We can't

16

TW: SH

Rychle jsem se k ní rozběhl. Ležela na mostu. Vedle ní ten pes a flaška vodky. Byl tam ještě nějaká taška ale té jsem nekladl pozornost.
„Chloe kurva" „Je Justinku ty jsi přišel" zasmála se chtěla mě obejmout ale já jí zastavil. Chytl jsem jí pevně za ruku, její oči se naplnili slzami.

Nestiskl jsem jí tak moc. Podíval jsem se na její mikinu a viděl že ní něco prosakuje. Teď jsem se rozhodl neřešit to.

„Samozřejmě princezno, pro tebe bych jel i na konec světa" Nic neřekla jen se zasmála. „To je sračka" „Není princezno"
„A" odmlčela se. „Si myslím že je! A to hodně velká. Každopádně mě omluv. Já jdu pryč" řekla a ukazala cestu do lesa. „Každopádně tě neomluvím. Protože ty nikam nejdeš" „Nemůžeš mi rozhodovat o tom kam já jdu nebo nejdu." Řekla a seskočila z toho mostu dolů ke mně.

Kdyby jsem jí nechytl tak už leží rozplácla na zemi. „To teda můžu" „Nemůžeš" odstrčila mě. „Nejsem tvůj majetek" „Majetek ne ale jsi moje" uchechtl jsem se.
Už nic neřekla jen šla dál. „Chloe zastav hned!" Zvýšil jsem na ni hlas. Trhla sebou. A zastavila. „Chtěla bych se umřít" řekla z ničeho nic.

Teďka jsem sebou trhnu já. „Nechtěla, jsi na to moc mládá" „A co?" „Neumírej, potřebuju tě" to druhý jsem spíš zašeptal. Přišla ke mě a začala mě líbat.

„Hej co takhle jet domů?" Usmál jsem se a odtáhl se od ní. „Já- a domov?" Zasmála se a její oči se naplnili slzami. „Nemám ho, skončila jsem s nimi. O moji mamce říkali že je to kurva. Přitom ona byla ten nejvíc skvělej člověk co si jí pamatuju. Dělala všechno co mohla. A on oni bude říkat jak je rad že umřela a já prostě nechci tam."

„Pojď ke mě" „Bydlet?" Zasmála se. „Klidně" řekl jsem s naprosto vážným výrazem, protože jsem to vážně myslel. „To tak" zachichotala se.
Obejmula mě. „Jé já si ani nevšimla že nemáš třičko" zasmála se. „No nemám no" usmál jsem se a zastrčil jí pramen vlasů za ucho.

Přitáhl jsem si jí k sobě a políbil ji. „Chci víc" zašeptala mezi líbáním. „Jsi opilá" „To se mi na tom líbí." Zkousla mi ret, moji pusu opustil vzdych. To její kousání do rtů mě vzrušuje čím dál tím víc. Chytl jsem jí pod zadkem a vyhoupl si jí nahoru.

Ještě chvilku a neudržím se. Nevím jak dlouho jsem jí držel a líbali jsme se. Ale troufnu si říct že to pár minut bylo. „Víš co děláš s mím tělem?" Usmála se na mě.

„Nevím, ale rád si to poslechnu." „Je to fakt zvláštní pocit, lítá mi tak milion motýlku po celém těle a něco divnýho v podbříšku se děje" zachichotala se a položila si hlavu mezi moje rameno a hlavu. Na sucho jsem polknul nečekal jsem že tohle někdy od ní uslyším.

„Takže tě vzrušuju" uchechtl jsem se. Nic neodpovídala. „Hej" řekl jsem polohlasem.
Uchechtl jsem se. Vážně usnula uprostřed takhle napínavého rozhovoru?

„Tak pojď princezno" šeptl jsem a dal jí pusu na hlavu. Opatrně jsem jí položil na sedadlo spolujezdce a připásal ji.

Vrátil se ven a tam posbíral všechny její věci včetně toho pejska. Dal jsem ho na zadní sedačky a vedle něj položil věci.

Rozjel jsem se k sobě domů, jel jsem potichu. Nepustil jsem si žádný písničky protože jsem jí nechtěl vzbudit.

Musel jsem pořád přemýšlet o tom co mi řekla o její rodině. S jejím otcem jsem se viděl. Den předtím než jsem potkal ji. Byla to moje povinnost, vyřídit nějaký dokumenty ohledně jí. Nepřišel mi že by tohle dokázal vypustit z pusy. Tím samozřejmě nechci říct že by jsem jí nevěřil. Věřím. Jen bych to do něj neřekl.

Povzdechl jsem si a podíval se na ní. Byla strašně roztomilá a krásná. Začínám ji mi fakt rád. Je to špatný, strašně. Tím co mezi námi je můžu posrat život jak jí tak mně.

Zaparkoval jsem před domem a vystoupil ven. Otevřel jsem dveře od spolujezdce a vzal jí do náruče. Otevřel jsem i zadní dveře aby mohl i pes vyběhnout ven. Má vůbec jméno? Nebaví mně mu pořád říkat pes nebo pejsek.

Vyšel jsem schody a odemknul jsem dveře. Který jsem hned zamknul a rozešel se do ložnice.

Helou, moc nevím co tady psát. Takže aspoň doufám že jste si tuhle část užili. ;) <3

26.-27.11 2022