We can't

-2-𝑠𝑚𝑖𝑙𝑒

Zastavila jsem před školou a zhluboka se nadechla. Dneska ráno jsem málem zaspala a pak zabloudila.
Takže můj první školní den nezačal úplně nejlíp. Jdu do čtvrťáku a přestupuju v půlce, takže o to horší bude to, skamarádit se tam s někým.

Otevřela jsem hlavní dveře od školy a vstoupila dovnitř. Naštěstí si mě nikdo nevšiml, všichni mají asi lepší věci na práci než zajímat se o moji přítomnost. Děkuju bohu.

„Ty musíš být ta nová že?" Ozval se hlas menší brunetky. „Ano" šeptla jsem. „Asi potřebuješ zavést do ředitelny že?" Usmála se ne mě vzala mě za ruku a někam se semnou rozešla. „No jo" zamumlala jsem a my se ocitli před mohutnými bílými dveřmi. „Počkám tady na tebe teda jestli nevadí?" „Budeš hodná" usmála jsem se na ní a v tu chvíli se po celé škole rozeznělo hlasité zvonění. „Klidně běž nechci, aby jsi měla problémy"  řekla jsem dívce o které jsem nevěděla ani její jméno. . „To je v pohodě ještě by jsi se tady ztratila a první hodinu máme dobrou učitelku." řekla s úsměvem a já jí ho opětovala.

Zaklepala jsem na kabinet a čekala než mi někdo dá pokyn, aby jsem vstoupila dovnitř. „Dále" ozval se hluboký hlas a já se s vystrašeným pohledem podívala na tu brunetku.

„Je milej neboj" ujistila mě, jako kdyby věděla co si právě teď myslím. Nadechla jsem se a vstoupila dovnitř. „Dobrý den slečno Dalton, očekával jsem vás" usmál se na mě muž ve věku 50 let, působil na mě mile. „Dobrý den" řekla jsem spíš polohlasem. „Takže, mám tady pro tebe rozvrh a klíček od skříňky ve kterém máš všechny učebnice které budeš potřebovat. Potřebuju od tebe podepsat jenom školní řád a potom tě pošlu do tvé třídy." Řekl a já přikývla podepsala jsem nějaký papír, moc jsem to upřímně nečetla. „Tak to bude všechno, tady máš všechny věci a kdyby jsi něco potřebovala jsem tady" vřele se na mě usmál. Poděkovala jsem mu a rozešla se ke dveřím jeho kabinetu. „Naschledanou" řekla jsem a on mi pozdrav vrátil zpátky.

Na proti kabinetu jsem viděla stát tu brunetku. Sakra nemůžu jí pořád říkat Brunetka. Musím zjistit, jak se jmenuje. „Můžu rozvrh" rozešla se ke mě a já jí do ruky podala můj rozvrh. „4.A, super jsem ve třídě spolu a první hodinu máme biologii" usmála se na mě a někam se rozešla. Třeba budu mít kamrádku. Doufám, že z nás budou kamarádky. Působí jako milá holka tak snad. „Jsme tady. Hele je to velká škola ale jestli budeš chtít tak ze začátku budu chodit všude s tebou a za chvilku se tu vyznáš" řekla a zaklepala na třídu. „Budeš hodná, děkuju moc" usmála jsem se na ní a ona vstoupila do třídy. „Dobrý den, byla jsem-" zasekla se protože nevěděla moje jméno. „Chloe" řekla jsem a ona pokračovala. „Chloe doprovodit do ředitelny, aby se neztratila" cítila jsem na sobě pohledy úplně všech v místnosti. Nebylo to ani trochu příjemné. „V pořádku posaďte se" řekla bez zájmu a zase začala něco povídat. „Kam si mám sednou?" Šeptla jsem směrem k ní. „Semnou nikdo nesedí tak můžeš ke mě" usmála se. Sakra ta holka se pořád usmívá. Sedla jsem si vedle ní a vytáhla si sešit. Ona udělala to stejné, chvilku jsem poslouchala znuděnou učitelku a potom otočila hlavu k mé nové kamarádce. „Hele jak se vlastně jmenuješ?" Zeptala jsem se jí šeptem. „Amelia ale všichni mi říkají Amy" pousmála se na mě. „Máš hezké jméno" „Nápodobně" „Hele to ta učitelka je celou dobu takhle znuděná?" Zeptala jsem se z pohledem na učitelku. „Jo, manželská krize" uchechtla se s pohledem na ní. „Můžeš si v té hodině dělat co chceš, svačit být na mobilu. Cokoliv co tě napadne" pokrčila rameny. „Tak víš co dej mi svůj instagram" řekla jsem a z kapsy od mikiny si vytáhla telefon. „amy.st" řekla mi a já si jí našla. Hned jsem klikla na sledovat. Nechtěla jsem si před ní prohlížet její příspěvky a proto jsem telefon vypla.

