Dangerous Love

XII

,,Musíme odsud vypadnout, než nás někdo najde," rozhodla jsem.
,,Já nemůžu. Kdyby zjistil co se stalo, víš co by následovalo. Sestry jsou moje jediná rodina, to jim nemůžu udělat." Lise zase zvlhly oči.
,,Poslouchej mě. Teď pojedem za Liamem a ten bude vědět co dělat. Pomůžeme ti." I přes to všechno jsem jí chtěla pomoct.
Vyšly jsme opatrně na parkoviště k autu, které patřilo Lise.
,,Budu řídit, mám adresu, ale nevím, kde to je. Budeš navigovat," zavelela jsem. Jen přikývla a nastupila si na místo spolujezdce.
S Lisinou dobrou orientací a trochou štěstí jsme dorazily k obrovské vile na konci města. Vypadala, jako malý zámek.
Zazvonila jsem, jako slušný člověk.
Chvíli se nic nedělo. Najednou se však z přístroje ozval hlas.
,,Dobrý den. Vítejte v rezidenci Emerson. Koho mám ohlásit?"
,,Řekněte, že přijela Nicolette Fosterová," odpověděla jsem.
Ozvalo se slabé cvaknutí a velká mosazná brána se začala otevírat.
Naše auto tiše jelo po dlážděné cestě. Všechno tu bylo tak krásné a... drahé.
Nemohla jsem se na to všechno vynadívat. Měla jsem chuť se všeho dotknout, ale bála jsem se že něco ušpiním nebo rozbiju.
Liam má vskutku vychovaný personál. Připadám si, jako nějaká princezna co přijela na bál. V džípu a converskách.
Zmocnila se mě chuť vyzout si boty a rozběhnout se po perfektně posečeném trávníku, jako malé dítě. Místo toho jsem zamířila za postarším pánem, který na nás čekal. Zavedl nás do velkého pokoje s televizí a barem. Na jedné z kožených pohovek seděl Liam s...
,,Co ten tady dělá?" vylekala jsem se.
,,Zlato, neboj se. Přišel se omluvit," řekl Liam naléhavým hlasem a objal mě.
,,Vidím, že ty jsi také někoho přivedla." Pohlédl ostražitě na Lisu.
Angelo vstal.
,,Za to auto se omlouvám, přišel jsem tě zrovna varovat před ní a jejím šéfíkem, ale nějak jsem to nedomyslel. Liam je můj přítel a netušil jsem, jak to s váma je," omlouval se pořád a bylo vidět, že mu záleží na tom, aby jsme byli přáteli. No, většinou se člověk nevaruje tím, že mu skočíte na auto a málem ho zabijete, ale budiž.
,,Dobře, věřím ti, ale jak jsi věděl o těch vraždách?"
,,Už delší dobu to tam pozoruju kvůli Michaelovi. Je to podlý perverzák, kterého baví pohled na trpící lidi," vysvětlil mi.
,,Jdu po něm už několik desítek let, protože už dřív tohle jednou udělal a skončlila tam moje žena. Moje lidská žena." Viděla jsem, že trpí. Kolik lidí už takhle muselo zemřít.
,,To je mi líto," řekla jsem po pravdě. Vím, že to nestačí, ale je to tak.
,,Přivedla jsem Lisu, protože už vím, proč to všechno dělala. Michael jí zabil rodiče a unesl sestry. Chci jí pomoct, bezohledu na to co se před tím stalo," řekla jsem a pohlédla Liamovi hluboko do očí.
,,Víš jistě, že jí můžeme věřit?" V očích měl obavy. Obavy o mě.
,,Nemáme na výběr, jen ona ví o jeho plánech. Bez tebe to ale nezvládnu." O tom mrtvém upírovi v Lisiném bytě jsem raději nic neříkala. Bál by se o mě, i když se o sebe dokážu postarat. Jak je to možné? Že ho znám tak krátce, ale vím, že patřím k němu.
,,Nemůžete se vrátit domů, není to bezpečné. Zůstanete tady," rozhodl se Liam. Vzpoměla jsem si na rodiče. Kdyby viděli Liama, měli by ho rádi.
,,Ale ne!" Vyjekla jsem. Tím jsem si vysloužila, že se všichni v místnosti otočili na mě.
,,Do háje. Slíbila jsem našim, že za mnou můžou přijet za dva dny." Stalo se toho tolik, že jsem na to úplně zapoměla!
,,Neboj, nějak to vyřešíme," uklidňoval mě Liam.
,,Nesmí zjistit, že jsem přišla o práci a málem o život, dvakrát. Co když se tu zjeví Michael. Netuší, že něco jako upíři existuje." To nedopadne dobře.

Po té co jsme ještě dlouho spekulovali o různých záležitostech, jsme usoudili, že už je pozdě. Za chvíli bude svítat a kluci budou utahaní ze slunce.
,,Benjamine, zaveď prosím hosty do jejich pokojů," otočil se můj milenec na postaršícho pána, který nás sem předtím přivedl.
,,Zajisté." Otočil se a odkráčel s Lisou a Angelem v závěsu.
,,Jsme tu sami," prohodil laškovně Liam a přitáhl si mě do objetí. Na rtech mu pohrával lehký úsměv. Stoupla sjem si na špičky a darovala mu lehkou pusu.
Chtěla jsem pak jakože odejít, ale zastavil mě.
,,To je všechno?" Káravě kýval hlavou.
,,Tak lehké to nebude," řekl a jeho oči mu ztmavly touhou...

Omlouvám se, že je další díl po tak dlouhé době, ale neměla jsem moc času na psaní. Zkusím se polepšit :)
No, komentáře a votes vždy potěší.

A jinak moc děkuju za 500 přečtení. Dáme víc? :)

Vaše Ivus