NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

18

              „Ale dost o náš. Co ty? Máš tam i Jakoubka? S kým děláte oběd? Vy dva nevaříte" to jsem se neudržela a začala se smát. Dominik mě spražil pohledem a já se rozchechtala ještě víc. „To je velice jemný smích, děvče, Dominičku?" zkonstatovala Nikovo mamka. Určitě mu to bylo trapné. Aspoň to jsem vydedukovala z jeho obličeje. „Mami, víš... Bylo by hezké to řešit osobně" na druhé straně se ozval vískot, „zítra v jednu u nás" poručila a Dominik zvrátil poraženecky hlavu na stůl. „Dominičku. Vem s sebou prosím i to děvče" bylo mi jasné, že se Nikovo mamka usmála. „Ano mami, vezmu ji s sebou. Musím vás už představit, jinak mě už zabije" usmál se na mě, tentokrát vlídně. „Máš jí tam, Dominičku? To děvče?", „jo je tady se mnou, celou dobu tě slyší" zasmál se. Opřela jsem se o pultík, ale mé břicho mi to moc neulehčovalo.
          „Ježíši!" vyjekla Nikovo mamka, „tak to se moc omlouvám. Dobrý den, slečno!" zajásala a mně to až zahřálo, „dobrý den" odvětila jsem. „Prosím, slibte mi, že ho donutíte přijet, s vámi, samozřejmě. Dlouho nás nenavštívil" měla tak vlídný hlas, až uklidňoval. „Zítra v jednu budeme u vás" i když mě nemohla vidět, tak jsem se usmála. „Tak zítra, vy dva!" vyhrkla a hovor ukončila, aniž by počkala na naše rozloučení. Nik si oddechl. „Tak nerad tohle podstupuju", „chápu" zasmála jsem se a zkontrolovala rýži.
                 „Nemůžeš se takhle paktovat s mojí mámou" vyhrkl po jídle, mračil se a kroutil hlavou ze strany na stranu. „Bude ráda za vnoučka ne" usmála jsem se a pohladila si břicho. „Jo, to jo, bude nadšená...Ale já se taky nebavím s tvojí mamkou" rozhodil rukama. „Za to se dost bratříčkuješ s mým tátou" argumentovala jsem. „Cože?" zaprotestoval, „vždyť já mu ani nemusim volat, protože spolu mluvíte tak třikrát do týdne" zasmála jsem se, „no co! Hrajem spolu PSko ne" protočil očima a zasmál se.
                Nik pustil nějaký film, který jsem vnímala jen na půl, protože jsem koukala do notebooku. „Co tam furt děláš?" prohodil a kouknul mi přes rameno. „Koukám na nějaké byty" usmála jsem se na něj a on mi hned vlepil pusu. Chvilku koukal se mnou. „Nechceš spíš baráček?" navrhl. Udiveně jsem se na něj podívala, „Niku, barák je opravdu drahej". „Vezmem si hypotéku", „to není tak jednoduchý... Bude to trvat..." argumentovala jsem. „Zlato. Buď dáme 7míčů do bytu nebo 12 do domu i se zahradou..." povzdechla jsem si, "mně se nechce do baráku. Je okolo toho moc uklízení a údržby. Ty máš koncerty a já budu lítat okolo dětí" pokrčila jsem rameny. „Ale vím o velice pěkném domečku" snažil se mě přemluvit. „Ale já jsem našla nádherný byteček!" vypískla jsem. [nemám ráda fotky v knížkách, ale tenhle byteček je fakt v Pardubicích a fakt se mi líbí:D]

Ukázala jsem mu plánek a celej popis. „Koukej! Je fakt pěknej...Tady by byl malej-" ukázala jsem na pokoj na plánku, kde byla zelená postel, „-tady by si mohl mít nahrávací místnost. Dost velký a s menším balkónkem" ukázala jsem na tu místnost s balkónem. Nik si ode mě vzal notebook a zkoumal ten byt. Pak si otevřel jiné okno a koukal i na jiné byty. Nakonec si povzdechl, „chtěl jsem domeček se zahradou, ale asi máš pravdu" svolil nakonec, „tenhle byt je fakt pěknej. Velkej a pěknej... Tak já napíšu tomu realiťákovi jo?" usmál se na mě a zase mi vrátil notebook. „Niku, jestli nechceš do toho bytu, tak můžeme ještě počkat" zastavila jsem ho. Nechci, aby šel do bytu, když se mu tam nebude líbit. „Ne, máš pravdu...S barákem jsou moc starosti" vlepil mi pusu a odebral se zavolat tomu realiťákovi, i když jsem mu řekla, ať to nechá na zítra, protože bylo sedm hodin večer.

PŘÍSAHÁM, ŽE JSEM Z TOHO BYTEČKU UNEŠENÁ<3 Jak se líbí vám? Měli by se do něj nastěhovat nebo jít do baráčku?
Teď je to takové kratší, ale to jen proto, že to chci mít nějak rozdělené:D
Dneska budou ještě minimálně dvě kapitolky!

-Kej/Karolina/Koralína/Karey🤎