NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

20

Začala jsem svůj monolog o našem seznámení a obě dvě hltaly každé mé slovo. „...bylo to těžké, ale všechno je už v pořádku" usmála jsem se a dokončila ten dlouhý monolog plný otázek, na které jsem se většinou bála odpovědět, abych neřekla něco, co nemám. „To jste spolu tak dlouho?...Ten Dominik taky nemůže něco říct. Takovou hodnou slečnu nám nepřivezl ukázat" usmála se na mě Hana.
Po necelých dvou hodinách do obýváku dorazil Nik a opřel se o futra tak, aby nebyl zpozorován. „...Adam a Dominik jsou stejní, i když to oba popírají. Hlavně mu neříkej, že jsem to řekla, ukamenoval by mě" zasmála se Hana a já se ušklíbla, „jsme rádi, že jste se našli" zamrkala, aby zahnala slzy. Co bylo k pláči? Byli za Nika rádi? Litovali mě? Nik zaťukal na futra, „zlatí, měli by jsme jet...víš" mrkl na mě a mně bylo jasné, že naráží na naší dohodu, maximálně čtyři hodiny. „Povinnosti volají" rozloučili jsme se se všemi.
          S povzdechem a těžkým dechem dosedl na sedadlo řidiče. Byl unavený, viděla jsem to na něm. „Proč si se bál mi představit tvojí rodinu? jsou úplně bombový" usmála jsem se, „přestal jsem je vnímat jako rodinu...Ty, junior a label jste moje rodina" usmál se na mě taky a dal mi ruku na stehno. „Opravdu si s tvojí mamčou rozumíme. Jen Hanča je skleslá" mykla jsem rameny. „No, už několik let se s Adamem snaží o dítě, ale Hana nemůže otěhotnět... Teď, když jsem se objevil s tebou a novinkou těhotenství...Musí je to mrzet, ale za nás mají radost" zase se usmál, ale tentokrát né upřímně. Au, až to zabolelo. „No pěkně" odfoukla jsem si.

O TŘI DNY POZDĚJI
Balila jsem věci do kufru, protože jsem slíbila mamce, že se stavím a rovnou zajedu k tátovi. Těch pár dnů s nima strávím, protože pak už mě Dominik sotva pustí z očí. A co potom? Bude jako ocásek a bude to konečná.
Sledoval mě se zamračeným výrazem. „Budeš mě takhle pozorovat dlouho?" zasmála jsem se a Nik si odfrkl, „co když začneš rodit?" rozhodil rukama. „To mi nemůžeš udělat, abych u toho nebyl" pokračoval. „Víš jak dlouho trvá porod? Stihl by jsi i doletět z Ameriky" zasmála jsem se a dál balila, jako by tam Nik nestál. Slyšela jsem zamručení a odchod z ložnice, „ještě rodit nebudu, zbývají mi dva měsíce...Ale víš, co by jsi mohl?" zahučela jsem, abych upoutala Nikovu pozornost, „povídej" zase si stoupl mezi futra se založenýma rukama. „Mohl by si zkusit obvolat ten krásnej byteček, aby jsme mohli na prohlídku, až přijedu" mrkla jsem na něj. „Jo, domluvím to" protočil očima, furt nebyl na straně bytu. Zazvonil zvonek a já tam chtěla jít, ale Nik mě zastavil, „bal si věci".
„Vypadni!" zakřičel Nik, „Nehmatej na mě kurva!" pokračoval, „co si o sobě myslíš?" rozezněl se bytem a chodbou pisklavej hlas. „Došly ti prachy co?" zasmál se Nik a opřel se zase o futra. Simona zrudla, když viděla mě. „Tohle je ten důvod, proč jsi mě nechal? Proč jsem štětka?" kývla ke mně a odfrkla si. „Spíš co si ty o sobě myslíš" zasmál se Dominik a já na něm viděla, že už je naštvaný. „Proč nemůžeš prostě vypadnout? Prachy ze mě už nevyždímeš!" zvýšil hlas. Propalovala mě pohledem. Nik byl z ní zoufalej, „nenechám se sebou vyjebávat" odfrkla si a začala hrabat v kabelce.
        Vytáhla malý lísteček a když mi došlo, co to je, zalapala jsem po dechu. Všechno jsem si spojila. Proto je tady. Snaží se zničit všechno, co miluju a co miluje Nik. Zničí všechno a je si toho moc dobře vědoma.

Včera nevyšla kapitolka, za což se omlouvám, ale důvod k tomu, že nevyšla kapitolka, nemám:D

Tak co si myslíte, že se stane?

-Kej/Krarolina/Koralína/Karey✨