Tak to jsme jednou s mojí famílií na podzim jeli na ostrov. A ten ostrov se jmenuje Elba. Naši cestu započala strastiplná cesta autobusem přes noc. Ještě teď nás bolí záda. Ale když jsem se dozvěděla, že jedeme do Volterry, města upírů, hned se mi rozzářily oči. A pak jsem tedy usnula a probudila se až na severu Itálie. Z Volterry mám asi nejkrásnější zážitky. Dále jsme pokračovali k moři. Nevím, jak to moře dělá, ale pokaždé když ho vidím mám jedinečný pocit volnosti. Na ostrově jsme navštívili nejvyšší horu Elby Monte Cappane, Napoleonovy vily, malá městečka, místa ke koupání. Ano, koupali jsme se! Při návratu jsme se stavili v Mantově a vrátili se po čtvrté ráno domů.
Vše zní krásně, že? Jenže já jsem se v den odjezdu na dovolenou účastnila ekologické olympiády. A celkově se zajímám. A proto některá fakta nešlo přehlédnout a napadá mě sice, že je krásné cestovat a poznávat nové kraje, a že stará města jsou krásná. ALE?
Všechna města a městečka, která jsme navštívili, neměla šanci zadržovat žádnou vodu. Při dešti rychle veškerá voda steče po kočičích hlavách do vodních toků. Vezme s sebou půdu a tím vodu znečistí a ještě urychlí odtok vody z krajiny.
Ale největší šok byl pro mě trajekt. V přístavu z něj vytékala voda, která dělala mastné skvrny na hladině. Nejhorší však bylo, když se loď rozjela a její motory začaly pracovat na plný pohon. Z komínů se táhl hnusný černý kouř, který nechával mírný film i na lavičkách za ním. Když si představím, že trajekt jezdí častěji ještě než autobus z Malče do Chotěboře a naopak, tak mě napadlo: Je tady pod námi vůbec nějaký život? Nebo zde plavou pouze splašky ze záchodů?
Na Elbě mě pak uklidňovaly rybičky, které nám plavaly kolem nohou. Moře ještě není úplně mrtvé. Ale je smutné, že za chvilku už mrtvé bude.
Když jsem přemýšlela nad dalšími generacemi lidí, napadalo mě:
Když se říká, že homo erectus nebo ergaster jako první vyšli z Afriky a homo erectus jako první používal oheň, co se bude říkat o nás? Že jsme si začali uvědomovat důležitost přírody? Že jsme říkali velká slova, ale dělali malé činy? Jedno je jisté, žijeme v době plastové a nejsme připraveni se vzdát naší pohodlnosti vůči přírodě.
Krásný den
ČTEŠ
Štěstí
RandomSoubor myšlenek a událostí z mého života, které mi jakýmkoliv způsobem změnily pohled na svět. Doufám, že i Vám změní alespoň minimálně tu chvilku, kdy ji budete číst. Píšu zrovna to, co se mi honí hlavou. Nejdéle mi trvá opravit překliky a chyby. T...
