Někdy se člověk musí rozhodnout. Já se většinu života rozhoduji nesobecky. Volím si tu možnost, která ublíží méně lidem, i když mě třeba úplně nenaplní. A je to nesobecké?
Asi ne. Jen si sobecky vyberu tu věc, u které budu méně smutná. Jsem pouze jedinec, co se narodil a zase zemře. Mám právo hýbat světem? Nejsem nadčlověk, nechávám život plynout.
Pokaždé když zasáhnu do života jiného člověka, jsem zmatená. Může se to?
A víte co? Může, proč by nemohlo. Nechápu, proč se tak moc bojím chyb. Nejsou špatné. Když špatně zazpívám tón, příště už ho zazpívám dobře. Špatně odpálím míč, za dalších dvacet to už zvládnu. Napíšu chybu v diktátu, už NIKDY ji nenapíšu znovu.
Měla bych přestat být tak namyšlená a myslet si, že dokážu někoho ovlivnit. Jsem jen další loutka matky přírody. A přesto si lidé myslí, že příroda je naší loutkou. Proč by nás asi stvořila? Aby nás mohla zabít nebo zachránit. Je to naše rodička. Pokud ji naštveme tak moc, tak nás vydědí. Toť vše.
Chci vám teď poradit, i když já se tak chovat nebudu. Rozhodujte se, jak chcete. Sobecky, nesobecky. Ale rozhodněte se. Je to ta nejlepší možnost.
(Řekla bych, že toto je moudro dne, jedné holky, která se nerozhodla a asi se zblázní, protože toho bude mít moc.)
ČTEŠ
Štěstí
De TodoSoubor myšlenek a událostí z mého života, které mi jakýmkoliv způsobem změnily pohled na svět. Doufám, že i Vám změní alespoň minimálně tu chvilku, kdy ji budete číst. Píšu zrovna to, co se mi honí hlavou. Nejdéle mi trvá opravit překliky a chyby. T...
