NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

5

                     Zaparkovala jsem před bytovkou a schody vyběhla nahoru. Celé tři týdny jsem kluky neviděla a už se mi stýskalo. Všichni okolo mě byli vyjevení z toho, že čekám dítě, ještě k tomu Dominikovo. Jednou večer mi Pepa vyprávěl, co se v Pardubicích dělo. Nic jiného než já se tam prý neřešilo. Kluci byli rádi, že s Dominikem vycházíme v pohodě a chceme, aby mimčo vyrůstalo v dobrém kolektivu a dobré rodině, ale byli na něj naštvaní, protože mi ublížil a to hodně. Já už jsem to prakticky nechávala být. Když přijel, necítila jsem z něj děvky, a to mi stačilo. Přijížděl a odjížděl s dobrou náladou, byli jsme oba dva takhle v pohodě a všem to takhle vyhovovalo. I když byl občas trochu moc žárlivý. Rodiče s tím nesouhlasili. S tím, že spolu s Dominikem vycházíme a budeme spolu vychovávat mimčo. „Ty s tátou taky vycházíš úplně v pohodě" říkala jsem pokaždé mámě. Ta mi to vyvracela tím, že měli devítiletou dceru, že museli vycházet, ale já jí to argumentuju tím, že se mně a Dominikovi brzy narodí miminko a že je to prakticky stejné, ale o tom nechce ani slyšet. jasně, že se těší až bude babička, ale vadí jí, že mi Dominik takhle ublížil, ale snaží se. To ho cení a já jsem mu za to vděčná, že se dokážeme bavit jako dospělí.

                 Sotva jsem si sedla na gauč, mi někdo ťukal na dveře. Původně jsem si myslela, že je to sousedka, která bydlí nademnou a nese mi zase nějaké sladké pečivo. Otevřela jsem dveře a ve dveřích stál Dominik. „Co tady děláš" svraštila jsem obočí a ustoupila dál, aby mohl jít dovnitř. „Co třeba, "ahoj, Niku, jsem ráda, že jsi tu", to mi neřekneš?" usmál se na mě a hlavu naklonil na stranu a roztáhl ruce na náznak objetí. Schovala jsem se mu v náručí, „vždycky dáš aspoň vědět, že přijedeš. Co kdybych tu někoho měla?" probodl mě pohledem a mně hned došlo, že dneska s ním moc žertů asi nebude. Byly čtyři a já byla už totálně vyřízená. Lehla jsem si na gauč a Dominik si sedl vedle mě.„Ahoj, koblížku," řekl a pohladil mi břicho. Musela jsem se usmát. „Představ si to, Juniore" dal mi ruce na břicho a povídal si s miminkem, „nemohl jsem se vás dočkat  tak jsem tobě a mamince udělal překvapení" na břicho mi dal pusu, „strašně moc se na tebe s maminkou těšíme Niku Juniore", „bude to holčička, Dominiku" stála jsem si za svým, i když jsme ještě ani nevěděli, co to bude. Dominik na mě vyplázl jazyk a já začala tak nějak nenápadně nahrávat. „maminka nechce, aby jsi byl kluk. Prý budeš holčička, protože se u nich rodí samé holky, ale ty bdeš držet basu s tatínkem a budeš kluk, protože u nás se zase rodí samí kluci" pokračoval, ale já ho přerušila. „Né že nechci, aby mimčo bylo kluk, ale holka má blízko k oběma rodičům, kluk spíš jen k tátovi" pokrčila jsem rameny. Nenechal se vůbec rušit, „až budeš velkej, naučím tě basket, jezdit na kole, jak se prát a hlavně, jak se chovat k holkám...Budeš drandit na kole v Pardubicích, tam bude pořádný volno, ale u maminky se budeš muset učit, však znáš maminku" podíval se na mě a já s úsměvem zakývala hlavou. „Ale koukej Dominiku, ty ho budeš učit kolik věcí, co bych ho měla naučit já? Vařit?", Dominik se usmál, „jo, to ti jde" ušklíbl se a já mu bouchla do ramene. „Né před Juniorem" sykl a ruce měl stále na mém břiše. „Ty budeš mít Juniora, naučíš ho všechno...Koho pak budu mít já?" zase se ušklíbl, „no to by jsme si museli pořídit další miminko". Nadzvedla jsem obočí, „né před Juniorem" sykla jsem provokativně nazpátek. Dominik se toho hned ujal, „teď si přiznala, že to je Junior" zakývala jsem an nesouhlas, „ne", „ale jo, chytil jsem tě při činu", „ne" stála jsem si za svém. „Nelži", „tak jo, řekla jsem to" svolila jsem nakonec a protočila očima. Vítězoslavně se usmál a dál se věnoval mimču.

              Večer jsem byla ještě více unavená a tak jsem to zalomila docela brzo, „dobrou noc" řekla jsem a vstala. „Dobrou noc, koblížku" dal mi ruce na břicho a nakonec mi dal pusu na tvář. „Jen zavolám Hasanovi a přijdu" kývla jsem na souhlas a schválně nechala decentně otevřené dveře od ložnice, abych aspoň něco slyšela. „Jasně, že semnou už nechce být...Vždyť je to úplně jasné, Hasáku...Vždyť víš, jak to cítím já... Má to cenu, to je jediné, čím si jsem momentálně jistej...Hmm, čus" během hovoru jsem stihla dát fotku na igs. Dominik tam měl ruce na mém břiše a s úsměvem mě sledoval. Pustila jsem si televizi a zapla Sběratele kostí.

           Zanedlouho přišel Dominik do ložnice a lehl si vedle mě. „Za dva týdny přijedu k tobě do Pardubic, protože jsem si tam objednala screening...Tam nám řeknou, co to bude, jde tam slyšet srdíčko a tak" usmála jsem se a Dominik mi můj úsměv opětoval. „To je pecka, přijedu si pro tebe" kývla jsem. Dal mi pusu na tvář, „dobrou noc, princezno" usmála jsem se a víc se k němu nachoulila.

Dneska poslední.Další kapitola bude tak za 4-5 týdnů, dřív to ASI nestíhám...Omlouvám se

-Karey