Jsem hodná natolik, abych byla hodna svého života?
Jednou jsem rozhodla, že zkusím být prostě hodná. Hodná na lidi okolo mě. Proto jsem schopná říct, že život je o volbách. O našich volbách, které si vybereme, zvolíme a věříme v ně. Ale vlastně ani nevím definici toho, co je být hodná. Co když jsem si jen pojmenovala svou slabinu, sobectví toho, že nemám ráda, když jsou lidi kolem mě smutní, tak raději zkouším věci, aby smutní nebyli, aby měla moje dušička pokoj. Kdoví jak to je. Ale jednu věc vím jistě. Nebyla jsem hodná na jediného člověka, kterému můžu, snad, věřit, na sebe. Odpouštět si drobnosti, nebýt na sebe drsná. Nevyčítat si věci, které jsem poslala do outu nebo do saka. Ale já si začala vyčítat i podání, která v mém podání letěly kopce. Ale doletěly. Snad by jeden mohl říct, že to bude stejně snadné rozhodnutí jako to první. Budu hodná na ostatní. Ale tohle byla mnohem delší cesta. Otevřít se sama sobě. Vidět svou energii, svou povahu, svou sílu, své slabiny, své nesnesitelné vlastnosti (nechápu, že se se mnou bavíte, lidi, mimochodem) svá skrytá místa, která by mi mohla přinést spoustu nepříjemných překvapení.
Život jsou okolnosti, duše jsou barevné čáry a tělo je hodně buněk.
Jak popsat stav, kdy je člověk šťastný? Rovnováha, pocit bezpečí, radosti. Asi dokážu být šťastná ve více rovinách najednou a stejně tak i nešťastná. Nazvěme to rovnováha rovin. Nechci od života nic jiného než bilanci. Ne, nechci od sebe nic jiného než to, abych dokázala tu rovnováhu najít sama a vždy se k ní vracet.
ČTEŠ
Štěstí
RandomSoubor myšlenek a událostí z mého života, které mi jakýmkoliv způsobem změnily pohled na svět. Doufám, že i Vám změní alespoň minimálně tu chvilku, kdy ji budete číst. Píšu zrovna to, co se mi honí hlavou. Nejdéle mi trvá opravit překliky a chyby. T...
