NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

13

                „Jedeš domu" podívala jsem se na sebe do zrcadla. Kruhy pod očima mi pomalu, ale jistě mizely. Ústa se sice neusmívala, ale oči byly lehce vysmáté. Vypadala jsem po dlouhé době jako v rámci možností šťastný člověk. V noci se mi lépe spalo a noční můry mě už téměř nepronásledovaly. „Tak. Oblečení mám. Knížky mám. Hygienu mám. Špinavé prádlo taky mám...Fuuha, tak mám asi všechno a teď jen-" mumlala jsem si pro sebe, ale nahlas, „copak to povídáš?" ozvalo se za mnou a já lehce nadskočila. „Balím si věci. Budem muset zajet ještě ke mně domu, protože si tam dobalím zbytek a tak...Pak budem muset vzít i věci pro malého" usmála jsem se. Dominik ke mně přišel a roztáhl ruce, „mě neobejmeš, nedáš mi pusu, nic?" zakňučel. Zamrmlala jsem a obejmula ho. Jasně, že jsem mu chtěla skočit hned okolo krku, ale nemohla jsem, už z principu. Na tvář jsem mu vlepila pusu a dál si kontrolovala zabalené věci. „Můžeme chvíli zůstat u tebe, jestli ti to pomůže" navrhl, „no, jen tuhle noc? Zítra by jsme vyjeli k vám?" navrhla jsem pro změnu já, „teď to bude i tvůj domov...Dobře".
„Beru ti věci jo", „děkuju" usmála jsem se na něj a vyrazila jen s batohem na zádech na recepci. „Tak slečno..." začal recepční, „nás opouštíte?" usmál se na mě širokým úsměvem, na který jsem nemohla reagovat jinak, než opětovným úsměvem. „Tak mi to tady podepište" podal mi papíry a mrkl na mě. V tu chvíli mě napadlo, kolik mu tak může být. Nebyl starý, ale mladý už taky nebyl. „Jasně" vzala jsem propisku a někde dole to podepsala. „Jak se těšíte domu?" rozvíjel dál konverzaci. Dominik za mnou se nervózně zavrtěl, podupal na místě a odkašlal si, „Ani nevíte jak moc". Převzal si ode mě papíry a někam je založil. „Tohle je pro vás...Tak nám dávejte na sebe a malého pozor. Kdyby cokoliv, volejte si hned sanitku...Váš muž se o vás určitě postará" podal mi propouštěcí zprávu a ještě nějaké papíry. „Nashledanou!" rozloučila jsem se a prošla prosklenými dveřmi, „nazdar" prskl Dominik a následoval mě.
Sedli jsme si do auta. „Co to mělo být?" začal Dominik. „Co co mělo být?" pokračovala jsem. Bylo mi jasné, že mu vadila konverzace s recepčním. „Vždyť tě svlékal pohledem! A tys s ním i flirtovala, Káji" zavrčel, „normálně slušně jsem mu odpovídala. Není slušné lidi ignorovat, Dominiku. Jestli on se mnou flirtoval, za to už já nemůžu ? Navíc jsem těhotná, v sedmém měsíci! Proč by mě svlékal pohledem!" rozesmála jsem se. Byl zase protivný.
             Odemkla jsem bytové dveře. Vzala kufr a začala do něj cpát nějaké věci, „kašli na to, až zítra odjíždíme" zafuněl mi u ucha, „nebo pojedem už dneska?" stoupl si za mě a ruce mi položil na břicho. „Můžeme jet" usmála jsem se, „tak dobře. Pomůžu ti zabalit a večer pojedem?" na což jsem kývla.
                  „Zlatí, jsme doma" jemně mě pohladil po vlasech. Byli jsme před bytovkou, kde bydlí Dominik s Kubou. Protáhla jsem se a vylezla z auta. „Teď nebudeš spát v noci, protože si prospala celou cestu", „to by jsi se divil, kdybych chtěla, tak prospím celé jaro" rozesmála jsem se. Dominik mi vzal dva kufry a šli jsme nahoru. Odemkl byt a mě zase zavanula nostalgie. Vždycky to tady byl pro mě druhý domov. Vlezla jsem do obýváku a Kuba se hned otočil směrem ke mně. „Tyvole co tady děláš?" vyhrkl a okamžitě šel mi obhmatat břicho. „No" otočila jsem se k Dominikovi. Kuba naše pohledy sledoval, „co tak čumíte" prskl, „no" začal Nik, „Káji s malým tady budou bydlet". „Nekecej!" vypískl Kuba a obejmul mě, „to je super! Kajo to jsem tak rád, že tě tady budeme mít" pokračoval.
               Během vybalování se mi rozezněl telefon, který hlásil hovor od mamky. „Ahojky mamko" usmívala jsem se, i když mě neviděla. „Ahoj. Takže ty jsi odešla z nemocnice a šla bydlet k Dominikovi?" prskla naštvaně, „promiň, že jsem tak plašila. Ale bude lepší, když budeme všichni spolu bydlet. Pro mě to bude lepší, pro Nika a hlavně pro malého. Mami nemůžeš být za tohle naštvaná", „nemůžeš zapomenout na to, jak ti ublížil". „Mami nech to být. Nepleť se do toho" zvýšila jsem hlas, „co se děje? Ještě týden zpět by jsi ho nepustila k sobě, nechtěla by jsi, aby se k malému přiblížil" pokračovala a já jí doslova ignorovala. „Je to otec mého dítěte, kdybych mu odepřela přístup k malému, tak bych si to do smrti vyčítala...Nezapomeň, že jsem ho nikdy nepřestala milovat. Ublížil mi, fakt hodně, ale i když to furt bolí, miluju ho... Možná se spálím, ale jestli budu aspoň chvíli šťastná, tak budiž...Jsem ochotná riskovat, dokud neublíží malému!" prskla jsem nazpátek a hovor típla. „Tak ty to všechno víš" ozvalo se za mnou.

Dneska poslední kapitola! Modlete se k čemu chcete, aby zítra vyšla další!!! Určitě přemýšlejte, o kom a o čem budete chtít další knížku. Mám jich moc v zásobě, takže asi udělám anketu...

-Kej/Krarolina/Karey🤍