We can't

-11-

Zvedla jsem jednu nohu a začala balancovat na mostu. Zavřela jsem oči, nechtěla jsem vidět, až spadnu. Kdo by taky chtěl že...

Snažila jsem se převážit ale něco mě vyrušilo.

Psí štěkot.

Vrátila jsem nohy zpátky na most a začala balancovat protože jsem se málem převážila a fakt spadla.

Místo toho jsem se převážila na druhou stranu a spadla.

„Dohajzlu" zašeptala jsem a chystal se za ruku. Super mám v hájí zápěstí.
Ten pejsek ke mě přiběhl a začal mi do ruky šťouchat čumákem. „Ahoj, pejsku" zašeptala jsem a začala ho drbat na hlavě.

Bylo to štěňátko, malej vlčák.
„Kdepak máš pánička, drobku?" usmála jsem se na něj a snažila se najít obojek se známkou.

Neměl ho.

„Copak to tady máš?" Šeptla jsem a sáhla mu na packu.
Zakňučel, nedivím se mu má tam krev. „Promiň, zajdeme s tím k veterináři, neboj"

Na telefonu jsem si rychle vyhledala nejbližší veterinu. „Kilometr, super" zašeptala jsem a mobil chovala do kapsy. Chtěla jsem ho vzít do náruče ale slyšela jsem že mi někdo začal volat.
„Počkej ještě chvilku" pohladila jsem ho.

„Doprdele, Chloe, kurva, dohajzlu." Spustila na mě Amy. „Jedu za tebou, jsi v pořádku, doprdele Chloe kurva dohajzlu" vyhrkla na mě. „Jsem v pohodě, potřebovala by jsem odvoz to je pravda" řekla jsem a pohladila maličkeho po hlavě i když mě strašně bolela ruka.

„Do hajzlu jsi v pohodě?" Zeptala se v šoku ještě jednou. „Ano, jsem všechno ti vysvětlím" slyšela jsem ještě něčí hlas v telefonu, ale rozhodla jsem se to teďka neřešit. „Dobře za chvilku jsem u tebe" řekla a típla to.

„Co pak tu děláš tak sám?" Pousmála jsem se a podrbala ho po krku. Zakňučel. Ale nic neřekl, překvapivě. Vzala jsem si ho na klín i když byl celý špinavý. To bylo to poslední co mě zajímalo.

Super mám v háji nohu a k tomu ještě i ruku. Lepší to být nemůže.

Omyl, Chloe.
Může...

Ze zatáčky se vyřítilo auto, nebylo Amy, bylo někoho jiného. Když jsem si všimla řidiče. Měla jsem chuť skočit. Doslova.

Za volantem seděl Bieber a vypadal pěkně nasraně.

„Doprdele Chloe co jsi kurva dělala a co je to za psa?" Rozběhla se ke mě Amy a hnedka mě objala. „Opatrně" kývla jsem směrem k němu.
„Vysvětlím ti to ale ne teďka. Horší odvoz sis vybrat nemohla?" Protočila jsem a podívala se ne Biebera, kterej mě hypnotizoval pohledem. „Rozbilo se mi auto a on zrovna jel domů, promiň, bála jsem se o tebe." Podívala se na mě smutným pohledem. „Neboj se o mě, já jsem v pohodě." „Ty jsi v pohodě? Chloe do hajzlu před chvilkou jsi mi napsala že mě máš ráda ale že to prostě musíš ukončit. Víš jak jsem se lekla!" Zvýšila na mě hlas. „Já vím, a už to neudělám. Neboj, tenhle malej drobeček mě zachránil" pousmála jsem se. „Dohajzlu co to máš s rukou?!" „Jak jsem padala tak jsem spadla na ní nic hroznýho" „Slib mi že to už nikdy neuděláš." „Slibuju ti to" „Budeme víc spolu a budu na tebe dávat pozor ano?" „To není nutný ale ráda s tebou budu víc." Usmála se na mě a já ji objala. „Tohle mi už nikdy nedělej prosím" odtáhla se odemě a měla slzy v očích. „Neboj se, neudělám" obejmula jsem ji ještě jednou. „Ještě že existují snapmapy" zašeptala a já se uchechtla.

Sakra jak jsem jí to mohla udělat. Záleží ji na mě. A já se chtěla zabít. Měla by jsem přestat dělat unáhlený rozhodnutí.

„Tak pojď ty malej zachránče." Chtěla jsem vstát a vzít ho do náruče. „Na to zapomeň" řekla rázně Amy a vzala mi ho z klína. „Hádám že na veterinu." Uchechtla se. Kývla jsem. „A pak do nemocnice." Řekla a já začala kývat hlavou. „Ne, ne, ne, ne, ne, ne a ne nejdu do nemocnice prosím ne, nechci tam ne" „Dobře ale někdo se ti na to podívá ať už chceš nebo ne" protočila jsem očima.

„Děkuju za odvoz pane Profesore ale zavoláme si taxi, můžete jet." Přišla Amy k okýnku Biebera. „Ani náhodou, nasedat" „Ne Chloe chce jet na veterinu s tím malým takže jedeme taxikem. „Kurva nasedněte si a neserte mě" zvýšil hlas. Amy s vyděšením přikývla. Dala malýho dozadu pod nohy. A nastoupila do zadu, kam jsem za ní nastoupila i já.

Celou cestu jsme jeli v tichosti. „Počkám tady" řekl Bieber. A otočil hlavu z okýnka. Přikývly jsme a vystoupili.
Byly jsme tam zhruba půl hoďky. Zavázali mu tu nožku a píchli mu nějaký injekce proti vzteklině a všem těmto věcem. „Budete to 60€" řekla milá veterinářka a já vykulila oči. „Do haje" šeptla jsem ale v tu chvíli jsem viděla ruku Amy s penězi jak ji natahuje k ní. Podívala jsem se na ní děkovným pohledem ale zárově pohledem aka to si vyřídíme.

„Naschledanou, děkujeme" rozloučili jsme se a Amy ho vzala do náruče.
„Tohle ti budu splácet do konce života, děkuju ti." „to nemusíš je to v pohodě." „Ano, musím"
„Bože tak jo ale až budeš mít hodně peněz a nebudeš je potřebovat ano?" Povzdechla jsem si. „Dobře, když jinak nedáš. Děkuju ti."
„Nemáš za co" usmála se na mě.

Ahoj, budu ráda za vote a komentář pomůže mi to pokračovat. <3

8.10.2022