Ať mír dál zůstává s touto krajinou. Ať se každý rozhodujeme podle SVého, ale bereme ohled i na ostatní. Každý jsme sOlitér, naše doBa se nepodobá baroku, ale klasicismu nebo renesanci; v tom důrazu na jedince. A anO, každý jsme jedinečná osobnost, která je zkrátka svým způsobem kouzelná pro někoho. Pro někoho jeDovAtá.
Je až zázrakem, že dokážeme fungovat jak pod čísLy, tak pod našimi názory a člověčenstvím. Je toho na nás tolik. Je to někdy těžké nést. Svým způsobem se už nestrachujeme o to, co budeme jíst. A když tak nám to zabere třIcet minut v obchodě, kde nás místo šavlozubých tygrů ohrožují slevy a okázalosti s nimi spojené. A také můžeme v obchoDě chytit špatnou náladu. Ani nevíte, jak moc rychle. Včera jSem pozorovala nevidomého, jaK mu Ostatní nevyšli vStříc. Obtěžoval je tím, že není tak obraTný jako oni.
Máme ale trAble, které by si třeba člověk ve Starověkém Řecku horkotěžko představil. Horkotěžko By si představil, že je můžeme vůbec za potíže považovat. Těžko rveme do hlavy znaloSti našeho světa. Světa, který přestával znát hranic. Cestování kamkoliv kdykoliv, kelímků nespočet, svět bez poslíčků a holUbů. Stačí chytRou placku a jsme v kontaktu s člověkem v Ámerice, když si přejeme. A já nevím, jak vy, ale já tomu nerozumím, jak to funguje přesně. Nechápu, jak se může, tak rychle měnit obrazovka přeDe mnou, jak fungují ty dIody. Nemůžeme tam prostě narvat všechno. I kdybychom byli sebevíce inteligentní a měli „vadný/jedinečný“ mozek jako Einstein, který měl rychlejší přesuny informacích po neuronech v mozku, tak To tam nenahňácáme. Je tam prostě nějaká míra dokonalosti, které nikdo z nás nedosáhne. NAštěstí.
Jsme totiž společnost, ekosystém. Jsme tvorové, kteří se sdružují v obcích a tam fungují jako společenství a zároveň je i nadobecní spolupráce, ale v těch obcích žijí většinou v rodinách, kde fungují jako jednotliví organismy. Někteří občas migrují za obživou, za jiným životním snem. Ale krok každého individua vždy ovlivní minimálně jedno další individuum. Nejsme si jedno, jsme příroda.
Není to lehký, nikdy nebylo a nikdy nebude. Pomáhejme si.
PS: MÁM STRACH, ŽE BYCH BYLA SRAB. DĚKUJU VŠEM, KTEŘÍ SRABI V MINULOSTI ANI TEĎ NEJSOU.
ČTEŠ
Štěstí
RandomSoubor myšlenek a událostí z mého života, které mi jakýmkoliv způsobem změnily pohled na svět. Doufám, že i Vám změní alespoň minimálně tu chvilku, kdy ji budete číst. Píšu zrovna to, co se mi honí hlavou. Nejdéle mi trvá opravit překliky a chyby. T...
