We can't

-6-𝑏𝑙𝑢𝑒 𝑒𝑦𝑒𝑠

Nobody's pov

alex.x Ahoj.

chloe.dalton čau?

alex.x jsi v naší škole nová co?

chloe.dalton jo? Proč?

alex.x jen tak že jsem si tě všiml na chodbě. ;)

chloe.dalton A?

alex.x Zaujala jsi mě

chloe.dalton ok, z jake jsi vůbec třídy?

alex.x Chodim na vejšku je to propojený

chloe.dalton jsem si všimla slepá nejsem..

alex.x ty jsi se dneska asi nevyspala úplně dobře co?  ;)

chloe.dalton Vyspala jsem se dobře a měla dokonce dobrý den dokud mi nějaký kretén nezačal psát sračky!:)

zobrazeno

Chloe
Dneska ráno, jsem se probudila z obzvlášť blbou náladou. Ne jenom proto že mě zase všichni doma včera večer naštvali tím že si o týdenních prázdninách kdy se ve škole bude něco zařizovat, oni si mezitím zařídili dovolenou. Můžete hádat třikrát. Nepozvali mě. Už mi to začínal být jedno, zvykla jsem si.
Druhý můj důvod byl ten že jsem si včera u Biebera zapomněla telefon. Hned po tom co se stalo v kabinetu jsem šla domů. Když jsem to zjístila byla jsem už doma a nechtělo se mi jet zase zpátky do školy ano jsem neuvěřitelně líná. Ale to jsem já.

Vykašlala jsem se na make-up prostě si jen vyčistila zuby, učesala si vlasy které jsem si sepnula do nízkého drdolu a odešla z koupelny. Dneska vypadám jak kus hovna a nemám ani motivaci k tomu ze sebou něco udělat. Na sebe jsem si oblékla modré jeansy k tomu černý top a na to černou obyčejnou džínovou bundu. Takže taky žádná sláva.

Mimo to že mi včera oznámili že jednou na tu dovolenou tak mě táta řekl že mě zaveze do školy. Třeba se opravdu začíná měnit k lepšímu. Budu v to doufat. „Dobré ráno" řekla jsem když jsem přišla do kuchyně. „Ty jsi ještě tady?" Prskl po mě Marcus. „Ano, máš s tím problém?" Prskla jsem zase já po něm. „Děti nechte toho" vyrušil nás táta který na stůl dával připravené tousty. Pro jeden jsem se natáhla ale přes ruku mě udeřila bolest. „Můžou to jen hubený, ty nežer aby jsi nepřibrala bagre" zasmál se mi Marcus a slyšela jsem i uchechtnutí od táty.

Moje oči se mi naplnili slzami a já se na patě otočila a rychle pospíchala pryč z kuchyně. Nechtěla jsem aby mě viděli brečet, nechtěla jsem aby se mi Marcus zase smál. Chtěla jsem klid. Nechtěla jsem slyšet neustále posměchy na moji postavu nebo osobnost, bože nemůžu se dočkat až odjedou. Budu jen doufat, že už se nikdy nevrátí.

Táta mě zklamal zase, nezastal se mě. Ale co jiného jsme od něj mohla čekat že? Je to můj otec, znám ho pekelně dlouho a myslela jsem si že se změní? Jsem fakt neuvěřitelně naivní.

Nazula jsem si svoji vansky a rozběhla se na autobus. Doufám že to stíhám ale podle mě by jsme neměly mít zase Biebera na první hodinu takže by to mělo být snad v pohodě, kdyby jsem přišla pozdě.