NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

24

               Do nového bytečku jsme dojeli v pět hodin večer. Nik mi nechal auto s tím, že musí do studia, vyřešit něco ohledně nového alba a nějakých písniček, kde má být na featu. V bytě jsem zůstala sama, ale sama jsem si nepřipadala. Už jsem před sebou viděla všechen nábytek, který jsem tu chtěla. Kupodivu Nik s mým návrhem na interiér souhlasil. Všechny krabice odnesl do bytu, dal ni pusu na čelo a zmizel.
Připadalo mi, že do studia moc už nechodí, ale přitom je s klukama pořád. Nechci, aby to vypadalo, že ho omezuju, ale já mu doopravdy nic neříkám. To všechno je jeho svobodná vůle. Jenže, co když to nepochopí ostatní? Přesně takové myšlenky se mi honily hlavou dobrých pár dní. Ale tyhle negativní střídaly aspoň nějaké pozitivní.
Kluci nejsou tak bezcitní. Chápou tuhle celou situaci. Vždyť i Martin a Ráďa mají rodinu a nikdo neřeší to, že nejsou ve studiu tak často. Teda, Ráďa tam je pečenej vařenej. Ale už několikrát, když byl Kuba opilej, tak mi vylíval srdíčko. Nechce Nika ztratit, protože je to jeho brácha. Kdyby nebyl s ním, tak je ztracenej. Nebo minimálně bez nálady. Kubovi jsem slíbila, že Nikovi nedovolím, aby s hudbou sekl, vždyť Nik by to ani neudělal. Nebyla jsem si jistá, jestli si Kuba naše rozhovory, když byl opilí pamatuje, ale já jsem si pamatovala kazdičké slovo.
Měla jsem zmeškaných několik hovorů od Nika. Usnula jsem na gauči a neslyšela hovory. Byla jsem furt unavená a když jsem spala, tak už pořádně. Znova mi vrněl telefon. Jasně, že to byl Dominik. „Promiň, usnula jsem" zívla jsem stále ještě únavou. „Už jsem se lekl, co se stalo" opravdu zněl vystrašně, „je pozdě večer, už jdu domu" slyšela jsem jeho klíče. Rozhlédla jsem se kolem sebe, „usnula jsem v bytě a nemám tady žádné oblečení, hlavně že jsme vzaly ty píčoviny z bytu" rozchechtala jsem se, protože ty slova z mé pusy zněly divně. „Brrr kotě, nemluv sprostě, víš co to se mnou dělá" rozesmál se taky, „stavím se pro oblečení. Moc toho nechceš ne?" , „jen něco na spaní a na zítra" kývla jsem, ale bylo mi jasné, že mě nevidí.
               „Jsem tady!" houkl z chodby. „Pecka" usmála jsem se a zaklonila hlavu, opřela si jí o opěrku gauče a čekala na pusu od Nika, které jsem se dočkala. „Zítra jdeme koupit šaty na svatbu, když už za tři dny je ten den" usmál se na mě a já vykulila oči, „zítra? Já nevím ale jaké šaty si vzít. Jaký budeš mít oblek?. Tentokrát vykulil oči Nik, „já budu mít oblek?" zděsil se, „měl jsem v plánu si vzít bílou košili a černé kalhoty" rozhodil rukama a já ty své dala do obranného gesta, „dobrá, dobrá. Takže si mám vzít něco bílého? Ale to nemůžu, to bude mít nevěsta...sakra. Tak černého" zaklela jsem a protočila očima. Nik se ušklíbl, „vezmeš si něco bílého".
              Vstala jsem v osm ráno. Nik vedle mě neležel, ale stál na balkoně. „Nejsi nějak brzo vzhůru?" protáhla jsem se, „měl jsem budíka a chtěl jsem tě zachvilku vzbudit, aby jsme jeli vybrat šaty" zívla jsem, „tady máš kávičku" šel do kuchyně a z kuchyně mi přinesl kafe. „Jsi nějaký pozorný poslední dobou" usmála jsem se a políbila ho, „to protože tě miluju" kousl mě do rtu a já sykla. „A já miluji tebe" usmála jsem se a šla se převléknout. „Niku musíme ještě do bytu" houkla jsem z koupelny, protože jsem se chtěla osprchovat, ale nevzali jsme sprcháče, „myslíš do starého bytu?" ušklíbl se ne mě, „ano, do starého bytu" odpověděla jsem nazpátek. „Co kdyby jsme jeli koupit ty šaty a pak vzali všechno ze starého bytu?" usmál se a zastavil se, „a taky do Brna pro věci budeme muset...Ale tam je jen nábytek, takže tam zajedem tam s klukama. Ať nemusíš nikam jezdit jo?" stoupl si ke mně, k zrcadlu. „Honem, pojedem" pošťouchl mě.

Napadlo mě udělat třeba discord pro milovníky wattpadu nebo něco takového! Co vy na to? Je něco takového už nebo ne? Šel by do toho někdo se mnou? Přidali by jste se?

Omlouvám se za tak pozdní kapitolu, ale jsem zpět!
-Kej💕