The Lie

Káva?

Velké nákladní auto se řítilo přímo na mě.

Probral jsem se hlavou dolu, všechny airbagy byly vystřeleny. Pomalu jsem se snažil rozhlédnout, co se vlastně stalo. Přední sklo bylo rozsypané na zemi, předek auta úplně zničený.

Až teď jsem si uvědomil, jak je celý svět zpomalený, slyším zastřeně a ztěžka se mi dýchá. Okamžitě jsem se rozkašlal. Z krku mi vystřelil malý střípek. Všiml jsem si malých červených kapek, které se řítily k zemi před mým obličejem. Posíval jsem se na svou nohu, z tepny trčel obrovský střep, krev rychle vytékala ven a já pomalu začal ztrácet vědomí.

„Tak co to tady máme?"
„ Rychlé krvácení z tepny na pravém stehnu, nohu jsme zaškrtili, ale střep se musí vyjmout na sále, je křehký a rozsypal by se na mnoho malých. Dále tu jsou dvě zlomená žebra, vyhozené rameno, slabý otřes mozku, dvakrát zlomená holenní kost na levé noze. Vnitřní znamení nejsou známá, ale byl v autě pěkně zaklíněný. Našli jsme ho v bezvědomí, ztratil moc krve."

Oči jsem měl stále zavřené, ale světlo od tmy jsem rozeznal, slyšel jsem hlasy, ale co říkaly, to si nepamatuji.

„Dobře. Zvládneme to. Dobrá práce kluci."

***

Harry:

Všichni jsme seděli před pokojem intenzivní péče, kde Zayn ležel po operaci. Panovalo mezi námi hromové ticho a to já nenáviděl. „Kluci, jdu si pro kávu, chcete taky?" Podíval jsem se na tři muže podobného věku sedící po mé pravici.

„Já nechci, díky." Odpověděl Louis.

„Já si dám." Pousmál se Niall.

„Já taky." Kývl hlavou Liam.

Nemusel jsem vědět víc, kluci jsou moje rodina a věděl jsem o nich všechno. Vyšel jsem z nemocnice, nikde nikdo nebyl. Bylo pozdě večer a jméno nemocnice nesmělo být nikde zveřejněno. Přes hlavu jsem si hodil velkou černou kapuci, o dvě ulice dál stála malá kavárna. Vešel jsem dovnitř a ucítil známou vůni čerstvě namleté kávy. Přešel jsem k pokladně a u milé brunetky objednal jednu černou kávu bez cukru a dvě černé kávy s cukrem a mlékem. Zaplatil jsem svou objednávku. Slyšel jsem cinknout dveře, ale neotočil jsem se.

„Zde je Vaše objednávka." Usmála se a podala mi kávu na papírovém držáčku.
„Díky." Otočil jsem se a nevěřil svým očím. Avery!

Její výraz mluvil za vše, byl stejný jako můj. Překvapený. Vytáhl jsem mobil z kapsy a vytočil číslo schované pod číslem 3.

„Loui, trochu se tu zdržím." Na odpověď jsem nečekal, hovor jsem vypnul a Iphone 5S opět schoval do kapsy mých černých skinny jeansů.

„Ahoj Harry." Promluvila jemným hlasem. Projel jsem si ji od hlavy až k patě. U jejích nohou ležela černá cestovní taška.

„Ahoj. Co si dáš, zvu tě." Jemně jsem se pousmál.

„Harry, jsi milý, ale to nemohu přijmout. Ublížila jsem mu."

„To máš pravdu, ublížila. A chci si promluvit, takže, co si dáš?"

„Latté prosím." Pousmála se a šla si sednout ke stolu. Po malé chvilce jsem donesl i poslední čtvrtý kelímek s kávou pro Avery. „Děkuji," řekla.

„Proč jsi odešla? To jsi Zayna přestala mít ráda?" Usrknul jsem si své kávy.

„Harry, takhle to není." Povzdechla si.

„Tak jak tedy?"

„ Právě, že jsem se zamilovávala čím dál více. A vím, že vztah na dálku by se za chvilku zničil, nechtěla jsem mít zničené to krásné. Rozejít s ním bych se nedokázala, tohle byla poslední možnost."

