We can't

14

„Můžu za to já?"

Jo.

„Ne" oddechl si, kdyby jen věděl, že je to lež. „Tak proč?" „Prostě ježiš marja co je vám do toho"

„Je mi do toho kurva hodně" procedil skrz zuby.
„Já nevím prostě toho na mě bylo hodně" „Takže za to můžu?" „Říkám že ne kurva" zařvala jsem na něj. „Neřvi na mě" řekl klidným hlasem a silou mi zmáčkl stehno.

Přestala jsem mluvit, co mluvit dýchat. Celým tělem mi proletělo hejno motýlků a divnej pocit v těle který tam zůstal. Na sucho jsem polka a zůstala jak zmražená.

Bieber se zasmál a pokračoval v cestě. Když jsme byli zatáčku od školy zase promluvil. „Slib mi že už to nikdy neuděláš prosím"

Nemůžu mu to slíbit.

„Slibuju" překonala jsem se, i přesto že jsem mu lhala.

„Kdyby cokoliv, měla jsi chuť to udělat tak přijď za mnou ano?" Začal palcem přejíždět přes moje stehno. „Děkuju"

Jak můžete člověka nenávidět, být jím posedlý a mít ho rád v jednom.

„Běž napřed, ať nás nikdo nevidí spolu"
Kývla jsem hlavou a šáhla po páčce na otevření.

Na poslední chvíli jsem se otočila a přitáhla si ho k sobě. Tentokrát jsem to byla já kdo udělal první pohyb. „Doprdele princezno" zavzdychal a položil mi ruku na bok, který potom zmáčknul.
Kousla jsem ho do rtu. Převzal nademnou kontrolu a posadil si mně na sebe.

Nedokážu popsat co za pocit ve mně probudil. Nikdy jsem to necítila, tělo v jednom ohni, tlak v podbříšku, neznala jsem to.

Kopírovala jsem jeho pohyby, jak nejlíp to šlo. Doufala jsem že to dělám dobře. Nikdy mi nikdo na to zpětnou vazbu nedal. Možná pro to že je první s kým jsem se líbala.

„Měli by jsme jít, někdo nás může vidět." „Drž hubu" šeptla jsem a zajela mu do vlasů. „Chloe doprdele, jsi skvělá" sama pro sebe jsem se usmála, nevím jak dlouho jsem na něm seděla a líbala se s ním.

„Stačí, Chloe" zvýšil na mě hlas. Odtáhla jsem se od něj. Měl úplně červený a napuchlý rty.

„Oči se mi naplnili slzami." „Promiň" šeptla jsem a slezla z něj. „Chloe, já nechtěl" snažil se mě chytnout za ruku ale uhla jsem. Rychle jsem otevřela dveře a vylezla z auta. Rychlím krokem jsem došla do školy a sedla si do lavice. V tu chvíli mi přišla zpráva od Amy s tím že dneska nepřijde.

„Skvělý" hodila jsem s mobilem o lavici.
Zazvonilo na hodinu a Bieber přešel do třídy. Podíval se na mě s omluvou ve tváři. Uhla jsem pohledem a zbytek dne tiše seděla v lavici a nic neřekla. Dělala jsem že neexistuju, tak jak jsem to dělala často.

Hned po škole jsem se sebrala a utíkala na autobus. Neměla jsem chuť znova potkat Biebera. Mrzelo mě že na mě zařval.

Vždycky na mě všichni křičeli, s důvodem nebo bez důvodu. Myslela jsem že on nebude...

Asi z toho dělám moc velkou vědu ale i tak. Mrzí mě to.

Přišla jsem domů, podívala jsem se na zem, leželo tam několik páru bot. Jsou doma. Snažila jsem se být potichu. „Byla to kurva" slyšela jsem z obýváku. „O kom se bavíte?" Slyšela jsem smích otce. „O matce Chloe" zasmála se moje nevlastní matka.

Trhla jsem sebou. „Byla" zasmál se otec. „Jsem rád že už se s ní nemusím otravovat" „Teď se jen zbavit Chloe a budeme mít klid" přestala jsem dýchat. Oči se mi naplnili slzami a já vyšlapala rychle schody a běžela do svýho pokoje.

Zabouchla jsem za sebou dveře a svalila jsem se na zem. Maličký ke mně přicupital a začal do mě šprtat čumáčkem. „Neboj, tady nebudeme už ani chviličku." Vzala jsem si ho do náruče a objala ho. Začal mi olizovat tvář. Zasmála jsem se. „Zlatíčko moje" dala jsem mu pusu na hlavičku a zvedla se. „Sbalíme se a odejdeme, bude to to nejlepší co můžeme udělat."

Vzala jsem tašku a během pár minut jsem se sbalila. Připla jsem maličkého na vodítko a otevřela dveře od pokoje. Sešla jsem schody a obula jsem se. V tu chvíli přišel do předsíně Marcus. „Kampak buřtíku?" Zasmál se. „Jdeš si zaběhat?"
„Ne a i kdyby, tak je ti do toho hovno" procedila jsem skrz zuby.
„Škoda už jsem myslel že ze sebou začneš něco dělat. Chceš zůstat jako stará panna snad? S touhle postavou tě nikdo neošuká" bolelo to, strašně moc.

„Chci a je ti do toho uplný hovno Marcusi dej mi pokoj" řekla jsem a otevřela jsem dveře. „Mějte se tady hezky" ironicky jsem šeptla a práskla za sebou dveřmi.
Zašla jsem za roh a dostala hysterák.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

S touhle postavou tě nikdo neošuká.

Celou dobu co jsem šla k mostu mi to běhalo v hlavě, nemohla jsem se zbavit toho pocitu. Pocitu kterej mě rozežíral zevnitř.

Nejsem pro nikoho dobrá a ani jsem nikdy nebyla.

Helouuuu <3
Budu ráda za jakoukoliv zpětnou vazbu. ❤️

23.11.2022