Dangerous Love

XXIV

Zachumlala jsem se do peřin a chtěla se otočit, jenže jsem se nemohla pohnout. Objímaly mě něčí paže. Prosím, prosím vždycky jsem byla hodná. Prosím, ať je to Liam.
Otočila jsem hlavu co nejvíc to šlo. Spadl mi obrovský kámen ze srdce, když jsem vedle sebe spatřila spícího Liama.
Opatrně jsem se otočila čelem k němu, tak abych ho nevzbudila.
Byl váže sladký, když spal. Rozcuchané vlasy mu trčely do všech stran. Vypadal tak klidně a uvolněně, že se mi zdálo, že omládl o několik let. Nahla jsem se a dala mu malou pusu na nos.
Víčka se mu zatřepaly a otevřel jedno oko. Rty mu zvlnil ten jeho sexy úsměv.
Jeho ruka, která mě objímala, si mě přitáhla blíž a naše rty se spojily do polibku. Ruce jsem mu spojila za krkem a natiskla se k němu.
Zbývala už jen jediná otázka...

Konečně jsme se odhodlali vylézt z postele.
Jako zhipnotizovaná jsem sledovala jak liam vstal jen v černých boxerkách a ledabile se protáhl. Svaly na zádech se mu zvlnily, jakoby tančily.
,,Liame?" pípla jsem.
Zastavil se uprostřed pohybu otočil se na mě s obavami v očích.
,,Co se děje?"
,,No, my jsem spolu včera..." nestihla jsem to doříct.
,,Ne, ne. Byla jsi úplně na mol, vlastně se divím, že nemáš kocovinu.
,,Jo to já vlastně taky," řekla jsem a začala jsm se smát své vlastní absurdnosti. Liam by to neudělal. Liam se začal smát se mnou.
,,Nejsem sviňák."
,,Jo, já vím, promiň," omluvila jsem se.
Místo odpovědi se ke mě upíří rychlostí přesunul a jemně mě políbil na rty a pak na čelo.

Hověla jsem si v křesle s knížkou, byla jsem tak pohlcená dějem, že jsem mále leknutím vyletěla z kůže.
,,Zlato musíme na nějakou dobu odcestovat." Do pokoje vtrhl Liam.
,,Co-Cože? Proč?" vykoktala jsem ze sebe.
,,Pojď, kufry už máme zbalené a všechno ti vysvětlím v letadle.
,,Dobře," prykývla jsem ještě trochu v šoku. Vyběhli jsme z domu k autu, u kterého byl připravený Liamův personál a nakládal do vozu naše zavazadla.
Jelikož za volantem seděl nějaký muž, odvodila jsem si, že aai budeme sedět v zadu a ten muž je Liamův řidič.
Nasedla jsem a čekala až můj upíří přitel dořeší nějaké záležitosti se zbytkem personálu a přidá se ke mě.
Když se konečně ozval zvuk otevírání dveří, okamžitě jsem začala vyzvídat.
,,Kam vůbec jedeme?"
,,Do Sidney v Austrálii," řekl a povzdechl si.
,,Proč?" Pokračovala jsem. Chtěla jsem vědět důvod toho, mě tahat přes půl světa.
,,Víš, jak jsem ti říkal, že jsem propojený s těmy upíry, kteří se mnou byli ve vězení, protože nás všechny proměnil jeden upír?" zeptal se a bylo na něm vidět, že na to není hrdý. Přikývla jsem. ,,Alec, ten co nás všechny proměnil má nějaký problém. Cítím, že mě volá. Nejde to dost dobře vysvětlit, ale vím, že chce, abych byl u něj. Tebe tu samozřejmě nemůžu nechat, proto jedeš se mnou," vysvětlil mi s kamenou tváří.
Páni, nikdy mě nepřestane fascinovat. No, aspoň se podívám do Sidney. I když, za jakou cenu? Bude to nebezpečné?
Zrovna uprostřed mého přemýšlení se ozvalo vyzvánění mobilu. Jen chvíli mi trvalo, než jsem zjistila, že je to můj mobil.
Máma.
,,Ano? Mami?" řekla jsem hned, jak jsem to zvedla.
,,Nicolette? To sem já. Napadlo mě, že ti zavolám, když se tak dlouho neozýváš. Doma ses ještě neukázala." Tón mé matky byl ostrý, bylo značně poznat její našvání.
,,Já vím mami a je mi to líto, ale poslední dobou vůbec nemám na nic čas."
,,Co děláš tak důležitého, že namá ani čas na vlastní rodinu."
,,Hmm, zrovna s Liamem jedeme na dovolenou, aby jsme si udělali čas jen na sebe. Ještě nevím, jak dlouho tam budu, ale slibuju, že jakmile přijedeme zpět, navštívím vás, jo?" Začala jsem vyjednávat.
,,Dobře, kam vůbec jedete?"

***
Asi po půlhodinovém telefonátu s mámou, jsem konečně začala vnímat okolí.
Seděla jsem v letadle u okýnka, ze kterého jesem pozorovala mraky pod námi. Jednou za čas se tu objevila letuška a nabízela mi nějaké jídlo a tak podobně.
Liam vedle mě spokojeně pochupoval a vypadal u toho fakt božsky. Já bych v letadle asi nikdy nezaspala. Nemám moc ráda létání, sice nejsem taková histerka, abych tady hulákala, že chci dolů, ale je mi to trochu nepříjemné. Všichni mi vždycky říkají, že letadlo je nejbezpečnější způsob přepravy, ale i to mi nepomáhá.
Táta se vždycky rád díval na letecké katsrofy a sem tam jsem se na to dívala s ním, no a teď se bojím letět blbým letadlem.
V oku mě zaštípala slza, když jsem si uvědomila, jak moc mi chybí rodiče, přece jen je to nezvyk je nevidět každý den.
Letadlem se ozvalo oznámení z reproduktorů, že budeme za chvíli přistávat.
Drkla jsem do Liama, aby se probudil.

!!VŠICHNI POVINNĚ PŘEČÍST!!

Zdarec, jsem tu s novou částí a taky mám na vás jednu otázečku.
Mám rozepsaný další příběh, tentokrát bez upírů a zajímalo by mě, jestli ho chcete hodit na Wattpad.
Napište do komentářů vaši odpověď, ale i váš názor ohledně této části.

Jinak, trochu se nám to začíná rozjíždět. Co myslíte, že bude dál?
Napište mi vaše komentáře, votes taky neuškodí, mějte se krásně a užívejte si prázky.
:*
Vaše Ivus