„Tak proč sis nevybrala školu tady?"

„Tahle škola je můj sen a přihlásila jsem se na ni dříve, než jsem poznala Zayna."

„To chápu. Ale i tak, by to měl vědět."

„Ne Harry, prosím neříkej mu to. Přijela jsem jen proto, abych se ujistila, jak mu je. Jsem tu jen na dva dny. Déle ze školy pryč být nemůžu. Slib mi prosím, že mu neřekneš, že tu jsem." Podívala se mi přímo do očí. Vím, že toho budu litovat, ale je to její rozhodnutí a musím ho respektovat.

Přikývl jsem na souhlas a upil z teď už zchladlé kávy. „Měli bychom jít." Řekl jsem a vstal od stolu.

„Není blbý, když tam jsou kluci?" Řekla s obavami.

„Neboj se, oni to pochopí."

„Dobře." Pousmála se, zvedla se od stolu, vzala si tašku a kávu. Oba jsme vyšli směrem Zaynův pokoj.

Venku nás ovanul chladný podzimní vánek, dvě ulice jsme prošli rychle a poté vešli do nemocnice. Šel jsem ani ne metr před ní a vedl ji k pokoji, kde ležel Zayn. Jakmile ji kluci uviděli, nevěřili svým očím. Podal jsem Niallovi a Liamovi vychladlé kafe a nechal Avery sednout na mé místo, sám jsem se opřel o stěnu naproti židlím na chodbě.

„Co tady děláš?" Zeptal se Louis.

„Musela jsem ho vidět." Řekla se sklopeným pohledem na svá kolena.

„Aha, takže ty mu ublížíš a pak se vrátíš jakoby nic?" Optal se Liam.

„Kluci, nemusíte se bát. Jsem tu pouze na dva dny. Chtěla jsem si být jistá, jak na tom je. Bulváru se nedá věřit. Poté odjedu."

„Proč jsi ho tedy opustila?" Zeptal se Niall. Její pohled se přesunul z kolen na mě.

„Kluci, vysvětlím Vám to doma." Kývl jsem na ně hlavou a usrkl dalšího doušku černé kofeinové tekutiny. Všichni tři zmlkli. „Avery, pojď se mnou." Pousmál jsem se. Tašku i kávu si nechala u kluků a šla se mnou k sestrám. „Dobrý večer, mohu Vás poprosit o jednu maličkost?" Svůdně jsem se pousmál na krásnou blonďatou sestřičku.

„Jak Vám můžu pomoci?" Usmála se.

„Přijela sestra pana Malika, mohla by jít za ním?"

„Omlouvám se, ale návštěvy už skončily."

„Já vím, ale ona přiletěla z velké dálky. A bude tu pouze chvilku. Vážně by to nějak nešlo?" Použil jsem svoje dolíčky, které fungovaly na holky skoro pokaždé, a byl jsem moc rád, že ani tentokrát nezklamaly. Za chvilku byla Avery převlečená do pláště a roušky a blondýnka ji pustila na pokoj.

„Máte deset minut." Usmála se.

„Děkuji." Úsměv jsem jí oplatila.

Když jsem uviděla zmláceného Zayna neudržela jsem slzy. Posadila jsem se na židli vedle postele a stále nevěřila svým očím. Opatrně jsem chytla jeho ruku a přísahám, že mi ji malinko stiskl. Seděla jsem tam, poslouchala bytí jeho srdce, připojené k přístroji. Skenovala jeho krásnou, poničenou tvář. Vypadal tak moc slabý a křehký. Moje srdce div nevyrazilo z hrudníku. Nikdy jsem nic takového nezažila, vidět ho takhle a nemít možnost pomoc mu.

„Slečno, už musíte jít." Otevřela dveře od pokoje sestra.

„Dobře." Postavila jsem se, nahnula se nad Zayna a vtiskla mu polibek na čelo.

____________________________________

A jsem tu s další kapitolou :) Snad se bude líbit. Mějte se krásně :*

A.H.Auctrix