NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

6

                 Teď zpětně mi to přijde úplně zbytečné, jenže v tu chvíli to bylo opravdu k naštvání.

                  Ráno jsem se vzbudila dřív, než Dominik. Vysoukala jsem se z jeho sevření a oblékla se. V kuchyni jsem uklidila a začala připravovat snídani. Slyšela jsem šouravé kroky z ložnice, ale dělala jsem, že o ničem nevím. Připlížil se ke mně a obejmul mě. „Dobré ranko" usmála jsem se s pocitem, který stále nedokážu popsat. „Nádherné" úsměv mi opětoval a mě mohlo puknout srdce. V tu chvíli jsem byla ráda, že všechno tohle vypadá, jako by se nikdy nic nezměnilo. Ale měla jsem tušit, že se to změní a něco se pokazí.

               Dominik se začal chystat na odjezd, protože ho už uháněl Kuba. „Proč se, Kájí, nesestěhujeme zase k sobě? Junior by měl vyrůstat s oběma rodiči...", „bude mít oba rodiče. Odkojim a Junior si může trandat kde chce" pokusila jsem se o úsměv. Povzdechl si, „proč se prostě ke mně-...", „nebudu se k tobě stěhovat a ani do starého bytu. Udělala jsem si zázemí tady...Nemysli si, že je všechno v pohodě. Přešla jsem to, nějakým způsobem i odpustila, ale mezapomněla!...To že se tak tvářím je jen proto, že chci vycházet, už jen kvůli Juniorovi. Třeba by se to mohlo někdy stát, ale né teď, je to moc čerstvé" sklopila jsem zrak k podlaze, „tvojí nevěru bych skousla, ale to lhaní ne...Já jsem tě tak potřebovala. Všechno se na mě sesypalo a vypořádej se s tím, ale zrovna na tebe jsem se obrátit nemohla". „Nelhal jsem ti", „tohle je jediné co mi řekneš? Nelhal jsem ti? Ale lhal, Dominiku. Kde jsi byl, když jsi po koncertě skončil, všichni byli už na hotelu, ale ty jsi byl v baru? Byl si v baru?" podívala jsem se mu do očí s takovým vztekem, „tak byl, Dominiku?". „Kdyby jsi mě nechala mluvit, tak bych ti všechno třeba řekl" prohlásil. Počkala jsem, jestli náhodou nebude teda chtít pokračovat. Ale když nepokračoval, spustila jsem. „Třeba bych tě nechala mluvit, kdyby z tebe nepadaly jen samé sračky! Lež za lží! Jen mě tím krmíš, aby všechno vypadalo dokonale, ale já to nechci dokonalé, ale tohle si přehnal...", „já jsem to přehnal? Co jsem udělal?". Toho jsem už měla dost, „podvedl si mě! Nezapomínej na to! Čekám tvoje dítě, tak se podle toho chovej, Dominiku!-" ukázala jsem prstem na dveře. Břichem mi projela vlna bolesti, sykla jsem. Dominik ke mně přistoupil, „vypadni odtud" šeptla jsem se slzami v očích. „Nesnáším ty tvoje zkurvený hormony!" zařval, vyrazil ze dveří a práskl s nima. „Zy ty moje zkurvený hormony, pro info, můžeš ty!" zařvala jsem nazpátek a rozbrečela se.

27.2.

            Měla jsem po screeningu a parkovala jsem u studia, protože mě chtěl vidět Kuba a kluci. „Kubo pojď mi dolu pomoc, prosím", zabručel, „co tam máš tak důležitého, že to nepočká na potom?". „Dominikovy věci" hlesla jsem a doufala, že neslyšel, jak se mi zlomil hlas. „Pak si je vezme" zabručel a já to vzdala. Vzala jsem si nezbytné věci a vydala se nahoru do studia. 

             Všichni si prvně všimli mého bříška, které za tu dobu, co mě neviděli, docela dost narostlo. Docela to šimralo a já se jen uchechtávala, „tak co škvrndě? Máte se s maminkou dobře? Bráníš maminku?" začal Pepa a smutně se na mě usmál, protože věděl víc, než ostatní. „Ale jo, zvládáme to" taky jsem mu jeho smutný úsměv oplatila. „Dáš si něco?", „jen vodu...ne, čaj prosím". Rozvalila jsem se na gauč a oddechla si, byl to náročný den.

            Vyprávěli mi nové zážitky a já měla co dělat, aby jsem z toho opravdu neporodila. Zazvonil zvonek  a všichni kluci se na sebe s úsměvem podívali. Pepa šel dolu. „Kuba říkal něco ohledně nějakého vyšetření, na kterém jsi byla dneska. Něco nového?" chtěl vědět Rej. Z Reje se stal takový můj ochránce. Doslova, protože mu to Dominik nařídil. „Jojo. No řekli mi spoustu věcí... Po nějakých vyšetřeních mi řekli, že se mám smířit s tím, že nebudu rodit normálně, ale půjdu císařským řezem. Pak jsme poslouchali srdíčko, koukali na ultrazvuk. Probouzeli ho, aby se hýbal" usmála jsem se a z kabelky vytáhla obálku s ultrazvukem. „Počkej...- probouzeli ho? Takže to bude kluk?!" zasmál se Rej, Radek i Kuba. Kývla jsem, „jojo, bude to kluk", „nemůžu uvěřit tomu, že budeme mít v labelu malého chlapečka. To bude moc s holkama založit baby label ne?" zasmál se Kuba a šel mě obejmout.

          Dveře se otevřeli a já se k nim otočila. Jako první šel Pepa a za ním ten, kterýho bych tu opravdu nečekala. Takovou dobu jsem ho neviděla, až mi vyhrkly slzy do očí. Byl pro mě vším, ale poté, co jsem si začala něco víc s Dominikem, tak jsme se přestali bavit, i když jsme byli jen kamarádi. Neměla jsem na něj čas, protože většinu času jsem trávila s Dominikem. On na mě neměl čas, protože má svojí rodinu. „Привет, давно не виделись!" a mně chytla vlna nostalgie, ale zároveň i pocit viny. Byl mi velice blízkým člověkem, ale teď jsme si byli prakticky cizí. Zvedla jsem se z gauče a pomalu k němu přešla. Skápla mi slza, „Это такое время. Я так радa тебя видеть!" objala jsem ho a v nejbližší době neměla v plánu ho pouštět.

S L O V N Í Č E K

Привет, давно не виделись! ---- Ahoj, dlouho jsme se neviděli!

Это такое время. Я так рад тебя видеть! ---- Je to taková doba. Tak ráda tě vidím!

Do hodinky je tady ještě jedna kapitolka! Kdo nám to asi přišel do studia?

-Kej