We can't

-33-

„Často nad tím přemýšlím" šeptla jsem, když jsme se vznášeli na obloze v letadle. Opřela jsem si hlavu o Justina.

Když mi neodpovídal podívala jsem se na něj. Spal.

Byl tak roztomilej. Úplně jsem se nad ním rozplývala. Opatrně jsem si vyhrabala z tašky telefon. A vyfotila ho.
Opřela jsem se o něj a zavřela oči. Během chvilky jsem se propadla do říše snů.

******

„Lásko, vstáváme" slyšela jsem něčí šepot. „Mhm" zamumlala jsem a zavrtěla se. „Ještě chvilku mami" šeptla jsem. „Lásko, přistáváme" už jsem rozeznala hlas který na mě mluvil. Máma to nebyla.

Otevřela jsem pomalu oči a když jsem si uvědomila ,že tohle není máma, oči se mi naplnily slzami. „Lásko, neplakej" šeptl Justin a dal mi pusu na čelo. „Zdál se mi o ní sen, Jayi" „Fakt mi strašně chybí" šeptla jsem a utřela si slzy.

Justin mě sevřel do objetí a nehodlal mě pustit, dokud letuška neoznámila že se máme připoutat protože budeme přistávat.

Oba jsme tak udělali a Justin mi položil ruku na stehno a pomalu mě hladil.

********

„Jayi?" Šeptla jsem. „Ano lásko?" Otočil se Justin od svého kufru. Už jsme dávno doma. Vybalovali jsme všechny věci co jsme měli s sebou. „No víš něco mě napadlo" nervózně jsem přešla k posteli a sedla si na ni. Přišel ke mě a čupl si přede mě. „Povídej" pousmál se. „No víš, dlouho jsem se neviděla s Amy. A napadlo mě-" „Jasně, že může přijít" zasmál se Justin. „Faaaakt? Nevadlo by ti to?" „Lásko, pokud si sem nebudeš chtít přivést nějakýho borce, tak mi to bude jedno" zasmál se. „Děkuju" skočila jsem po něm a svalila ho na zem.

„Prý chce mluvit s náma oběma, tak nevím doufám že je všechno v pohodě" šeptla jsem a furt na něj byla přilepená a objímala ho.
„Taky doufám" šeptl a dal mi pusu na tvář. „Tak ale teďka se zvedni lásko, musíme dobalit ty věci a pak jí pozvi. Dobře?" Usmál se. Přikývla jsem a zvedla se.

Dobalili jsme ty věci a já pak zavolala Amy že už může přijít.

********

Ozval se zvonek a já vyskočila na nohy a běžela ke dveřím. „Amy" zapištěla jsem a vrhla se na ní. Strašně mi chyběla. Jsem strašně ráda za to že ji mám. „Ahoj zlato" usmála se a já ji pustila.
Nevypadala dvakrát nadšeně. „Stalo se něco?" Podívala jsem se na ní ustaraně.
„Stalo" šeptla. „Dohajzlu, co?" Vyhrkla jsem ze sebe. „Můžu dovnitř chci vám to říct oběma za ráz" nervózně přešlápla. „No jasně, pojď"

„Jayi" zakřičela jsem a Justin rychle seběhl ze schodů. „Jé čau Amy" usmál se na ni a došel k nám. „Ahoj" pozdravila ho. „Vypadáte ustaraně, stalo se něco?" „Stalo" šeptla Amy. „Pojďte si aspoň sednout prosím." Zakňučela jsem.

Došli jsme k sedačce Justin si sedl a já si mu sedla do klína, Amy naproti nám. „Tak mluv holka nebo mě jebne." Povzdechla jsem si. „No-" řekla a začala něco hledat na telefonu.

Podala mi ho do ruky a já vytřeštila oči. „Doprdele" šeptla jsem zaklonila jsem hlavu a podívala se na Justina. „Kurva" šeptl a schoval si hlavu mezi můj krk a rameno.

Měla jsem chuť brečet, jestli někdo zjistí že jsem na té fotce já, jsme mrtví.

Ahooj u další kapitoly. Nechala jsem to takhle neukončený, klidně mi můžete napsat, co si myslíte, že je to přesně za fotku.
Každopádně se omlouvám něják jsem popletla věk kdy ji umřela máma. Pokusím se přijít na to jak je to správně a opravit to, děkuju moc holce co mě na to upozornila. ❤️