The Lie

Část 7

Věděla jsem, komu patří. A polibek mu jemně oplatila. Bože co to dělám? Uvědomila jsem si v hlavě. Rychle jsem se od něj odtrhla. A strčila do něj tou největší silou, co jsem v sobě našla. „Co to mělo znamenat? Ty ses zbláznil?“ Naštvaně jsem po něm vyjela. Ale nebyl čas, rychle jsem čapla kufr a doběhla studenty, kteří na mě čuměli s otevřenou pusou. Hlavně holky z mého ročníku.

„Avery, co jsem to právě viděla?“ Ukazuje na Zayna rukou, vedoucí této výpravy.

„Já nevím, vidím ho poprvé v životě. Pojďte už, nebo nám to uletí.“ Pousměju se na učitelku. Nikdo nic nenamítá a my pokračujeme k cestě do letadla.

Všichni vystupujeme na letišti v Bernu. Je sice už večer, na nebi není ani mráček a vítr taky nefouká, takže je to krásný konec dne. Před velkým objektem na nás čekají naše nové rodiny. Se všema se mile pozdravíme a pro naše překvapení, všichni členové umějí dostatečně anglicky, takže není problém si popovídat. Já jsem byla přiřazená k velmi milé ženě, vedle které stála dívka přibližně mého věku.

„Ahoj, ty budeš Avery.“ Mile se usmála a podala mi ruku, kterou jsem ochotně přijala.

„Ano, to jsem. Ráda vás poznávám.“ Usměju se. Během letu jsem se prospala, takže se moje nálada lehce zlepšila.

„Jmenuji se Laura a tohle je moje dcera Sára.“ Ukázala Laura na mladší holčinu stojící u auta. Jemně jsem jí zamávala a ona gesto zopakovala. Všechny tři jsme nastoupily do auta a já se nechala odvézt do nového domova. Jakmile jsme dorazily, Sára mě vedla do místnosti v zadní části domu.

„Toto je můj pokoj, budeme tady těch pár dní spolu.“ Pousmála jsem se a položila kufr do rohu ke zdi. Sářin pokoj byl o něco větší než můj, ale měla úplně jiný styl. Pokoj byl ve Vintage provedení. Světle šedý nábytek, velká postel s bílými nebesy. Za postelí se po celé zdi rozprostírala tapeta s růžemi, bílých, krémových a starorůžových odstínů. Doplňky byly ve starorůžové a krémové barvě. Působilo to na mě trošku moc žensky, ale je pravda, že já jsem v tomhle ohledu trochu víc klučičí. Můj pokoje je velmi pestrý, jedna stěna je tmavě modrá, jedna rudě červená a další dvě bílé, celý strop mám pomalovaný citáty, hláškami a různými obrázky. Na jedné z bílých stěn bylo plno fotek a plakátů. A všechno doplňoval nábytek bíločerné barvy.

„Máš to tady moc hezké, takové útulné.“ Pousmála jsem se. Očividně jí to potěšilo, jelikož mi úsměv oplatila.
„Děkuji. Celý jsem si ho navrhla sama.“ Opět se pousměje a posadí se na postel.

„A tobě je kolik?“ Přátelsky si sednu na postel vedle ní.

„Je mi 16. Tobě?“

„18. Hele napadlo mě, co se poznat trochu více? Třeba by si mi mohla po večeři ukázat město. Teda pokud chceš.“ Usměju se. Sice jsem ještě nesvá z toho, co se stalo na letišti v Londýně, ale tento týden si zkazit nenechám. Z Londýna jsem se dostala jen párkrát a teď si to hodlám užít.

„Jasně moc ráda. Třeba s námi půjde i Luca.“ Nechápavě se na ni kouknu. „To je můj starší bratr.“ Usměje se.

„Můžu se ještě zeptat, jak to, že máte Italská jména? Vždyť bydlíte v Bernu.“ Byla jsem asi fakt vlezlá, ale zjevně jí to nevadilo, protože se nad mým dotazem zasmála.

„Náš otec je Ital. S mamkou se seznámili v Alpách v Itálii. A pak se přestěhovali sem, protože mamka je Švýcarka a táta tady našel práci.“ Pousmála se.

„Aha, tak teď už to chápu.“ Usmála jsem se.

„Dámy, je večeře. Pojďte ke stolu.“  Uslyšely jsme milý hlas Laury. Obě jsme se naráz zvedly a namířily si to do jídelny.  Obě jsme zasedli ke stolu, kde už čekal na jídlo, zřejmě otec Sáry a Lucy.

„Dobrý večer. Já jsem Avery.“ Podala jsem ruku, muži sedícímu v čelu stolu.

„Těší mě, já jsem Fabio.“ Pousmála se hlava rodiny. Laura donesla jídlo na stůl a každý si s chutí nabral. Byly to nějaké zapečené těstoviny ve smetanové omáčce. Chutnalo to božsky.

„Pane jo. Lauro, je to výborné. Pak mi musíte dát recept. Rodičům by to určitě moc chutnalo.“ Usměju se.

„Děkuji, to je moc milé.“ Všichni dojedli, a tak jsem pomohla Lauře sklidit ze stolu. Na stole zbyly už jen skleničky. Sebrala jsem je ze stolu a nesla je do kuchyně.

„Zdarec rodino.“  Uslyšela jsem mladý mužský hlas. S úsměvem jsem se otočila. Najednou mě skleničky vylítly z ruky. To je John.

____________________________________________________

Čauky :3 Tak jak se vám zatím příběh líbí? Abych řekla pravdu,  chtěla bych ho psát trochu více propracovaně, jestli se to tak dá říci. Ale momentálně není moc času, takže mi přijde, že tento díl je takový odfláknutý, ale 8. část se chystá a máte se na co tešit i v dalších částí. S příběhem rozhodně nekončím a mám už pár nápadů jak to pěkně zamotat :P Ráda bych jen věděla, jestli by jste pak chtěly i nějaký erotičtější díl? :D Pokud ANO, napište mi to do komentu :3 Děkuji moc všem co to čtete, nevýslovně moc si toho vážím :3 <3 Děkuji :* <3 A.H.Auctrix

PS: Nyní se příběh přesouvá z ROMANCE -> FAN FIKCE :)