Dangerous Love

XVII

Doprdele! Všechny jsme strnuly na místě. Mezi dveřmi stála ta pijavice s jizvou na obličeji, který nyní zdobil i nechutný úšklebek.
,,Krásně se ti zrychlil tep, to mám rád," uchectl se a ve vteřině mě držel pod krkem. Mé nohy se ocitly ve vzduchu.
,,Nech mě být!" zasýpala jsem zkrz jeho pevné sevření.
,,Nebo co? Si tak slabá a k ničemu. Nikdo tě hledat nebude. Jsi tak ubohá, až je mi tě skoro líto. Skoro." Přitáhl si mě k sobě, aby se mi mohl zakousnout do krku.
Náhlá střelba ho ale zastavila uprostřed pohybu. Lisa mu do těla pálila jednu stříbrnou kulku za druhou. V tom všem jsem úplně zapoměla že má u sebe zbraně.
Upírův stisk povolil a já tvrdě dopadla na zem. Snažila jsem se to pořádně rozdýchat a mnula jsem si rudý krk.
Jizváč nakonec dopadl nehybně na zem a po těle se mu začaly linout nalé pukliny. Jeho tělo vysichalo a rozpadalo se. Nakonec z něj zbyl jen zvadlý lusk v podobě kostlivce s kusy rozpadající se kůže.
Vzhlédla jsem od mrtvoly a zjistila že ve dveřích stáli zbylí čtyři upířia šokovaně hleděli na jejich mrtvého přítele.
Lisa mi sice dala pistoli, co měla schovanou v kabelce, ale tohle samy nezvládneme. Mé oči těkaly po místnosti a hledaly hodiny. Byly pověšené kousek od dveří.
Dobře, musíme se udržet naživu dvě minuty. Pokud totiž nepošleme klukům textovku v domluvený čas, okamžitě jdou sem.
Ten upír s dredy vzhlédl od kostlivce a podíval se na mě. Z jeho očí sršela zlost a pomsta.
,,Za to zaplatíš ty malá mrcho!" zavrčel a vrhl se na mě. Začala jsem střílet. Pár kulek ho zasáhlo a myím, že i trochu zpomalilo.
Ovšem ne dost. Než jsem stihla uhnout jeden jeho špičák mi rozřízl ruku. Vzhledem díky zvýšené hladiny adrenalinu v krvi jsem to skoro necítila.
Jedna minuta.
Jeden upír se vrhl na Lisu a holky, ta si s ním poradí. Zbylí dva upíři chvíli zaraženě stáli ve dveřích a pak najednou zmizeli. Asi šli pro posily, ale neměla jsem čas se nad tím zaobírat, protože ten dredáč si pořád nedal pokoj. Stříbro ho zpomalilo na tolik, že byl jen o něco rychlejší než obyčejný člověk. Využila jsem toho a vytáhla z rukávu dýku. Máchla jsem s ní několikrát proti němu a párkrát ho i zasáhla. To ho ještě víc dopálilo. Rychlým pohybem ruky zacytil tu moji a stiskl tak pevně, že mi dýka vypadla z dlaně. Obratně ji zachytil a obráli proti mě.
Ucítila jsem trhnutí a pak se mi v břiše začalo rozlévat teplo. Někdo vykřikl. Shlédla jsem dolů a spatřila na břiše rudou skvrnu, která se stále rozšiřovala.
Adrenalin vyprchával a zrak se mi zamlžil. Cítila jsem neskutečný chlad. Padla jsem k zemi a okrajově zaznamemala zvuk tříštícího se skla. Pak započal opravdový boj. Všechno zatrácelo svůj tvar a oči se mi zavíraly.
Konečně.
Záchrana je tady.
Pro ně.
Nejdelší minuta v mém životě.
A pak už zavládla jen tma.

Tak co říkáte na novou část?

Tohle je věnováno delicious_fey.