NEPŘÍJEMNÉ...POKRAČOVÁNÍ/ Nik Tendo...M+

22

           Celé tři dny u rodičů utekly jako voda. Pořád jsme si s Nikem psali a volali a všichni se na něj ptali. Jasně, že jsem ho chtěla s sebou, ale situace se změnila. Dominik nám domluvil prohlídku bytu a se Simonou je prý taky docela domluva, ale že chce, abych u toho byla taky. No a taky chce, abych si jela vybrat šaty na tu svatbu. Celou cestu zpátky do Pardubic mě donutil, abych s ním telefonovala přes FaceTime, protože mě dlouho neviděl, ale když jsem mu řekla, že řídím, to ho už nezajímalo.
             Až když mi otevíral dveře od auta, abych vystoupila, típl videohovor. „Už mi nikam neodjížděj" hlesl a přitáhl si mě do polibku, „nepustím tě už" promluvil do polibku a já se usmála. Odtáhla jsem se, „teď už nikam nepojedu, neboj" ruku jsem si položila na břicho. Vzal mi tašky a donesl mi je do ložnice. „Chceš dneska něco dělat nebo klídek?" usmál se a začal něco datlovat do telefonu. „Podle toho co dělat žejo" protáhla jsem se, ale nedošlo mi, jak to zní. Vzhlédl od telefonu a ušklíbl se, „Niku, víš že to nejde" protočil očima . Je mi jasné, že to dlouho nevydrží. Asi bych mu neměla za zlé, kdyby se támhle vyspal s jinou, když já mu nemůžu dát to, co chce... S takovýma myšlenkama jsem si lehla na gauč a usnula.
          Vzbudila jsem se asi o dvě hodinky později, ale ještě chvíli jsem ležela. „Ježiši marja, Natašo! Dokážeš jí tam někam nacpat? Nevěřím jí ani slovo a nechci tím zatěžovat Káju...Přišla si sem jak nic a kdyby si viděla, jak moc jí to sebralo...Nedivím se jí, vždyť já jsem z toho taky v prdeli...Jenže prostě já Simoně nevěřím. Je to štětka, to za prvé a za druhé, já myslel, že si nechala dát tělísko, tak proč je najednou těhotná?...Prostě sežeň ten zkurvenej ultrazvuk co nejdřív!" típl telefon a ještě chvíli seděl na balkóně. Otevřeli se dveře a Kuba se vším třískl. „Vyseru se na to" zařval a já se znova protáhla. „Ježiši promiň! Já tě vzbudil?" podivil se Kuba a já přikývla. „Dobré ranko, za hodinu máme být v tom bytě" přišel Nik z balkónu a usmíval se. Vykulila jsem oči, okamžitě se zvedla z gauče a utíkala do ložnice se připravit.
               Za třičtvrtě hodiny jsme vyjížděli ze sídliště na druhou stranu Pardubic. Byla jsem nervózní a Nik si toho byl vědom. „Simona není těhotná. Minimálně jí to nikdo nevěří...Půjde na ultrazvuk" hlesl, protože mu bylo taky jasné, že jsem ten hovor slyšela, akorát se na něj nechtěla ptát. „Co...co když bude těhotná?" koktala jsem, „není. Věř mi...I kdyby, půjde na potrat" zavelel, ale já věděla jaký holky jako ona jsou.
              Udělají všechno, aby zničili i tak nedůležitým lidem, jako jsem já a Nik, život a jsou ochotní zaplatit všechno. Zničit si zbytek života děckem, o které se sotva budou starat, ale dělají že ano, jen na truc. Co když si nebude to dítě chtít vzít, ale nebude ho ani vychovávat? Všechno je to "co by kdyby", jenže až to přijde a já nebudu připravená, tak se složím...Začala jsem přemýšlet, nad tím, co když ho opravdu nebude chtít vychovávat.
              V jednu chvíli mě napadla i jedna hříšná myšlenka... Kdyby se o děcko opravdu nechtěla starat, vzal by si ho Nik a přijal by ho? Chtěl by ho vychovat? Chtěl by, aby jsme ho vychovávali spolu? Jako našeho Damianka, tak i to děcko? Dokázala bych to já?
             Zastavili jsme před malou bytovkou a Nik mi otevřel dveře od auta. Vlezli jsme do bytovky, vyjeli výtahem a Nik odemkl dveře od jednoho z bytů. Kde vzal klíče? Bude tam čekat někdo na prohlídku ne? Otočil se na mě, „tak vítej v našem novým domově" roztáhl ruce a otočil se do prostoru. Do očí se mi nahrnuly slzy. Ten blázen ho koupil, aniž by mi cokoliv řekl. Přesně proto ho miluju, pro ty nádherné věci, co dělá!

Já to musela vydat už dneska! Zítra kapitola + info a taková menší nabídka, kde bych potřebovala vaše vyjádření! ZÍTRA

-Kej/Krarolina/Koralína/Karey👯‍♀️