We can't

19

Další den
„Doprdele" řekla jsem z ničeho nic. „Co je za den?" „Ehm...sobota mám dojem. Co se děje?" „Škola třeba včera?" „Klid, omluvil jsem nás oba. Neboj." „Někdy se fakt vyplatí mít něco s profesorem." Zasmála jsem se. „Pojď ke mně" šeptl a přitáhl si mě k sobě. Hned jsem se k němu nahla a dala mu obyčejnou pusu. Pak se zase hnedka odtáhla. „Hej, to je všechno jako?" Zamručel a lehl si na záda. Takže jsem na něm pořád seděla.

Vyhrnula jsem mu tričko a začala mu dávat malý pusinky a pomalu jela na horu.
„No doprdele, kde se to v tobě bere princezno" uchechtl se a skousnul si spodní ret. Najednou se ozvalo něčí vyzvánění. Justinovo. „Ano, Ryane?" Snažil se mluvit normálně, ale provokovala jsem ho. „No, kdyby jsem mohl vzít Chloe tak jo." Zpozorněla jsem a začala mu dávat pusinky na krk. „Jak ti je Chloe?" „Nejlíp co kdy bylo" usmála jsem se a začala mu sát krk. „Dopiče Chloe" zavzdychal. „Jo, drž hubu Ryane jo dojedeme tam." Zasmál se a položil to.

„Ty sviňo malá" zasmál se a já mu trošku kousla do krku. „Chci víc" šeptla a přisála se mi na rty. „Chceš víc, budeš mít víc." Zašeptal a převzal kontrolu nad celou věcí.

Nevím co to do mě vjelo ale vzala jsem jeho ruku a položila si ji do rozkroku. „Prosím" zašeptala jsem. „Můžu?" Přikývla jsem. Zajel mi rukou pod kalhotky. Cítit ho tak blízko mě. Nedokážu vyjádřit jaký to byl pocit. „Bude to možná trochu bolet, ale pak to přestane." Odtáhl se ode mě a podíval se mi do očí. Chtěl vědět, že to fakt chci. Přikývla jsem.

**********

„Cítíš se na to jít do Baru nebo ne? Rozhodni se je to na tobě." Pousmál se Justin a pohladil mě po tváři. „Už mi není špatně takže klidně." „Nechceš zavolat Amy? Aby šla taky. Aby jsme nebyli s Ryanem v převaze. Přikývla jsem a vzala do ruky telefon.

„Holka ty žiješ?" „Drž hubu" „Co máš dneska v plánu?" Zeptala jsem se a koukala se na Justina. „Válet se v posteli." „A co takhle jít se svou kámoškou do baru?" „Promiň mám tady Harryho" povzdechla si. „Může jít taky ne?" Podívala jsem se na Justina a šeptla jeho jméno. „Jestli nic nevykecá, tak jo."

Nevykecá, jsem si na 100% jistá. „Ale nechci aby sis pak připadala odstrčená a-" „Klídek mám doprovod." Zasmála jsem se. „Aleee něco co nevím." „Nech se překvapit. Vyzvedneme vás v 7?" Podívala jsem se na Justina a ten jenom přikývl.
„Dobře počítám s tím, zatím Pa kočko" „Pa" řekla jsem a típla to.

„Půjde" zajasala jsem a objala ho. Zasmál se. „Já vím zlato slyšel jsem to." Oba jsme se nad tou přezdívkou zastavili.
„Můžu do sprchy?" Zeptala jsem se a ignorovala to co řekl předtím. On taky.

„Po padesáte Chloe, chovej se tu jako doma ano?" „Ano, promiň." „V pořádku, teď upaluj." Řekl já vyskočila z postele a utíkala do koupelny. Justin se jen zasmál a moji reakci nekomentoval.

Zavřela jsem se v koupelně a zároveň je zamkla. Sama sebe jsem ujišťovala že se znovu nestane to co se stalo před 4 lety, když jsem byla s mužem sama v bytě.

Vyslíkla jsem se z trička. Z Justinova trička a mých kalhotek. Nevadí mi před ním být takhle. Neřeší moje jizvy a neřeší nic. Ruku mám ale pořád zavázanou, protože mi zakázal sundat si ten obvaz. Chová se jak můj otec. Né že by mi to teda vadilo.

Vlezla jsem do sprchy a pustila na sebe teplou vodu. Přemýšlela jsem.

Přemýšlela jsem o tom jak to teď bude. Musím si najít hlavně nějakou brigádu, protože jestli tady budu nějakou chvilku bydlet tak nechci aby za mě pořád něco platil. Už teď stačí že jím jeho jídlo. A plýtvám vodu co on platí všechno prostě.

Mám ho ráda. Hodně ráda. Nevím co je láska nikdy jsem jí nezažila od nikoho. Maximálně od mamky. Ale teďka beru lásku od muže. Nemilovala jsem nikdy žádného. A popravdě se bojím. Strašně. Jak to všechno bude. Ten vztah co máme s Justinem není kamarádský vztah. Je to něco mnohem víc, ale nevím co musím si o tom promluvit s Amy.

Z mého přemýšlení...možná díky bohu, mě vytrhlo klepání na dveře a lomcování s klikou. „Chloe?"
Zatemnilo se mi před očima a začala se mi vracet myšlenka na to co se stalo. Promítaly se mi před očima vzpomínky na to co udělal. Cítila jsem jeho dotyk. Všude kde se mně dotýkal. Všude. „Chloe?" Zvýšil na mě hlas. Ozval se mi v hlavě JEHO hlas.

Nebudeš křičet, je ti to jasný?

Budeš hodná holčička, ano?

Budeš mě poslouchat, ano?

Nebudeš se bránit.

Neřekneš o tom nikomu.

Bude to bolet ale užijeme si to. Oba

Budeš mě poslouchat.

„Chloe, doprdele otevři!" Slyšela jsem jeho hlas zpoza dveří. Budeš mě poslouchat.
Poslechla jsem. Šla jsem ke dveřím. A odemkla. „Chloe co se děje?"

Ahoj, popravdě nevím jak se tady to ve mě vzalo. Ale dobře snad se vám to líbí. <3

3.12.2022