Dangerous Love

VII

„Ano. Ano jistě. Děkuji za odpověď. ” Ah jo. Hodinový rozhovor s mým teď už bývalým nadřízeným o tom jak se ve mně zmýlil a jak hledají někoho spolehlivého, což podle něho já rozhodně nejsem, byl fakt příšerný. Co teď? Musím si najít novou práci a rychle, jestli nechci, aby mě z mého bytu vyrazily. Co budu dělat? Rodiče o peníze prosit nebudu.                                         

Moment! Lisa! Říkala, že se u nich v práci uvolnilo místo. 

 „Takže ti domluvím schůzku se šéfem. Myslím, že tě vezme. ” Seděla jsem u Lisy na jejím krvavě červeném gauči a modlila se, aby tu práci dostala. Tahle práce je moje poslední možnost, jak se tu udržet. Bez práce nejsou peníze, bez peněz nebude bydlení a bez bydlení bych se musela vrátit zpátky domů. O to v žádném případě nestojím. Tohle je moje šance rodičům ukázat, že umím být samostatná.

„Jasně, když tak mi zavolej. Mobil budu mít pořád u sebe, ” přitakalajsem.                                           Lisa mi přišla trochu nervózní. Pořád chodila sem a tam jako by se nemohla o něčem rozhodnout. Vždyť to já jsem byla bez práce, to já jsem měla být ta nervózní.

„Spěcháš někam? Jestli jo tak já klidně půjdu. ” Začala jsem se zvedat, ale Lisa ně rychle zarazila. Pořád, ale vypadala moc roztěkaně. Kam se poděla ta klidná a rozvážná Lisa, kterou jsem znala?

„Ne…Ano. Počkej! Psala jsem šéfovi a ten říkal, že tu každou chvíli bude. Jen tu na něj počkej. ” Bylo mi to nějakdivné. Proč je Lisa tak rozrušená? Co se stalo? Jelikož jsem Lisu ještě pořádně moc neznala, rozhodla jsem se, že se v tom nebudu rýpat.                                                                             Když se u dveří rozezněl zvonek, Lisa nadskočila jako střelený zajíc. Letěla honem otevřít. Z předsíně jsem slyšela tlumené hlasy. Ten vyšší patřil Lise a ten druhý, jistě mužský musel patřit jejímu šéfovi. Oba dva spolu nakráčeli do obývacího pokoje. Vstala jsem, protože jsem měla dobré vychování a jisté pravidla etikety jsem znala dobře. Ovšem pohled co se mi naskytl, mě vyvedl z míry.                                                                   

Lisin šéf byl neskutečně mladý. Nemohl být o moc starší než já. Byl to vysoký modrooký blonďák, ze kterého holky musely padat do kolen. Na sobě měl tyrkysové tričko a kolem krku mu vysela pruhovaná černo-bílá šála. Obyčejné džíny mu nepatrně přiléhaly na těch správných místech a na nohou měl conversky. Celkem pěkný chlap.

„Michael Milton jméno mé. ” Podal mi ruku. Zasmála jsem se a ruku přijala.

„Nicholette Fosterová. ” Gestem mi pokynul, abych se posadila.

„Takže Kolik vám je let?

„Devatenáct ” odpověděla jsem po pravdě.

„Máte nějaké zkušenosti s prodejem? ” zeptal se a zdvihl při tom obočí.

„No, jsem dělala přes léto prodavačku v prodejné koberců. ”  Nejhorší na tom je že nemůžu poznat, jestli se mu ta odpověď líbí, nebo ne.

„ Dobře, studujete někde? ” Celou dobu se mi při tom díval do očí.

„Hmm, ne. Teď jsem školu na nějaký čas odložila. ” Jen nepatrně přikývl.

„Jaké máte vztahy s jinými lidmi.” Sice mě ta otázka trochu zaskočila, ale odpověděla jsem okamžitě.

„Dobré. Řekla bych. ” Usmála jsem se, aby to bylo důvěryhodné.

Michael si zapisoval něco do notesu, který si přinesl sebou. Mě si chvíli nevšímal a tak jsem toho využila a zadívala se na Lisu. Lisa se mi vůbec nelíbila. Byla bledá jako křída, pořád se vrtěla a nervózně mnula ruce. Co to s ní ksakru je? Provedl jí Michael něco. Je to její nadřízený. Kdyby jí něco udělal, odešla by z práce, ne?

„Dobře. Vaše výsledky jsou přijatelné k vykonávání práce, která vám bude přidělena. Zbylé informace a písemnosti budou vyřízeny v budově naší firmy, kam vás dnes odpoledne zaveze Lisa. Doufám, že se vám bude u nás líbit a vítejte na palubě. ” Obdařil mě jedním z těch jeho spalujících úsměvů. Cože to je fakt všechno na co se mně zeptá?

„Budu se těšit. ” Ale doufám, že to nepotrvá moc dlouho. V devět jsem se měla sejít s Liamem. Dnes ráno u mě zůstal i na snídani, i když jsem pochopitelně snídala jenom já. Na to jak se stravuje, jsem se ho pochopitelně neptala. Domluvili jsme se, že mně v devět vyzvedne a půjdeme na večeři. Rozhodla jsem se mu věřit. Připadá mi takový upřímný, i když hrozivý, že by se z něj i motorkář počural. Něco na něm bylo a já se rozhodla zjistit co.                                                                     Michael se postavil k odchodu a vytrhl mě z přemýšlení. Ještě jednou jsme si potřásly rukou a Lisa ho šla vyprovodit.

Když se vrátila, na nic jsem nečekala a rovnou na ni všechno vybalila.

„Co to s tebou bylo, že si byla tak nesvá? ” zeptala jsem se podezíravě a doufala, že se mi tam nezhroutí.

„Ale to nic nebylo. Jen se mi udělalo špatně. ” Usmála se s očividnou námahou. No jasně, tak to jí nespolknu.

„Běž se najíst, ať tam nejsi hladová. Ve dvě odjíždíme. ” Zase se usmála, ale tentokrát spíš smutně. Nechtěla jsem se s ní hádat, ale stejně jsem se nemohla zbavit pocitu, že jí Michael něco hrozného provedl.

„Dobře. Ale stejně víš, že za mnou můžeš kdykoliv přijít, když budeš mít problémy, že jo? Nerada bych, aby se ti něco stalo. ” Bože, teď jsem zněla jako moje matka! Ale měla jsem pravdu. Doufám, že je opravdu v pořádku. Je to jediná kamarádka, kterou tady mám.                                         

„Jasně. Díky. ” Rozhodla jsem se jí věřit, že je v pořádku a šla jsem k sobě. Musela jsem přemýšlet ještě o spoustě věcí.