We can't

-30-

„Už jdu!" Zakřičela jsem z koupelny k Justinovi. „Mě už to ani nepřekvapuje, že na tebe fůrt čekám." Zasmál se.

„Hej, chceš mít vedle sebe někoho, kdo vypadá hezky nebo někoho, kdo vypadá, jak kdyby pravě vstal z mrtvých."  Usmála jsem se a přešla do ložnice.
„Ať se namaluješ, nenamaluješ, máš na sobě nádherný šaty, nebo nádherný tepláky, vždycky budeš vypadat dobře. Takže ticho" povzdechla jsem si.

Neměla jsem na sobě nic extra a Justin mě pořád chválil, jak jsem krásná. Milovala jsem ho. Nechtěla jsem si to přiznat, ale bylo to tak. Vždycky jsem se bála vyslovit ty dvě slova, celý život jsem si myslela že mě nikdy nikdo nebude milovat. Proč?
Kdokoliv komu jsem věřila tak mě zradil. Kromě mámi, ale ta už tu stejně není.

Táta.
Ani se mi neozval, nehledal mě. Nic.

„Lásko, můžeme jít?" Zasmál se a tím mě vytrhnul z transu. „Jo, promiň já se nějak zapřemýšlela." Usmála jsem se a šla za ním ze dveří.

„Kam vůbec jdeme?" Zeptala jsem se. „To by jsi chtěla vědět co?" Zasmál se. „No proto se ptám" „Je to překvápko" „Takže se to nedozvím?" „Lásko, překvápko je překvápko. To se nedozvíš" zasmál se chytl mě za ruku a společně jsme se rozešli na nějakou cestu.

******

„Lásko, jak tak koukám tak ty taky nevíš kam jdeme" zasmála jsem se když jsme bloudili po celým městě. „Nene, já už vím. Tady do prava a měli by jsme tam být" „No jasně" zasmála jsem se. „Ne fakt, divej" rozzářily se mu oči.

Před náma se objevila luxusní restaurace. „Justine tady se nedoplatím" zakňučela jsem. „Lásko, zvu tě" usmál se. „Je to nefér." Řekla jsem a rozešli jsme se dovnitř. „Ne není, stejně bych tě nenechal nic zaplatit za mě." „Proč ne?" „Zaprvé jsem muž a snažím se být i gentleman" zasmál se. „A za druhé studuješ, nemáš stálej příjem. Takže tě nenechám nic platit." Usmál se a odsunul mi židli, abych si mohla sednout.

„S tím gentlemanstvím ti to jde" usmála jsem se na něj. „Snažím se" pousmál se. Otočila jsem hlavu k moři, byl nádherný západ slunce.

Vytáhla jsem si z kabelky telefon a namířila to na to. V moment co jsem stiskla tlačítko, promluvil Justin. „Ta dnešní generace, koukám do mobilu i na rande." Protočil očima. „Se sám urážíš" „No a? Však jsem starej" „Prosím tě ke stáří máš ještě daleko" zasmála jsem se a schovala si telefon do kabelky.
„No ale tak jsem starej oproti tobě, to mi vadí, víš?" Neodpověděla jsem, protože zrovna přišel číšník. Usmál se na mě a promluvil Italštinou. (Omlouvám se nemám nejmenší tušení kam vlastně jeli a jestli jsem to vůbec psala tak kdyby ne tak jeli do Itálie ;))

Neměla jsem nejmenší tušení co říkal. „Lásko, ptal se co si dáš" zasmál se Justin. „Jo jasně, já jsem fakt blbá" zakňčela jsem.
Justin to s ním nějak vykomunikoval a on pak odešel. „Kretén" zavrčel Justin.
„Proč by?" „Koukal se na tebe jak kdyby tě chtěl ošukat na hajzlech" zamračil se Justin. „Prosím tě nepřeháněj, Justine" pousmála jsem se a chytla ho za ruku. „Nepřeháním, kurva" zaťal pěsti, když viděl že se blíží k nám s pitím, co jsme si objednali. Teda co spíš objednal Justin.

V tu chvíli jsem se zvedla a přešla k Justinovi. Nahla jsem se k němu a začala se sním líbat. Pokračovala jsem v tom, dokud jsem neuslyšela lehké odkašlání od číšníka.

Odtáhla jsem se od Justina a mrkla jsem na něj. Ten se jen zasmál poděkoval mu a číšník odešel. „No co jsem mu musela ukázat, že jedinej, kdo mě bude šukat na hajzlech budeš ty" řekla jsem i přesto, že jsme spolu ještě nespali.
Chtěla jsem mu dát všechno, co jsem mohla, dneska. „To beru jako výzvu" zasmál se.

******
„To jsem ti neříkal?" Zasmál se. „Ne, tohle bych si pamatovala" zasmála jsem se sním a napila se drinku co jsem měla. „No moje školácký léta byly dost zajímavý." Zasmál se. „Většinu času jsme s Raynem byli opilý, někdy i zhulený a celkem jsme to flákaly. A o sexu s učitelkou na výletě bych radši nemluvil." „Co prosím?" Zasmála jsem se. „No..." zasmál se. „Nechceme už jít? Zeptal se. „Klidně ale jen si dojdu na záchod a sex s učitelkou bych si ráda vyslechla" zasmála jsem se. „Dobře"

Zvedla jsem se od stolu a rozešla se přímo dovnitř restaurace. Potřebovala jsem najít záchody a to se mi po chvilce povedlo.

Vykonala jsem svojí potřebu, umyla si ruce a otevřela dveře od záchodů. „Ahoj, krásko" slyšela jsem něčí hlas, byl mi povědomý, ale netušila jsem o koho jde.

Otočila jsem se a stál tam ten číšník. „Dobrý den?" Přistoupil ke mě a chytl mě za pas. Odstrčila jsem ho od sebe. „Nechte mě" zvýšila jsem hlas. „Víš jak strašně moc bych tě chtěl ošukat?" Zasmál se a oblíznul si rty. Byl nechutnej. „Nechte mě prosím" šeptla jsem. „Užijeme si, zažiješ ten nejlepší šuk tvýho života, krásko"

Ne znovu už ne.

„Ani náhodou" přecedila jsem skrz zuby a kopla ho do rozkroku. Povolil svůj stisk a já toho využila a dostala se ven z uličky do restaurace.

Začaly mi téct slzy a špatně se mi dýchalo. „Lásko? Co se děje?" „Pojďme pryč prosím" řekla jsem mezi vzklykama.

Ahooj, omlouvám se že tak dlouho nevyšla část. Neměla jsem náladu a ani moc energii a chuť psát.
Každopádně moc děkuju za všechno <3

11.2.2023