We can't

15

TW: SH

Nejsem pro nikoho dobrá a ani jsem nikdy nebyla.

A nikdy nebudu, je to strašnej pocit. Jedinej pro koho budu dost dobrá je asi maličkej. Jenom on. Po tom co odešla máma jsem neměla nikoho. Stelu ta už ale zapomněla že existuju.

Otevřela jsem si flašku nejlevnější vodky a začala pomalu upíjet a přemýšlet.

Amy? Co když pro ní taky nejsem dost dobrá? Zaslouží si někoho lepší ne mě.

Bieber? Proč o tom vůbec přemýšlím? Nesnáším se za to ale nemůžu na něj přestat myslet. Co když to tak má i on?

Je to blbost, nemohl by to tak mít nejsem dost dobrá pro nikoho. Nikdy jsem nebyla a nikdy ani nebudu.

Nejsem pro něj dost dobrá dost chytrá, hodná, a hlavně hezká. Bieber je fakt hezkej a zaslouží si k sobě někoho lepšího než jsem já.
Mám ho ráda ale zároveň nesnáším. Přitahuje mě ale zároveň se mi hnusí jeho chováním. Jeho dotyk ve mně vzbuzuje něco co se nikomu nikdy nepodařilo.

Pohladila jsem maličkého po hlavě. Olízl mi ruku a štěknul.
Kdyby tady semnou nebyl tak by jsem skočila. Ani by jsem o tom nepřemýšlela.

Brečela jsem, nekontrolovaně. Měla jsem neuvěřitelný záchvaty breku a nevěděla jak z toho ven.

Věděla

Vytáhla jsem z kapsy žiletku. Vyhrnula jsem si rukáv a nejdřív si prstem přejela přes zahojený jizvy. Nad ničím nepřemýšlela a prostě přejela přes ruku.

Bolelo to, ale já jen v klidu seděla a snažila se uklidnit. Maličký mi začal šťouchat do ruky. Dala jsem mu bundu na most a nasměrovala ho na ni.
Teď nepomůže.

Udělala jsem to znova, znova a znova.

Snažila jsem se dýchat normálně a to se mi i po chvilce povedlo. Vzala jsem si kapesních a otřela si s ním ruku.

Ty jsi tak k ničemu že nevydržíš být ani čistá. Jsi prostě k ničemu.

Všechno to začalo od znovu...

J U S T I N

„Do prdele" zavrčel jsem, když mi začal zvonit telefon. Začal jsem ho hledat ale jediný co jsem nahmatal bylo tělo. Tělo jedné kurvy se kterou jsem se vyspal.

Fuck. Ani nevím proč jsem jí tu nechal spát. Vždycky odejdou hned potom co jim zaplatím.

Konečně se mi podařilo nahmatat telefon.
„Co to doprdele?" Zamumlal jsem když jsem viděl že mi volala Chloe.

„ano?" řekl jsem s obavami v hlase. „Pane učiteli ja si myslím že si mě budete muset vzít do kabinetu" zachichotala se. Mně do smíchu teda nebylo.
„pila jsi?" „Já? Nikdy." Zasmála se. „Kde jsi?" „Jéééé pane učiteli, vy ty proč ti vůbec tykám" zasmála se „vykám tyv..."
„Chloe kde kurva jsi?" Zavrčel jsem.
„Tam kde život končí" zachichotala se a položila to.

„Vstávej a vypadni dělej" žďuchl jsem do té kurvy a hodil po ní pár dolarů. „Nečum a běž" zařval jsem na nic. Pobrala si svoje věci a odešla. „Kdyby jsi ješ-" „Nebudu chtít nazdar"

Začal jsem rychle hledat nějaký oblečení a přemýšlel. „Kde život končí?"

Doprdele

Bez trička jsem se rozběhl ke dveřím a rychle nasedl do auta. „Tam kde život končí" tam kde se chtěla zabít dohajzlu.

Bylo mi jedno jestli dostanu miliardu pokut za překročení rychlosti. Tak ať. Seru na to. Jestli se zabije tak-

Oči se mi naplnily slzami. Projel jsem si vlasy rukou a snažil se uklidnit to jak se mi klepaly ruce. Nešlo to.

„Doprdele" šeptl jsem když jsem ji viděl.

Helou po 2 tenhle večer. Mám nějakou psací náladu tak sem hodím ještě jednu.
Každopádně bych se vás chtěla zeptat jestli máte radši delší nebo kratší kapitoly ❤️
23.11.2022