zoufalý výkřik do slunce

14 3 0
                                    

To si piš, že bych chtěla mít jenom správné a čisté myšlenky. Nechtěla bych žárlit, nechtěla bych se zlobit na lidi, když vlastně není proč. Chci přestat řešit maličkosti, na nich svět nestojí. Číst knížky o duchovním rozvoji, nehnat se za cílem přes probdělé noci. Ale zároveň si vystačit s tím "hodněm", co mám. Protože já toho nemám málo. Dělá mi však problém si to připustit.

Umět si uspořádat čas tak, abych ho nemarnila. A pak to dokázat. Dokázat to všechno vyplnit. Umět si vybrat, co je pro mě správné, ne dobré. Správné se může zdát ze začátku špatné, ale nakonec to může zachránit úplně všechno.

A pak jsou tady geny, s kterými nic neuděláme. Pozoruju na sobě, že jsem výbušná, panovačná, žárlivá. Ale to samé vidím na mých prarodičích, rodičích, tetičkách, strýčcích. Někdy jsem dokonce nenávistná. Svou rodinu miluju, ale nikdo není bezchybný. Nechci se trápit věcmi, které mi akorát ubližují. Ale nejde to. Moje genetická základna byla už položena před 19 lety.

Tak sem přidávám sluníčko, které mi vždycky rozleje naději, ani nevím kde.A teď zapadá tak brzy a ukazuje se tak málo. Nikdy jsem si toho nevšimla, protože jsem byla ve škole, když zašlo. A pak jsem šla domů. Ale teď bych ho uvítala mnohem častěji.

ŠtěstíKde žijí příběhy. Začni objevovat