The Lie

Část 9.

„Jsi připravená?" Šibalsky jsem se usmála a tleskla rukama. „ Ale dříve než začneme. Slib mi, že uděláš to, co řeknu, i když to bude možná těžké. Platí?" Pousmála jsme se.

„Dobře, slibuju." Usmála se.

„Budeš hrát nedostupnou, celý večer. Nebudeš na něj koukat, nebudeš s ním mluvit, nebudeš s ním tancovat nic! Uvidíš, jak ho to bude štvát a bude tě chtít víc a víc. Musíš se odlišit. Podle toho co říkáš, tak je to kluk, který dostane úplně každou, ale ty musíš být jiná. On si to neuvědomuje, ale hledá někoho, kdo je jiný než ostatní a když pozná to, jaká jsi, tak to bude jenom vůl, pokud tě nebude mít rád. Kluci to nepřiznají a ani o tom nevědí, ale dá se s nimi velmi lehce manipulovat." Ušklíbla jsem se.

„Dobře."

„Rychle si tohle obleč. A ještě momentík." Vytáhla jsem krajkovanou podprsenku.

„Avery, to ne. Budu vypadat jako děvka." Tvář jí malinko posmutněla.

„Neboj, bude to skvělé. Jen si to zkus, pokud se ti to nebude líbit, tak si vezmeš to, co budeš chtít."

Po chvilce se dveře koupelny opět otevřely. Beze slova jsem chytla Sáru za ruku a postrčila ji na židli před zakrytým zrcadlem. Make-up nebyl potřeba, jelikož měla krásnou čistou pleť. Na oči jsem jí nanesla tmavě šedé oční stíny a nanesla tenké linky. Rty jsem jí přetřela rtěnkou pleťové barvy. Vlasy jsem pořádně nakroutila, pomocí velmi kvalitní kulmy.

„Hotovo. Pojď." Usmála jsem se, vzala ji za ruku a postavila ji před zakryté zrcadlo. Po chvilce jsem deku ze zrcadla oddělala. Její zaražený, ale šťastný výraz byl k nezaplacení.

„Pane jo, já jsem... sexy." Zasmála se a popošla k zrcadlu, aby se prohlédla z blízka.
„To teda. A ani ta podprsenka není vidět tolik, co jsem myslela." Usmála jsem se. „Takhle ti neodolá, uvidíš. Ale pamatuj. BUĎ NEDOSTUPNÁ!" Mrkla jsem na ní a mířila si to ke svému kufru. „Hmm... co si vezmu já?" Zamyslela jsem se. Nakonec jsem si vybrala šedé skinny jeans s vysokým pasem, tílko těsně nad pupík v bordové barvě. Vlasy jsem si jen přečesala.

„Avery budeme muset jít. Je půl osmé za půl hodinky tam máme být." Usmála se a tahala mě k pokoji svého bratra, na který zaťukala.

Dveře se otevřely a v nich stál Luca s mobilem v ruce.

„Dámy, je mi to líto, ale jdu do klubu, takže do města s vámi nepůjdu." Konečně zvedl pohled od svého telefonu. „Ale jak tak koukám, tak asi máme stejnou cestu." Zasmál se. Dveře od jeho pokoje se zavřely, já dole čapla černé Vansky a Sára koženou bundu a černé Conversky. Společně jsme nasedli do auta. Rozhlížela jsem se po budovách, a abych řekla pravdu, tak si mě toto město získalo. Je to stejné jako Londýn. Lidé si myslí, že je to chladné město, že nemá žádný cit jako Paříž, ale Londýn má své kouzlo, jenže lidé ho nevidí. Londýn je stejně romantický jako Paříž, ale jen pro lidi, kteří dokážou ocenit jeho kvality, kteří vidí to skryté kouzlo. Když se s Londýnským kouzlem najdete a vžijete se do jeho opojné nálady, uvědomíte si, že je nádherný. Je to město kouzel stejně tak jako Paříž s rozsvícenou Eiffelovou věží, Rio při barevných průvodech, New York při východu slunce nebo mnoho dalších.

Ze zasnění mě vytrhla hlasitá hudba ozývající se z budovy kdesi uprostřed ulice. Auto jsme zaparkovali kousek od klubu a těch dvacet metrů jsme došli.

„Takže, Sáro, vím, že by si neměla pít, ale pro dnešek to pozapomenu a zvu vás obě na panáka." Pousmál se Luca, oběma nám hodil ruce kolem ramen a mířili jsme si to k baru. Po chvilce jsme do sebe kopli panáka medového Jacka Danielse. Bylo sice teprve osm hodin, ale klub už byl celkem v ráži. Nebyla jsem na to moc zvyklá, v Londýně jsem na párty ani do klubů moc nechodila, ale když už tak všechny večírky začínaly až kolem desáté.