NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

16

             Vzbudila jsem se v půl deváté ráno a Nik stále ležel vedle mě. Už jsem nemohla usnout, a tak jsem usoudila, že by se hodila sprcha. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když Nik spal, když jsem vylezla ze sprchy. „Dobré ráno, Kubo" bouchla jsem Kubu do ramene, jako důkaz obrovské lásky. Rozesmál se, „máš mravenčí sílu". „Neposer se" prskla jsem a šla udělat vajíčka pro mě a Nika, „dáš si taky?" nabídla jsem Kubovi, protože jinak by se vůbec nenajedl.
             „Ahojky mamko" vzala jsem hovor jednou rukou a druhou rukou míchala vajíčka na pánvičce. „Ahoj. Karolínko...Promiň, že jsem se chovala tak špatně" zněla smutně. Já už jsem to dávno přešla, „nech to už být. Netrápí mě to". „Ale mě to. Víš že mám tebe i Dominika moc ráda, ale víš, že je mi to furt líto" pokračovala. Povzdechla jsem si. Za mnou se objevil Dominik, „to mě taky, Kačí. Jenže se opravdu snažím..." hlesl a dal mi pusu na krk. Už teď jsem litovala, že jsem ten hovor dala nahlas. „Chápu tě, mamko...Ale konečně můžeme s Dominikem být spolu. Chce být tátou pro malého a já chci být mámou...-", „chtěla si dítě tak ve třiceti" přerušila mě. „Aaah, to sice jo, ale přišlo to. Dominik Damianka chce a já taky", „nemohla jsi změnit názor tak rychle" pokračovala v argumentaci, „ale jo, mohla... Miluju ho, mami. Vznikl z lásky...Měli jsme krušný období, ale všechno dobrý ne? Chceme být rodina" usmála jsem se na Nika, ale čekala jsem nějakou botu od mámy. „Krušný období" odfrkla si, „volala jsi mi, aby jsi se omluvila nebo to víc dojebala?" řekla jsem úplně s klidem, protože jsem byla připravená od mamky už na všechno. „Bojim se, ze se to posere" pokračovala a ignorovala moji poznámku, „skončila si?". Nečekala jsem na odpověď a hovor típla, neměla jsem na to náladu. Spíš jsem si tu náladu jen nechtěla kazit.
           Nik měl ustaraný výraz, „netrap se s ní" usmála jsem se na něj. „Chtěl bych mamku jako ty. Starostlivá, ale přitom úplně frajerka" řekl z ničeho nic. Na stůl jsem nám dala talíře a ten Kubovo mu odnesla do pokoje. „Proč by jsi chtěl mámu jako mám ja?" až teď mi došlo, že jsem jeho rodinu nikdy nepoznala. Nikdy o své rodině moc nemluvil. „Je pohodová" usmál se a pustil se do jídla.
            Furt mi to vrhali v hlavě. „Niku?" vzala jsem talíř a hodila ho do myčky. „Nezačínej takhle" prohodil s úšklebkem, protože věděl, že to bude zase nějaká perla. „Nikdy nemluvíš o svojí rodině....Neznám ani tvoje rodiče" prohodila jsem s klidem, abych ho nenaštvala, protože vím, že o tom nerad mluví. „Ty chceš poznat mojí rodinu?" zněl překvapeně, což překvapilo i mě, protože očividně měl dobrou náladu, jinak by nebyl takhle v klidu. Vzhlédla jsem k němu, abych viděla jeho pocity ve tváři, „no jasně, že jo" usmála jsem se. „Tak já dneska zavolám mámě jo?" přislíbil, mrkl na mě a šel do koupelny.
           Jakmile se za Nikem zavřely dveře, vylezl Kuba. „Tyvole" zavrčel, „coje?" ozvala jsem se spíš automaticky. „On tě chce vzít k jeho rodině?" pokračoval, „vlastně jsem ho spíš donutila" mykla jsem rameny. „Ale on souhlasil ne?" a já mu na to kývla. „Nikdy to neudělal...Jednou" dal talíř do dřezu a já ho probodla pohledem. Okamžitě se vrátil zpátky a dal talíř do myčky. „Hm?" pošťouchla jsme ho, aby pokračoval, „co je zase? Vždyť jsem tam dal ten talíř, co ještě chceš" zasmál se. „Jednou? Povídej" zase jsem ho pošťouchla. „Tak to ne. Jestli ti o tom neřekl Nik, tak já mluvit nebudu" dal ruce do obranného gesta a vyrazil z bytu do studia. Počítala jsem, že dneska tam půjde i Nik, a tak jsem se domluvila s Káťou na kafíčku.
          Nik vylezl z koupelny s ještě lepší náladou. „Půjdu dneska s Káťou na kafíčko, naposledy jsme se viděli, než mě odvezli do nemocnice" oznámila jsem Nikovi, „užijte si to. Já půjdu do studia dneska. Přijdu v pět jo?" kývla jsem mu na to, dala mu pusu a zavřela za ním dveře.
          Před caffeterií jsme si s Káťou dali sraz. Stála před a já musela zaparkovat, protože mě dneska bolely nohy. „Si sem jako přijedeš v autíčku jo" odfrkla si a obejmula mě. Místo kafíčka jsme si domluvili oběd. Oběd dvě jsme si objednali gnocchi a drbali všechno a všechny.
            Donesli nám jídlo přesně ve chvíli, kdy Káťa ukázala za mě. Akorát přicházel Nik s Pepou. Nik si nás všiml a hned si to štrádoval k nám, „ahoj děvčata" začal a věnoval mi polibek. „Neříkala jsi kafčo?" pozvedl pobaveně obočí Nik, protože mu bylo jasné, že jsem dostala hlad. Usmála jsem se. „Tak tohle je ta slavná Cittová?" zaznělo od pultu. Byl to takový nenápadný chlapík. Šel k nám a pozdravil se jak s Dominikem tak Pepou. „Jsem Honza" podal mi ruku a já jí přijala s nechápavý obličejem. „Nik o tobě tady furt básnil... Řekl jsme mu, ať jednou s tebou přijde, ale ignoroval mě" zasmál se a Nik do něj nenápadně kopl. „To kdybych věděl, tak si vezmu sváteční oblečení" provokoval Honza Nika. Musela jsem se usmát. „Pak přijdu do studia?" pozvedla jsem obočí na Nika, který kývl, „budu tě tam čekat...Necháme vás krafat" zasmál se, vlepil mi polibek a štrádovali si taky pro jídlo, načež se vrátili do studia.

Tak hned hezky takhle po ránu:D Celou knížku mám vymyšlenou a předepsanou, ale tohle bylo z hlavy, protože to potřebuju nějak protáhnout, aby v každé kapitole nebylo nějaké drama, ale aby nějaká byla úplně nudná<3

-Kej/Krarolina/Koralína/Karey🤍