„Zayne večeře, pojď hned dolů!“ Uslyšel jsem Harryho hlas z přízemí domu. Macbook jsem neochotně odložil na druhou stranu pohovky.
Na nočním stolku jsem si všiml její fotky. Hnědé vlasy jí čechral vítr, zelenohnědé oči zářily štěstím a velký úsměv zdobil její krásný obličej. Je krásná, tak laskavá, milá, vtipná, láskyplná. Jedním slovem, prostě dokonalá. Musel jsem se nad jejím úsměvem pousmát.
Tak moc ji ubližuju a ona o tom ani neví. Každý den ve mně hlodalo moje tajemství. Nechci ji ublížit a nechci ublížit ani sobě. Pokaždé, když jsem si našel dívku, kterou jsem měl rád, tak se ukázalo, že jde jen po penězích. Už to znovu nechci zažít. Ale to neomlouvá moji lež.
Oblékl jsem si černé tričko s potiskem, ležící na barevném měkkém koberci nedaleko postele. Pomalu jsem scházel dřevěné studené schody. Až jsem konečně došel cíle mé cesty. Kuchyň. Harry a Liam už seděli u jídla, otevřené krabičky čínských chutí už byly na půl prázdné a já začal na talíř škrábat to, co zbylo.
„Co se děje?“ Podíval se na mě Liam, zvědavým pohledem.
„Je to na dlouho. A nechci se o tom bavit.“ Odpověděl jsem se soustem jídla.
„Ale no tak, co se děje? Brácho, už dva týdny chodíš s hlavou v oblacích. Znovu a znovu čučíš do mobilu. Občas se pousměješ, a když tam nenajdeš, co hledáš, tak jsi zklamaný.“ Podotkne starostlivě Liam
„To je pravda. Už jsme se o tom bavili i s Niallem a Louim. Máme o tebe starost.“ Mrkne na mě Hazza.
„Kluci, prostě jsem to posral. Nezasloužím si ji.“ Znechuceně dosednu ke stolu.
„Já věděl, že v tom je holka.“ Vyjekne Hazza a upije piva.
„Jak to jako myslíš? Co jsi posral?“ Kouká na mě Liam a snaží se to pochopit.
„Je hezká?“ Vyplázne na mě Harold jazyk.
„Harolde, pamatuješ, jak si se mě ptal, kdo je ta dívka na mém nočním stolku? A já, řekl, že sestřenice.“ Tázavě se na něj koukám.
„Jo, zeptal jsem se, jestli je volná, a ty jsi řekl, že ne.“
„Není to sestřenice, to je Avery.“ Mrknu na něj. „A abych vám, to nějak vysvětlil.“ Pozastavím se a přemýšlím jak začít. „Před třemi měsíci jsem uviděl její fotky na Facebooku, byla to náhoda, lajkla je nějaká Fanynka, kterou jsem si přidal. A tak jsem si založil emailovou schránku pod jiným jménem a napsal jí email. Protože kdybych si založil nový profil na Facebooku, tak by poznala, že jsem fake. Začali jsme si psát a já se do ní zamiloval.“ Říkám se skloněnou hlavou. Z očí mi určitě čiší provinění, protože právě tak se zrovna teď cítím. Nic jiného, jen proviněn.
„A jak je to špatný? Co jsi jí navykládal?“ Zeptá se zaskočený Harry.
„Že se jmenuji John, bydlím v Bernu, rodiče mi umřeli na autonehodu a žiju s babičkou.“ Prohrábnu si rukou černočerné vlasy. Když v tom najednou uslyším smích obou přátel.
„Zayne, ty jsi vůl.“ Začne Harry.
