Ahoj, já jsem já. Žiji s mými rodiči, bratrem, dvěma psy, morčetem, křečkem a pěti slepicemi. Jsem průměrná studentka gymnázia. Mám kluka. Mám ho opravdu moc ráda a myslím, že i on mě. Vedu téměř bezstarostný život. Nemám si na co stěžovat. Naši se i po tolika letech milují. Když se pohádají, druhý den donese taťka kytku na usmířenou. Brácha má zvláštní způsoby, jak mi dává najevo, že mě má rád. Normální lidé by si mysleli, že mu jsem úplně jedno a nebo že mě nenávidí. Někdy je ale milý.
Mezi mé koníčky patří volejbal, při čemž měřím metr šedesát, takže nic moc. Ráda zpívám, asi nejsem moc dobrá, ale vypnu u toho, psaní přihlouplých myšlenek na Twitter, válení s našimi psy, můj kluk, mobil, roznos bezvýznamných reklamních letáků, přemýšlení nad souvislostí mezi lidmi a životním prostředím, vymýšlení složitých souvětí, která nedávají smysl, seriály.
Takhle mě znají všichni. Myslím, že znají líp mě než já sebe. Vidí mě jako jasně typového člověka. To mě děsí. Já si nemyslím, že bych byla něco, co se dá zaškatulkovat. Jsem originál. Doufám. Co když ne? Jsem stejná jako ostatní? A proč si mám s každým co říct, ale jen něco sem tam.
Jsem stejná jako ostatní. Ale zároveň jiná. Dobrou noc.
ČTEŠ
Štěstí
AléatoireSoubor myšlenek a událostí z mého života, které mi jakýmkoliv způsobem změnily pohled na svět. Doufám, že i Vám změní alespoň minimálně tu chvilku, kdy ji budete číst. Píšu zrovna to, co se mi honí hlavou. Nejdéle mi trvá opravit překliky a chyby. T...
