We can't

-8-𝑓𝑢𝑐𝑘

Nemohla jsem usnou, pořád jsem si přehrávala v hlavě co se stalo. Kdo by taky ne. Ale doprdele-.
Přejela jsem si prsty po rtech. Kousla jsem se do něj a zavřela oči.- kdo by si to nepřehrával znovu. Nechtěla jsem nad ním přemýšlet, chtěla jsem usnout. Normálně. A ne přemýšlet nad tak sexy člověkem. Jak mohl být někdo tak sexy. Nechápu.

Začal mi zvonit telefon. Nahrabala jsem ho pod polstařem.

Amy

Doprdele. Já jí zapomněla zavolat. Kurva.

„Ano?" „Chloe, dohajzlu jsi v pohodě? Neodepisuješ na zprávy a nic." zaječela na mě. „Já se ti omlouvám, všechno ti zítra vysvětlím. Jsem v pohodě doma" vydechla jsem. „Dobře zlato, zítra tě vyzvedu před 8 ano?" „Dobře, děkuju" „Dobrou noc" „Dobrou" usmála jsem se i když to nemohla vidět a položila to.

„Jsem kráva" zašeptala jsem si sama pro sebe. Jelikož mi bylo jasný že neusnu dokud se nějak neodreaguju a nepřestanu myslet na Justina. Vzala jsem si z poličky knížku, zapla si lampičku a začetla se.

Obracela jsem stránky, nekoukala se na hodiny. Nejdou jsem si uvědomila že mi zbývá pár stránek do konce. „Dohajzlu" zanadávala jsem. „4 ráno"
Supr, dočetla jsem těch pár stránek. A zaklapla knížku, vstala jsem a vrátila jí na poličku. Nastavila jsem si budík a vlezla zpátky do postele.

Nepřemýšlela jsem nad tím, nepřemýšlela jsem nad ničím. Během pár sekund jsem usla. Díky bohu.

***

„Zlato, spala jsi vůbec vypadáš jak kdyby jsi prochlastala celou noc" vyhrkla na mě Amy. „Děkuju za kompliment" uchechtla jsem se a nastoupili jsme do auta. Noha mě bolela, strašně. Nedala jsem to najevo. Doufám že to Amy nepoznala. Nechci se bavit o včerejšku. Mám dost věcí co se staly včera.

„Nevím jestli piješ kafe, ale mám ho pro tebe" usmála se. „Dneska už druhý a to nejsem ani hodinu vzhůru, děkuju" řekla jsem a vzala si ho od ní. „Pak ti dám za to peníze" řekla jsem. „To teda nedáš" „To teda dám" „Nedáš, to tě nemůžu pozvat na kafe?" „Fajn ale příště platím já" pousmála jsem se co nejlíp jsem to dokázala. „Fajn" protočila očima a usmála se. „A ty mi teďka vysvětli proč vypadáš jak kdyby jsi nespala?" „No ja spala tak 3 hodky" uchechtla jsem se. „To proč?" zasmála se. „Já si četla, a najednou bum a byly 4" opřela jsem si hlavu o okýnko v autě. „Ty jsi neuvěřitelná" pokrčila jsem se smíchem rameny.

***

„Nevěděl jsem že hodiny matematiky jsou odpočinkový hodiny, Chloe!" slyšela jsem nad sebou hlas.
Doprdele.
„Jo no ja myslela že jo" zamumlala si a cela třída se začala smát. „Smějte se vlastním vtipům, laskavě. Jsi po škole Chloe." „Supr, děkuju. Kdyby nebylo vás tak jsem neusla" šeptla jsem tak aby to slyšel jen on. Nechápavě se na mě podíval.

„Napíšeme si písemku" zvýšil hlas na což se ozval povzdech celé třídy. Bylo to kvůli mně. Já jsem ho naštvala.

„To neodejde?" šeptla jsem směrem k Amy. „Netuším" Super, jestli neodejde mám za 5. „Odevzdat" ozvalo se a já zvedla hlavu. Jediný co jsem tam měla bylo napsaný jméno. Super.

Došla jsem k němu a naštvaně s tím jebla o stůl.

