Dangerous Love

VI

Probrala mě až kovová pachuť v puse. Krev. Ale tahle nebyla obyčejná. Byla sladší. Jiná. Jak se do mě dostala krev?

Najednou se mi všechno vyjasnilo, jakoby někdo z mého mozku odhrnul tmavý závoj. Nákupy, Angelo, auto, on.    

Otevřela jsem oči. Ležela jsem ve své posteli. Ten neznámý upír seděl na židli u mého nočního stolku. Upřeně mě pozoroval. Nakonec prolomil to napjaté ticho mezi námi.

„Už je ti líp?” zeptal se. Zvláštní, jakoby mu na mě záleželo. Protože jsem jen mlčky přikývla, pokračoval.

„Ty víš, co jsem zač že?” Další přikývnutí.

„Bojíš se?” Bože, co to bylo za otázku? Samozřejmě. Opatrně jsem vylezla z postele a postavila se. Měla jsem na sobě to stejné oblečení jako včera.

„Ne. ” Doufám,že to znělo přesvědčivě. Ostatně jedna moje polovina o tom byla přesvědčená, ta druhá by nejraději popadla lampičku na nočním stolku a snažila by se upíra zahnat.           .          

Asi se mi to nepovedlo. Popadl mě a vzápětí mě zády tiskl k protější zdi. Bylo to rychlejší než mrknutí. Překvapivě jsem vyjekla. Jeho obličej byl jen několik centimetrů od mého. Naše oči se setkaly. Vpíjely jsme se do sebe, jako tuž do papíru.

Vycenil na mě špičáky. Trhla jsem sebou a snažila se dostat z jeho pevného sevření, ale marně. Přibližoval se svými tesáky k mému krku. Mé srdce se rychle rozbušilo. Už se rty dotýkal mého krku, když se najednou zastavil.                                   

„Tak vidíš.” Najednou už nevypadal nebezpečně, jako šelma. Vypadal spíš smutně, jako nakopnuté štěně. Už chtěl odejít, když jsem ho chytila za rukáv kožené bundy a otočila směrem k sobě.

„Nebojím se tě. Vím, že bys mě nevysál. Proč bys mě před tím dvakrát zachraňoval, kdybys mě chtěl zabít. Zachránil jsi mě už podruhé, možná potřetí a to ani nevíš, jak se jmenuju,” ujišťovala jsem ho. Nevím, proč jsem ho přesvědčovala, ale zdálo se mi to důležité.

„Jmenuješ se Nicolette Fosterová. Já jsem Liam.” Ani jsem neřešila, odkud zná mé jméno.

„Moc mě těší Liame.” Natáhlajsem k němu ruku. Na odlehčení situace. Zřejmě to pochopil, protože ruku se smíchem přijal.

„Řekni mi o sobě něco. ” Sice jsem se ještě trochu bála, ale mnohem víc mě fascinoval.

„Co bys chtěla vědět? ” zeptal se překvapeně, ale nepřestával se usmívat.

„Nevím. Všechno.” Posadila jsem se do malých křesílek v mé ložnici (dárek od táty) a čekala,až se taky posadí.

„Dobře. Zahrajeme si takovou hru.” Padl do křesílka naproti mně. „Budeme se střídat. Ty se na něco zeptáš a pak zase já. ” Pokývl na mě hlavou, jestli mu rozumím.

„Dobře. Nejdřív já. ” Chvíli jsem přemýšlela, na co se ho mám zeptat první. „Ty si upír že? ” Řekla jsem nakonec.

„Ano jsem, ” odpověděl hlasem, jako by se bál že začnu křičet nebo někam uteču. Trochu mi přeběhl mráz po zádech, ale to mě stejně nezastavilo.

„Dobře. Tak…”

„Ne, ne počkej. Teď jsem na řadě já. ” Skočil mi do řeči. „Co tě přivedlo sem do města? ” Nazdvihl obočí a vyčkával na mou odpověď.

„Ehmm. Chtěla jsem zkusit být nezávislá a žít sama, ” odpověděla jsem popravdě.

„Ale proč zrovna sem? Proč ne někam jinam? ”

„Ani nevím. Jezdívaly jsme tudy, když jsme se vracely od tety, bydlí kousek odtud. Vždycky mě to sem nějak táhlo, ani nevím proč. Líbí se mi tu. ” Až na tu záležitost s upíry. „Teď já. Jak je to s vámi a pověrami? Myslím tím česnek, slunce dřevěné kůly a tak podobně."

„Není to tak, že bychom na slunce nemohly, ale není nám to moc příjemné. Pochp, my jsme noční predátoři. Sovu taky slunce neupálí jenom proto, že loví v noci. Česnek podle pověr odpuzuje upíry? A koho by neodpuzoval? Ani většina obyčejných lidí nemá ráda pach po česneku. Dřevěné kůly jsou absurdní. Máme tak pevné tělo a kůži, že by jím dřevo obyčejně neprošlo. Většinu povídaček si vymysleli sami lidé, aby měli aspoň trochu pocit, že jsou před námi v bezpečí," objasnil mi.

Povídali jsme si ještě pár hodin. Když mi řekl, že už musí jít, ani jsem si neuvědomila že to tak rychle uběhlo.

„Takže, tašky máš v obýváku a o auto jsem se postaral. Práci si budeš muset vyřídit sama," mrkl na mě.

Najednou mi to všechno došlo. Nákupy. Angelo. On. Všechno se to na mě sesypalo jako lavina pravdy. Sakra! Už dávno jsem měla být v práci.

 Čau lidi jak se vám to zatím líbí? Pište komentáře, ať vím jestli má vůbec cenu psát dál, protože mám nachystané ještě asi 4 kapitoly a nevím ,jesli se vám to líbí.

Vaše Ivus :)