„A co s tím hodláš dělat?“ Konečně slyším i Liama. „Proč si s tím vůbec začínal?“
„Chtěl jsem, aby někdo poznal MĚ a ne popovou hvězdu. Abych věděl, že miluje moje myšlenky, moji duši a moje city k ní. A ne zůstatek na mém účtu. Ale co budu dělat, to nevím. Nechci ji ztratit, ale tím, že ji to řeknu, nastane přesně to. Konec!“
***
Stále čekám na zprávu od Johna, která ne a ne přijít. Mobil házím do tašky a odebírám se na cestu k autobusu. Díky prknu tam jsem co by dup, takže jsem za chvilinku doma.
Rychle zamířím do mého království, kde nechám všechny věci a převleču se do šedých montérek, co nosím do garáže.
Jakmile jsem se svým koťátkem, lehnu pod něj a koukám, co potřebuje, dotáhnou nebo vyměnit.
„Hm… Motor je v pořádku, všechno sedí. Co s tebou dál?“ Řeknu si pro sebe. „Už vím.“ Jako blesk stojím na nohách, čistím si ruce v hadru a usedám za Macbook.
„Objednáme ti nová světla. S jedním prasklým a druhým evidentně nechaným někde u silnice, jezdit nepůjde.“ Kouknu na, ještě třetiny rozbité auto. Asi hodinu jsem hledala, perfektní nová světla s přijatelnou cenou a designem, co by mi zapadal do vkusu. A taky že jsem jedny našla.
„Ahoj zlato.“ Pozdraví mě taťka, který právě vešel do garáže a vrhá se na auto jednoho ze zákazníků.
„Ahoj, pojď se podívat.“ Chlubím se mu s novým úlovkem.
„Ty jsou luxusní a cena taky ujde, objednej je.“ Mrkne na mě taťka.
Po velké části odpoledne strávené v garáži se odebírám do koupelny, kde ze sebe shodím špinavé oblečení a soukám se do hřejivých tepláků a voňavého trička.
Stojím uprostřed kuchyně, když v tom mi pípne mobil. Rychlostí blesku po něm chmatnu a už zase čtu další jeho řádky.
„Jak ses dneska měla, kočko?“
„Mám pro tebe novinku. Pojedu do Švýcarska. Za dva týdny. A zrovna do Bernu. Ve škole jsme dostali grand a vybrali mě, jako jednoho z účastníků. Není to skvělé? Mohli bychom se vidět, konečně po tak dlouhé době, mohla bych tě obejmout, vidět tvoje modré oči, ve kterých se topím, při každém pohledu Vím, je to asi trapné, to takhle psát, ale já to tak cítím. Nezamilovala jsem se do tvého vzhledu, ale do tebe. Do tvých myšlenek, do tvých pocitů vyřazujících z emailů. Zamilovala jsem se do TEBE! <3 “
***
Kurňa, co ji mám na to asi tak odpovědět? Já jsem v Bernu nikdy ani nebyl. A teď ji tam mám potkat? Teda ne já, John. Ne, to se nesmí stát. Musím se z toho nějak vykroutit.
„Ne, zrovna v tomhle datu? To snad ne? :’(Víš… No… Já zrovna jedu s babičkou k její sestře do Německa, někdo jí tam odvést musí.“
Bože Zayne ty, jsi tak ubohej srab. V hlavě mi běhají myšlenky, jak jen jí dokážu lhát. Jsem hajzl. Nezasloužím si ji. Rukama si projedu vlasy. Sklenička se roztříští o zeď naproti mně, doufal jsem, že tím alespoň trochu vypudím, ten vztek z mé hlavy. Nepomohlo to.
__________________________________
Tak a teď už víte porntu příběhu :)
Snad se vám líbí :) Hlas a Komentář moc potěší ;) :)
ČTEŠ
The Lie
Fiksi PenggemarPři každém jeho slově jsem se vznášela. V mé mysli jsem lítala jako anděl a v jeho očích jsem andělem byla. Milovala jsem ho podle srdce, podle úžasného, láskyplného a ochotného srdce. Ale stačila jedna vteřina a vše se rozplynulo. Vzpomínky, pocity...
