Dangerous Love

XXXVIII

Mé tělo sebou škublo a následně vyletělo do sedu. Noční můra mě doprovází již několik nocí. Vždy je to to samé. Má matka se pokouší  zabít Liama, nakonec se jí to povede a vše to zakončí můj srdcervoucí agonický řev nad mrtvým tělem.

Zatímco jsem se snažila uklidnit své splašené srdce, mou pozornost upoutala postava sedící v křesle naproti postele. Zvláštní, za takovéto atmosféry probíhal náš první skutečný rozhovor. Tenkrát to bylo ale jiné, netušila jsem, co  vše mi přinese ta náhoda, když jsem se setkala s Angelem v klubu.

Vím, proč tu je. Přišel si pro svou odpověď, jenže tu mu dát nemůžu. Nevím, jak se mám rozhodnout. I když, něco v hloubi duše mi říká, ať si vyberu toho, jehož tvář vidím pokaždé, když zavřu  oči a v jehož přítomnost mi vyrazí dech a roztřese kolena.

,,Ahoj, nevěděla jsem, že tu budeš tak brzy pro svou odpověď," začala jsem. Až ve chvíli, kdy jsem se podívala na jeho tvář mi došlo, jak moc mi chyběl.

,,Proto tu nejsem." Jeho hlas se roznesl jako  ta nekrásnější symfonie pro moje uši. 

Rozhodla jsem se vstát a usadit se vedle něj. Už automaticky jsem propletla své prsty s těmi jeho. Mohla jsem si sice jen domýšlet to, co nám přinese zítřek, ale jedno je jasné. Miluji ho tak moc, že to ani nejde opsat slovami: miluji tě.

Podle mě ta jednoduchá dvě slova ani netuší svůj vlastní význam, když nám jen tak kloužou ze rtů.

,,Proč si teda přišel?" Z jeho pohledu nejde téměř nikdy nic vyčíst, ale tentokrát se na mě díval jinak, než normálně. Pohledem, který jasně říkal slovo sbohem. Jenže já se tak snadno nevzdám.

,,Nicol, přemýšlej. Jen za tu dobu, co se známe jsi musela nesčetně krát čelit vlastní smrti a nemluvě o tom nebezpečí, co tam venku ještě čeká. Navíc nedovolím, aby jsi kvůli mě přišla o rodinu," odmlčel se.

,,Takže, jaký máš plán?" Hrozila jsem se toho, co mi řekne.

,,Odejdu dřív, než ti v životě stihnu napáchat ještě větší pohromu." 

,,Ne, to nemůžeš. Nějak to vyřešíme, já..." Byla jsem umlčená pevným objetím, které mě obklopilo jako štít před drsnou realitou.

,,Bojím se, že žádná jiná možnost není." To ne. Sotva jsem ho našla, zase o něj přicházím.

Podívala jsem se mu do očí a hledala v nich něco, co mě ujistí, že to tak nechce. Že mě stále miluje, ale  jeho jiskry v očích uhasínaly  tím mě posílaly na druhý břeh řeky.

Políbila jsem ho. Nejspíš naposled.

Hladově jsem ho k sobě přitiskla a dávala mu vše, co jsem mu ještě nestihla dát. On si to s radostí bral, ale nakonec se stejně odtáhl a moje rty ovál chlad. 

,,Počkej, já... si vyberu tebe. Chci být s tebou."

,,Ne, víš dobře, že to nedovolím," oponoval.

,,Jestli odejdeš tak...půjdu za Angelem, ať mě promění v upíra." Chytala jsem se stébel trávy.

,,On by to ale neudělal," řekl s ledovým klidem.

,,Jak to můžeš vědět, já udělám cokoli?" Chci  vědět všechno. Otázkou ovšem zůstává, byla bych opravdu schopná se kvůli němu změnit?

,,Protože ví, že bych ho zabil, kdyby to udělal." v Místnosti zavládlo ticho.

,,Proč," zašeptala jsem do ticha.

,,Protože ty patříš mě a ne jemu. Nebude na tebe sahat a už vůbec nebude tvůj stvořitel.

Padl do křesla a rukama si vjel do vlasů, tak lidské gesto.

,,Tak to udělej ty." Nemám tušení, co vlastně povídám. Jenom cítím zvětšující se prázdnotu a jsem schopná podstoupit cokoli, aby zmizela.

Čaute

Další část- napište svůj názor.

Chci se omluvit, už zase, že jsem tak dlouho nepřidala, ale prostě nebyl čas. Každopádně nám končí škola a treninky už taky nemáme, takže se budu snažit přidávat co nejvíc.

Vaše Ivus