Štěstí

Přemýšlela jsem, o čem bych mohla psát. A pak mě to švihlo do hlavy jako pořádný lískový oříšek. Nazvu knížku Štěstí a ani tady neuvedu, co pro mě tahle muška jenom zlatá znamená.

Štěstí je tak moc relativní, že nemůžou existovat žádná slova, co by ho popsala.

A když má člověk štěstí je šťastný? Tolik otázek a žádná srozumitelná odpověď.

Ale rozdíl mezi štěstím a být šťastný se dá popsat. Doufám.

Štěstí je chvilková záležitost, která vám přinese euforii a přijde znenadání.

Být šťastný chce píli, přijmutí sama sebe, akceptování okolí a hlavně! Štěstí. Má to prostě dlouhodobější charakter.

Ale štěstí pociťuji celkem často. Když ráno otevřu oči a dokopu se jít běhat. Když dostanu dobrou známku ve škole. Když uvidím motýla. Když udělám někomu radost. Když vidím, že je někdo šťastný. Když přijde sourozenec jen tak na pokec. Když můžu někoho obejmout.

Jednou jsem vystoupila z autobusu a děti ze školy namalovali na zem obrovský obvod kmene baobabu. To bylo opravdu nádherné.

Ale v životě také štěstí mít můžete. Jdete do nějakého risku a ono se vám to vrátí.

Jednou jedinkrát jsem vyhrála poker. A jak to s tím souvisí? Už jsem chtěla dohrát hru. Dala jsem tedy all in. Myslela jsem, že nic nemám. Nejsem zas tak dobrá hráčka. A co se nestalo!? Měla jsem full house. Takže všichni museli dorovnat a pak prohlásili, že už je to nebaví. Jinak poker většinou prohrávám, protože můj pokerface NENÍ pokerface.

Takže jsem měla štěstí. Asi to byla škoda to vyplácat na takovou hloupost, ale to neovlivním.

A teď mi tak dochází, že štěstí je možná jednorázové, ale zároveň trvalé.

Kolikrát v životě jsem řekla: to je moje štěstí? Hodně krát. Zkrátka a dobře, šťastnými se můžeme stát v naší hlavě sami, ale štěstí přijde a odejde samo.

A nezapomínejte na štěstí v neštěstí!