Odkulhala jsem zpátky a sedla si.
„Máš tam něco?" zeptala se s nadějí v očích Amy. „Jo" odmlčela jsem se. „Jméno" práskla jsem hlavou o stůl. „Do prdele" šeptla.

„Chloe, pojď semnou do kabinetu" ozval se jeho hlas. Na to zazvonilo.
„Skvělé, rozluč se vidíš mě na posledy." ironicky jsem se usmála na Amy.

Nasledovala jsem Biebera do jeho kabinetu. Zabouchl za sebou dveře.

„Co noha?" zeptal se a sedl si za svůj stůl. „To vážně?" uchechtla jsem se. „Jo je v pohodě, děkuju za optáni" otočila jsem se a chtěla odejít. „Sednout." zvýšil hlas.
Neuvěřil mi. Super
Sedla jsem si na menší gauč co tady měl. Sedl si zamnou. „Ukaž" „To ne" řekla jsem a chtěla se zvednou.

Zastavil mě.

„Hned" protočila jsem očima. Sedla jsem si a vyzula si botu. Dala jsem mu svoji nohu na stehno. „Můžu?" narážel na ponožku na mé noze. „J-jo" šeptla jsem.

Začal mi ji opatrně sundavat. Co opatrně. Málem jsem chcípla bolestí. Cukal jsem sebou a oči se mi naplnili slzami. „Tomu říkáš že je to v pohodě?" přeměřil si mě pohledem. „Omlouvám se" šeptl když si všiml mých slz. Rychle jsem je zahnala a dělala jakože nic.

„Není to v pohodě, princezno" tu přezdívku spíš zašeptal. To že ji zašeptal neměnilo nic na roji motýlků který se mi zase rozletěl po celém těle až jsem sebou cukla. Všiml si toho, dohajzlu.

Moji reakci se uchechtl. „To tě vzrušuje když tě nezvu princeznou. Princezno?" roj se zvětšil. „Ne" odvratila jsem pohled. „Můžete se laskavě podívat ma tu nohu ať tady nestrávím celej den?" „Samozrejme"

***

„Nerad to říkám ale budeš muset do nemocnice" trhla jsem sebou zase. Nechci do nemocnice. Ne a prostě ne. Nejdu tam. Nemam na ni dobrý vzpomínky. „To jste uhodl, nejdu tam" zavrtěla jsem hlavou. A sundala z něj svoji nohu.

Začala jsem se obouvat. „Proč ne?" „Do toho vám je úplný hovno" přecedila jsem skrz zuby.

„Fajn, ale pojedeš semnou k mé mamce, je doktorka. Dokáže ti to doma ošetřit." „Když řeknu že ne pomůže to něčemu?" zavrtěl zaporně hlavou. „Super" zamumlala jsem.

Koukali jsme se na sebe, dlouho. Udělala jsem strašnou chybu. Podívala jsem se na jeho dokonalý, růžoví, plný rty.

Kurva.

Přitáhla jsem si ho za zátylek a uchutnala ho. Znovu.

„Můžu se odtáhnout a dát ti facku?" zamumlal kvůli včerejšku. „Drž hubu" šeptal jsem.

Položil mě na gauč a lehl si nade mě. „Neměly-" mumlala jsem mezi polibky. „Drž hubu" uchechtl se.

Líbali jsme se. Nevím jak dlouho. Snažil se dostat jazykem dovnitř.

Nepovolila jsem mu to. V životě jsem s nikým nic neměla, nechtěla jsem teďka. Bylo moc brzo.

Pochopil že nechci a přestal se o to snažit.

Líbali jsme se do té doby dokud nezazvonilo. Odtáhli jsme se do sebe a koukali si do očí. Měl nádherné karamelovohnědé oči. Divný název já vím ale byli dokonalý.

„Já měla bych jít" šeptla jsem. Kývl a sedl si na gauč. Podívala jsem se na něj. Vypadal...vypadal kurevsky sexy. Vzal polštář a položil si ho do rozkroku.

To jsem fakt zbůsobila-

Přinutila jsem se nepřemýšlet nad tím rychle si obula botu. A bez jedinýho dalšího slova odešla pryč.

Doprdele

Doprdele

Doprdele

Doprdele

Doprdele

Doprdele

<3
25.8.2022