Dangerous Love

XXXII

Liamovi zacukaly koutky, když jsme se blížily ke dveřím.
,,Co se děje?" nechápala jsem.
,,Slyším je." Chvíli jsem nechápala, pak mi ale došlo, že nejspíš myslí Angela s Lisou. Moje tiché uchechtnutí se neslo chodbou hlasitěji, než bych čekala.
Zvuk otevírajících se dveří dal znamení hádající se dvojici, že už nadále nejsou sami.
,,Nicol, to jsi ty?" Vběhla do místnosti Lisa, ale jakmile ho spatřila, zamrzla uprostřed pohybu.
,,Jo, jsem to já," odpověděla jsem Angelovi, který nás neviděl, protože byl ve vedlejším pokoji.
,,Kde jsi proboha byla, víš jak jsme se báli. Jak ses vůbec mohla zmizet, když..." Jeho hlas se vytratil, když spatřil mého přítele, vcházejícího do místnosti.
,,Chlape, do prdele, tak rád tě vidím." Objali se tím chapským způsobem.
,,Jak?" Ve vzduchu ta otázka visela už dlouho.
,,To se zeptejme Nicol."
,,No seděla jsem na té židli a hrozně jsem se nudila, když se tu zjevila ona a říkala mi ty děsivé věci. Než stihla zmizet, chytla jsem se jejího pláště a objevila se tak kde si byl ty." Zkrátila jsem to.
Než se stihli na cokoli zeptat, ve vzduchu to opět zavířilo a před námi stála, mě již známá osoba.
,,Jdu si pro svůj prsten."
Opatrně jsem sejmula kouzelný šperk z prstu a položila jej do dlaně jeho původní majitelky.
,,Ty ji znáš?" zhrozil se Angelo.
,,Ano moc mi pomohla, bez ní bych to nedokázala.
,,Vždyť je to Noemina sestra!"
Šok, tak by se dalo popsat to, je se uvnitř mě právě odehrávalo. Neschopná pohybu jsem jen stála a hleděla na Satiru.
,,I my se můžeme změnit Angelo, to co dělá moje sestra je špatné, ale pochop, dělala to ze zlomeného srdce."
Něco na tom bylo, vždyť já jsem se z lásky nechala málem zabít, a to hned několikrát.
,,Děkuju, ta to že jsi nám pomohla, jsem tvým dlužníkem." Přistoupil k ní Liam s nataženou rukou, kterou po malé chvilce váhání nakonec přijala.
,,Když budu potřebovat pomoc, obrátím se na tebe."
Nakonec zmizela stejně rychle, jako se objevila.
,,Tak nám řekni, jaké to bylo. Co všechno ti ta svině udělala?" vyzvídala Lisa. Nakonec se k ní přidal i Angelo a společně křičeli jeden přes druhého.
,,Stačí, brzděte trochu a nechte ho, aby si odpočinul," vložila jsem se do toho.
Nakonec se trochu uklidnili a odebrali se do svých domovů. Angelo svůj byt má a Lisa si znovu po svém příchodu pronajala ten vedle.
Konečně tu byl aspoň trochu klid.
,,Jdeš první do sprchy?" zeptala jsem se.
Místo odpovědi jen přiklývl a přemístil svůj krásný zadek do koupelny.

Opravdu se tohle děje? Opravdu je zase doma? Zase můj?
Nemůžu tomu uvěřit, mou myslí zmítala bouře pocitů, které my vhrkly slzy do očí. Kdy? Kdy se tohle všechno událo? Chyběl mi na každém kroku, každou minutu strávenou bez něj. Chyběl mi víc, než jsem si byla schopná připustit. Teď je tu a vím, že ho šíleně miluju.
Slzy mi tekly proudem a máčely povlečení v ložnici. Tiché vzlyky se odrážely od stěn pokoje a hučely mi v uších, jako tisíce zvonů.
Ucítila jsem jemný dotek na rameni a následně silné paže, které se omotaly kolem mě a vytvořily jakýsi štít proti realitě.
,,Ššš, jsem tady. S tebou." Šeptal mi do ucha a dál tiskl k sobě, jakobych byla to jediné,co mu na světě zůstalo. Pohupoval s námi ze strany na stranu, až mi téměř všechny slzy vyschly. Ty,co mi na tvářích ještě zůstaly mi jemně setřel palcem a následně mi ta místa obdaroval, lehkými polibky, křehkými jako pírka anděla.
,,Miluju tě, víc než cokoli, nebo kohokoli na světě."

Zdarec
Jsem tu s novou kapitolou a zároveň se vám moc omlouvám, že jsem nepřidala tak dlouho, ale rozbil se mi mobil. Konečně mám nový.

Komentuje, protože každý koment mě potěší.
I love you so much!
Vaše Ivus.