Dangerous Love

XXIX

V tu chvíli jsem naprosto strnula. Má hlava odmítala přijmout slova, která Angelo vyslovil. Není to možné. Vždyť jsem tam byla a viděla to na vlastní oči. Jeho a tu couru.

,,To není možné, viděla jsem to." byla jsem na sebe pyšná, ani jednou jsem nezaváhala, nechtěla jsem získat žádnou falešnou naději, která mě pak srovná se zemí a pak skončím zase na dně.

,,Jak  vypadala ta žena?"

,,Záleží a tom?" Dobře já. Ano záleží. Byla totiž krásná. Tohle ale nepřiznám.

,,Ano a hodě! Měla dlouhé bílé vlasy a děsivě bledé oči? Měla jsi tehdy pocit, že umíráš?" Teď mě dostal, většina z toho byla totiž pravda, ale byla tehdy tma, ta dobře jsem ji neviděla. Byla jsem úplně mimo.

,,Ano, ale jak to všechno víš. Nechápu to," řekla jsem už vcelku zmateně. Zmatek, tak by se dalo popsat to, co jsem měla v hlavě.

,,Nicol, tak žena se jmenuje Noemi a jestli to byla opravdu ona, tak je Liam v obrovském nebezpečí," řekl naléhavě.

,,No a? Nevypadal, že by mu to nějak ubližovalo," vrátila jsem mu úder.  

,,Jistěže ne. Popravdě si vůbec neuvědomoval, co dělá. Ona je totiž démon," Co? Opravdu řekl to, co si myslím?

,,D-démon? Jak je to možné? Oni existují?" V hlavě jsem měla takový bordel. Už toho na mě bylo moc. Zjištění, že mě Liam možná  vůbec nepodvedl, ještě k tomu mu jde o života a existují démoni, mě naprosto vyvedlo z rovnováhy.

,,Ano, nejsme na světě jediní." Uf, no super, to jsem přesně potřebovala vědět. (ironie)

,,Počkat, když to shrnu- Liam se tahá s  nějakou démoní cuchtou a kvůli tomu je v nebezpečí?" To je šílenost.

,,To je právě to. Démoni mají moc oblbovat smysly a zahrávat si s myslí kohokoli, kdo je poblíž. Stojí je to mnoho sil, proto to dokážou jen opravdu mocní jedinci. Potřebují si pak někde doplňovat energii, proto pak ze svých obětí vysávají život." Jen co to dořekl, mi v hlavě začalo dunit a  srdce se mi samovolně rozbušilo až zběsilým tempem.

Dlouho. Dlouho jsem se snažila tvářit, že je všechno v pohodě a že jsem na něj konečně zapomněla, ale pravda je taková že nic není v pohodě a na něj nejspíš nezapomenu nikdy.

,,Ale proč si vybrala zrovna Liama?" zeptala jsem se zoufale a doufala, že je tohle jen nějaký hloupý omyl. Představa, že ho ta démonice pomalu zabíjí se mi hnusila mnohem víc, než kdyby mě zradil.

,,Kdysi se do Liama zamilovala, ale on jí řekl že k ní nic necítí. Dlouhá léta byla v ústraní a čekala na svůj okamžik. Démony totiž nejvíc přitahují záporné pocity. Proto čekala až se Liam zamiluje,a by ho mohla zničit a živit se jeho zkázou. Takhle se mu chtěla  pomstít."

Bože! Takže já jsem tu  seděla a bulela tak dlouho, jen abych pak zjistila, že mě má pořád rád?

,,Musíme něco udělat, nějak mu pomoct." Jenže jak? Absolutně si nedokážu představit, jak obyčejná holka bojuje s démonem.

,,Bude to těžké, jelikož se může zjevit kdekoli."

Hlavou mi probleskla vzpomínka na den, kdy jsme byli v restauraci. Jak Liam něco vycítil a šel to omrknout. Byla to snad Noemi?

,,Budeme ji asi muset vyvolat a chytit do pasti ze speciálních krystalů. Musíme ji přinutit prozradit, kde je Liam," řekla prsty si horlivě mnul bradu.

,,Copak nevíme, kde bydlí?"

,,No, démoni nebydlí nikde. Žijí v meziprostoru našeho a posmrtného světa." Fajn, další věc, kterou nevím.

,,Tam se ale vydat nemůžeme, měla by nad námi převahu," poučoval mě dál.

,,Dobře, tak jdeme něco dělat," řekla jsem odhodlaně.

,,Uklidni se, potřebujeme plán. Pro začátek postačí jen to, že se uklidníš." Co? Nějaká coura mi vraždí přítele a já mám být klidná? Vždyť se nic neděje, že?

,,Nemůžu být klidná, když vím,co se děje."

,,V tom případě mi nedáváš na vybranou.  Zůstaneš tady! Už jenom kvůli tomu, že chceme, abys zůstala naživu." Dělá si ze mě prdel?

,,To ani náhodou. Ne! Nebudu tu sedět!" Můj hlas se z rozhněvaného pomalu měnil na hysterický.

,,Nedala jsi mi na výběr." Co tím sakra myslí? Jen co se z jeho očí začalo linou červené světlo, mi došlo, v jaké prdeli  to jsem.

,,Necítíš nohy," řekl.

V ten okamžik se mi z nohou začal vytrácet všechen cit. Opatrně mě posadil do židle.

,,Nemluv." Sakra. Už jsem mu chtěla vynadat, ale z otevřených úst se nemohly vydrat žádné  hlásky. Seděla jsem tam jako naprostý šílenec. Děs  a nasranost z mého obličeje naprosto sršely.

,,Půjdu s tebou Angelo. Nicol, je to jen pro tvé bezpečí," otočila se na mě Lisa, která se až do teď držela stranou.

,,Jdeme, musíme se dostat mimo civilizaci. Asi sto kilometrů odsud je jedna jeskyně, kde připravíme past." Božský Angelo se opět ujal situace, co bychom si bez tebe jen počaly.

Chytil lisu kolem pasu a upíří rychlostí zmizely z mého bytu.To si vypijou. Nechat mě tu jak psa před obchodem. Aspoň, že jsem měla volné ruce. Kdybych měla u sebe mobil, mohla bych zavolat Jackovi.

Tak to vypadá, že si tu ještě pobudu. Mohl mě ještě zhypnotizovat, abych se nebála, protože moje rychletlukoucí srdce museli určitě slyšet i sousedi.

Nazdárek párek. Už se nám to rozjíždí. Co vy na to?

Přes vánoce se budu snažit přidávat co nejvíc. No, komenty vždycky potěší, tak komentujte :DDD

Vaše Ivus