NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

14

            Telefon jsem položila na postel a s podepřením se zvedla, abych taky stála. „Jakto, že to víš" hlesl. „O čem mluvíš Niku?" zlomil se mi hlas. Koukal na mě s takovou bolestí v očích, nedokázala jsem snést ten jeho pohled. „Kej...Moc dobře víš, o čem mluvím...Hasák ti všechno řekl, že je to tak?" zamrkal, aby odehnal slzy. Takhle jsem ho ještě nikdy neviděla. „Niku...Pokud myslíš to, s tím tátou a všechno okolo toho, tak mi to řekl", „neměl ti nic říkat. Neměla jsi nic o tom vědět" zlomil se mu hlas. „Dominiku, je dobře, že to vím" popošla jsem k němu. Couvl zpátky. „Promluvíme si o tom, jo?" natáhla jsem k němu ruce, aby šel ke mně. „Nechci o tom mluvit", „dobře, ale můžu ti něco říct?" prosebně jsem se na něj usmála. Kývl a se slzami v očích se snažil udržet oční kontakt.
           „Niku. Já tě chápu, že si myslíš, že nebudeš dobrý táta, neměl jsi to jednoduché. Ale já tě ujišťuju, že dobrý táta budeš... Jestli se toho bojíš, protože tvůj táta není nejlepší, můj táta není nejlepší a můžu jmenovat, tak máš možnost všem těmhle otcům ukázat, že ty jseš lepší. Niku, ani mně neublížíš..." chytla jsem ho za ruce, posadila na postel a sama si sedla vedle něj. „Kej...Kájí...Ty to nechápeš...Bojim se, že ti zase ublížím" sklopil pohled, „Miluju tě a na tom se nezmění nic". Ruce jsem mu položila na tváře a donutila ho vzhlédnout, „miluju tě, ať se stane cokoliv". Políbila jsem ho. „Takže už dobrý?" naklonila jsem hlavu na stranu a své ruce si přemístila na břicho, protože malej kopl. „Nebudem to už řešit jo?...Kope? Juniore? Tady táta" dal mi hlavu na břicho a poslouchal.
            Stoupla jsem si do kuchyně k lince. „Tak co uvaříme, Damíku?" pohladila jsem si břicho, „co meleš?!" zařval Kuba z předsíně, protože mě neslyšel. „To nebylo na tebe, ale na malého!" zařvala jsem s úsměvem nazpátek. „Niku? Co si dáš k jídlu?" Dominik zvedl hlavu z gauče tak, že mu koukala jen hlava. Čemuž jsem se musela uchechtnout, ale Nik se zamračil, „nic nevař. Půjdeme do studia". Podupala jsem, „ale já mám hlad teď " založila jsem ruce na prsa. Protočil oči, „objednám tam něco, ale řekni Kubovi, ať si pospíší, protože se čeká na něj", „cože? Vy chcete jít teď?" vystřelila jsem do ložnice, „musím se převléknout!" houkla jsem, „ale kdyby jsi šla bez ničeho, nezlobil bych se" houkl na zpět a já se uchechtla, protože mi bylo jasné, na co myslí. „Tak řeknu Rejovi ať chvíli počká" ujistil mě.
              Přemýšlela jsem před zrcadlem, co si na sebe vezmu. Dominik se postavil mezi futra a ušklíbl se, „ani na to nemysli", „ale mně to chybí" zaprotestoval, „víš, že mám rizikové těhotenství". Protočil očima, „ale furt to nechápu. Je ze mě kulička, jsem v sedmém měsíci těhotenství, ale ty máš přesto chuť na sex" zasmála jsem se a vytáhla ty dlouhé květované těhotenské šaty, které jsem hodila na černé legíny. „Vždycky jsem na tebe měl chuť puso" prohodil, sebral se a odešel.
               Dole před bytovkou čekal Rej. Otevřel mi dveře a když si všiml, že není na pásu můj speciální těhotenský pás, zastavil mě. Z kaslíku vytáhl těhotenský pás a "nainstaloval" ho na sedačku. „Děkuju Reji, ale víš co si myslím o tom obskakování", ale on zase udělal psí oči. Dominik si sedl vedle mě, „jo, Reji! Já si jí obskáču sám" vyhrkl a rozesmál se. Probodla jsem ho pohledem.
              Ve studiu se na mě hned všichni vrhli. Nevěděli, že mě pustili z nemocnice a že tu teď bydlím. „Máme tě konečně zpátky!" funěl Tomáš, protože hrál auta nebo co to je, nerozumím tomu že jo. „díky bohu Citta už dospěl" pokračoval a všichni se zasmáli a já se jen smíchy zasekla. Nemohla jsem se smát. Před nosem mi přistálo jídlo, na které jsem čekala.
             „Zapínám stream!" zahlásil Ráďa. Zděsila jsem se, „to mi nikdo neřekl" zaprotestovala jsem. „Všichni fanoušci se na tebe těší...Víš, že tě mají rádi" posadil si mě Nik k sobě a ruce mi dal na břicho. „Né všichni" obořila jsem se na něj, protože někdy ty hnusné zprávy nejsou fakt hezké a příjemné, „nás taky nemaj všichni v lásce" bránil je Rej. Otočila jsem se na něj a taky ho probodla pohledem, dal ruce do obranného gesta a rozesmál se, „nebudu se hádat s těhulkou" a odešel dál ode mě.

Dneska vyjde ještě minimálně jedna kapitolka!
Omlouvám se, že jsem odpoledne dala tu falešnou "kapitolu", ale já to nutně potřebovala vědět:D
Každopádně si něco přichystám a v pátek vyjde nová knížka!
Přemýšlím, že bych založila discord pro lidi tady na wattpadu, přidali by jste se? Bylo by to otevřené pro všechny. Popřípadě jestli nějaký je, pošlete mi pozvánku do zpráv, děkuju<3

-Kej/Krarolina/Karey🤍