We can't

-9- 𝑖𝑑𝑖𝑜𝑡

„Máš mi co vysvětlovat, mladá dámo!" Řekla přísným pohledem Amy.
„No...a co přesně chceš vysvětlit?" Zeptala jsem se i přes to že jsem to moc dobře věděla.
„To vážně? Tak začneme od toho co jsme se rozloučili" ironicky se usmála. Moc často to nedělala.

„Noo...já šla domů a prostě se zamnou objevil nějakej chlap, bála jsem se že mi něco udělá zrychlila jsem jenže moje neschopnost. Známe jí. Spadla jsem. Pak kolem jelo nějaký auto. Vystoupil z něj Bieber. Ten Bieber. Zmlátil toho chlapa a pak mě odvezl domů." Koukala na mě s vykulenýma očima. „Prosím? To je všechno?" „No...ještě jsme se tak trochu dvakrát líbali. Prosím nezabij mě!" Přivřela jsem oči a čekala na její reakci.

„Ehm...já počkej, to se ti zdálo že jo?" Odmlčela se a pokračovala. „Není to skutečný, že ne" „Bohužel. Stalo se to. Včera jsem mu vlepila facku když mě políbil. Ale dneska jsem ho začala líbat já." Amy na mě koukala pohledem jako jestli jsem v pohodě. „Takže tě Bieber vezl domů. Zachránil tě. Pak tě líbal ty jsi mu vlepila facku. A dneska jsi ho začala líbat ty." Poskládala si to v hlavě a pak se zeptala na něco co jsem netušila že zrovna od ní někdy uslyším.

„Jak líbá?" „Je-ja nevím ale je to skvělý, mám vždycky motýlky v břiše. A prostě umí to. Má zkušenosti." „Holka ty jsi vyhrála toho nejvíc sexy chlapa ve městě" odmlčela se. „Až po Harrym samozrejme" zasmála se a já s ní.

„Vyspíš se s ním?" řekla a já vyprskla vodu které jsem se právě napila. „Já- nevím nepřemýšlela jsem nad tím" „Spala jsi s někým?" Otázka které se bojím. V dnešní době je trapný když ne.

„Ne, Bieber byl i moje první pusa." Čekala jsem výsměch. Nevysmála se mi. „Tyvole holka první pusa s učitelem cením" usmála se.

Chtěla jsem odběhnout od tématu. To jsem taky udělala. „Musíme mu vymyslet nějakou přezdívku, nemůžeme se o něm bavit na veřejnosti takhle" „Pravda"

Seděli jsme v tichu. Až Amy skoro vykřikla přes celou kavárnu. „Líbač" „říkala jsi že dobře líbá ne?" Uchechtla se. „Skvěle" zamumlala jsem.

„Tak vidíš máme přezdívku" zasmály jsme se obě dvě až se nějaký lidi otáčeli.

Další den

„Chloe do kabinetu, hned" ozvalo se zase na konci hodiny. „S ochranou!" Zasmála se Amy. „Ty drž hubu" pohrozila jsem jí prstem a dokulhala jsem za ním. Každým dnem je ta noha horší. Mám pocit že mi každou chvíli upadne.

„Včera jsi nebyla po škole" řekl a posadil se. Rozešla jsem se a pohledem zavadila o gauč. Nedávala jsem nějak najevo že jsem si vzpomněla na včerejšek.

Vzpomněla. Nekolikrát.

„Nepovidejte" usmála jsem se ironicky.
„Budeš dneska. Hele být mnou tak na to seru ale ví o tobě učitelka co to má na starost a ta na to úplně nesere. Takže tam musíš." „To nemáte vy?" Zesmutněla jsem. Ani nevím proč. „Copak jsi snad smutná princezno?" Udělal psí oči.

„Ne jsem štěstím bez sebe" usmála jsem se ironicky.
„To štěstí ti zkazím, jedeš po škole semnou. Buďto do nemocnice a nebo k mé mamce. Vyber si." Ušklíbl se. „Ani tam a ani tam" „Takže do nemonice fajn, počkám na tebe před školou." vítězně se usmál. „Debile" šeptla jsem. „Neměla by jsi mi nadávat" „Vy by jste mě neměl svádět a líbat v kabinetu, pane Profesore" usmála jsem se na něj provokativně. „Ty jsi políbila mě" „To ale nikdo neví"

„Svině" zašeptal. „Neměl by jste mi nadávat pane Profesore" „Ty by jsi mě neměla svádět a líbat v kabinetu, princezno"

„Odcházím" zvedla jsem se. „Čekám na tebe před školou" protočila jsem očima i když to nemohl vidět.

Místo toho jsem na něj ukázala prostředníček. Slyšela jsem jak se tiše zasmál.

„Boze, to je debil" řekla jsem Amy, která na mě čekala před kabinetem.
„Co se tam stalo?" Zahýbala obočím. „Nic jen říkal že mě zaveze k jeho mamce která je doktorka. Však víš." Šeptla jsem a narážela na můj strach z nemocnic.
„To je od něj hezký" řekla a já kývla, rozešli jsme se zpátky do třídy. „Předtím jdu ještě na poškolu" protočila jsem očima. „Ajo já zapomněla. Já bych šla s tebou ale slíbila jsem Harrymu že dneska budeme spolu" odmlčela se. „Promiň" šeptla.
„Já po tobě nechci aby jsi chodila semnou. A chápu že chceš být s Harrym. Je to tvůj kluk, chápu to." Usmála jsem se a my vešli do třídy. „děkuju" usmála se. „Prosím tě neděkuj a radši mi pověz co máte v plánu."

***

„Rozdělím vás do dvojící a budete poklízet určitou část školy. Jestli máte nějaké námitky tak mě to opravdu nezajímá." Řekla profesorka která nás měla na starost. Začala číst jména dvojci až se dostala ke mě. „Chloe a Alex"

Alex.

Dohajzlu.

Otočila jsem hlavu směrem k němu a on mě zavraždil pohledem. Nevím čím to bylo, tak hroznej ten chat nebyl. Nebo mi to tak aspoň nepřišlo.

Povzdechla jsem si. Dvojice byli 4. Profesorka říkala jména až se opět dostala k naším. „Poklidíte sklad, věci rozdělíte na věci co nechat a vyhodit. Jakmile to budete mít hotové zavoláte mě. Já vám to schválím a budete moct odejít. Tady máte klíče a běžte" řekla vrazila mi do ruky klíče.

Protočila jsem očima a vydala se ke skladu. Nemohla jsem už skoro chodit. Strašně mě to bolelo. Ale já prostě do nemocnice nepůjdu. Ani kdyby mi šlo o život, prostě tam nechci.

***
„Budeš mě celou dobu vraždit pohledem?" Konečně jsem se odhodlala promluvit na něj.

Přejel mě pohledem a uchechtl se.

Helou, omlouvám se že ji vydávám tak pozdě ale přes den jsem neměla vůbec náladu a popravdě se mi moc nechtělo.

Budu ráda za vote a komentáře, vážím si toho. <3

30.8.2022