Celou hodinu jsem prokecala s Amy a učitelku ani trochu neposlouchala. Nemá to cenu. Chápu, že doma to nemá asi nejlehčí, ale i tak nemusí tady být jak tělo bez duše.

„Hele půjdeš semnou ke skříňce, ani nevím kde ji mám" zeptala jsem se Amy a ta s úsměvem přikývla. „Hele je to vcelku jednoduchý, musíš si akorát najít číslo své skříňky kolik máš?" „487" přečetla jsem číslo které bylo vyryto v klíčku. „Máš jí hned vedle mě jsem 486" tohle je osud.

„Děkuju moc" usmála jsem se na ní a odemkla skříňku. „Co máme teď?" Zeptala jsem se jí protože jsem nikde po ruce neměla rozvrh. „Matiku" odpověděla hned. „Bože, doufám že tam bude někdo kterej v sobě má aspoň špetku života" protočila jsem očima a rozešla se s Amy do naší třídy. „Má, a je sexy" udělala úšklebek. „Ale je takovej divnej, pořád se tváři smutně nebo nasraně. Ale aspoň ti něco řekne ne jak ta z biologie, jo a vlastně je to náš třídní" uchechtla se. „To jsou všichni takový?" Zeptala jsem se když jsem došla do naší třídy. „Tihle dva jsou extrémy, jinak je to už vcelku v pohodě"

Sedli jsme si na svoje místa a neustále jsme se o něčem bavili. Bylo super že si máme co říct a já cítím, že z nás budou kamarádky.

Justin
„Ahoj, zase někdy přijdu a slibuju, že to nebude jen na tvoje narozeniny" pousmál jsem se a z oka mi vytekla slza. Rychle jsem si utřel tváře, aby se žádná další nedostala na povrch. „Zatím" zašeptal jsem a podíval jsem se na fotku na náhrobním kameni. Otočil jsem se a pomalými kroky šel pryč. Nenáviděl jsem sem chodit. Nenáviděl jsem za to sebe samotného, protože za to co se stalo můžu jen já.

Sedl jsem si do auta a pěstí třískl do volantu. „Kurva" zakřičel jsem a začal brečet. „Kurva, kurva, kurva, kurva" zakřičel jsem a pokaždé znovu pěstí třískl do volantu.

Dal jsem si hlavu do dlaní a snažil se uklidnit můj nezastavitelný pláč. Po chvilce se mi to přece jenom povedlo a nastartoval auto. A odjel od hřbitova pryč.

Jestli mě dneska ve škole někdo nasere tak přísahám, že mu rozbiju hubu. Což by jsem jako učitel měl dost velkej průser.

Zaparkoval jsem na parkovišti u školy a vystoupil. Ještě že byla zrovna hodina, byly by zase spekulace o tom proč mám ubrečenej obličej.

Nejdřív jsem šel na záchod umýt si oči i svoji pěst od krve. Divím se že jsem ten volant nerozbil tím, jak jsem do něj neustále mlátil.

Pak do mého kabinetu kde jsem začal opravovat nějaký písemky, který jsem nestihl opravit včera. Alespoň jsem nemyslel na to co mě nutilo brečet.

Když zazvonilo na hodinu tak jsem si vzal svoje věci a rozešel se do třídy ve které mám teďka matiku. Když, jsem přišel do třídy nikdo mě nějak nepozdravil hlavní bylo, že byly ticho.

Porozhlídl jsem se po třídě a chtěl začít mluvit. Ale zaujala mě jedna osoba kterou jsem tady ještě neviděl. Navázala se mnou oční kontak. Skenoval jsem jí pohledem. Hnědé vlasy, nádherná postava...byla nádherná.

Po chvilce jsem od ní odtrhl pohled a začal mluvit. „Dobrý den, úplně jsem na vás zapomněl slečno Dalton nepletu se?" Řekl jsem a ona jen pootočením hlavy naznačila, že mám pravdu. „Tak nám o sobě něco řekněte ať vás poznáme" povzdechla si a potom začala mluvit.„Jmenuju se Chloe Dalton, je mi 18 let a s mojí rodinou jsme se přestěhovali z Hustonu" řekla nesměle. „Dobře, děkuju" pousmál jsem se na ní. Proč jsem se na jí k sakru pousmál? Hned jak jsem si uvědomil co jsem udělal, jsem úsměv schoval a nasadil zase kamennou tvář.

<3
23.1. 2022