We can't

-34-

Na fotce jsme byli my dva. V autě. V autě před školou. Bylo to jedno ráno, když jsme se loučili a já kráva na něj vlezla.

„Běž napřed, ať nás nikdo nevidí spolu"
Kývla jsem hlavou a šáhla po páčce na otevření.
Na poslední chvíli jsem se otočila a přitáhla si ho k sobě. Tentokrát jsem to byla já kdo udělal první pohyb. „Doprdele princezno" zavzdychal a položil mi ruku na bok, který potom zmáčknul.
Kousla jsem ho do rtu. Převzal nademnou kontrolu a posadil si mně na sebe.

„Můžu za to já doprdele" dala jsem si hlavu do dlaní. „Ne lásko nemůžeš klid." Uklidnil mě Justin. „Ví někdo že je na té fotce Chloe?" „No já to vím. Poznala jsem tě. A zbytek školy se rozhoduje mezi tebou a ještě jednou holkou. " řekla opatrně Amy. „Doprdele, co budeme dělat" Zeptal se Justin. Byla to spíš řečnická otázka nikdo nevěděl co dělat.

„Když se někdo dozví že jste spolu teďka byli na dovolené, tudíž jste oba dva chyběli ve stejnej čas, tak teprve budete v prdeli. Hlavní je aby vás nikdo neviděl spolu." Řekla Amy.
Začala jsem přemýšlet. Nemůžu tady zůstat, kdyby jsem tady zůstala mohla by přijít policie nebo já nevím. Možná jsem jen příliš zbytečně paranoidní.
Ale jestli se to dozví ředitel školy, tak to bude muset řešit s policií.

„Nemůžu tady zůstat" šeptla jsem. „Amy má pravdu, nemůžu tady teďka zůstat." Zavrtěla jsem hlavou. „Nechci za otcem" šeptla jsem.

Uvědomila jsem si že nemám kam jít. Kam půjdu? Pod most. Z mých myšlenek mě vytrhla Amy.

„Můžeš jít k nám, můžeme říct že jsi byla u mě celou dobu a byla jsi nemocná." „Jasně ale nemám potvrzení od doktora. Nic." „Kámoš Luke, je to doktor. Může to potvrzení zfalšovat. Že jsi měla nějakou viróza." řekl Justin. Přikývla jsem.

„A co ty?" „Já? Já nevím kurva" povzdechl si a zatnul pěsti. „Nejradši bych rozbil tomu člověku co to vyfotil hubu."
„Asi mě něco napadlo" ozvala se Amy. „Povídej" řekla jsem s nadějí v očí.

„Nemáš nějakou kámošku, ve tvým věku nejlíp." Uchechtla se. „Nevím. Možná. Proč?" „Jestli by byla ochotná hrát tvoji přítelkyni." Řekla a moje tělo se celé napnulo. Kdyby měl Justin mít někoho jiného. I kdyby tak jen na oko. „Mám kámošku, je jí asi 25 myslím. Řekl bych že by byla ochotná to chvilku hrát. Ale nevím, je to dost riskantní. Všechno"

„Je lesba zlato. Nemusíš se bát." Uchechtl se Justin. „Dobře." Šeptla jsem. „Nastěhuješ se teda ke mě?" Zeptala se Amy. „Nebude ti to vadit?" „Jasně že ne zlato, nenabízela by jsem ti to."

Rozloučili jsme se s Amy. A ona odešla. Domluvili jsme se že se tam nastěhuju zítra. Justin půjde už do školy a já budu ještě doma, aby jsme tam nepřišli stejně. To by nám nepomohlo.

Seděli jsme s Justinem na sedačce. No Justin na ní a já na Justinovi. Nevlezl by se mezi nás ani papír. Nic. Byli jsme na sobě nalepení a jen si užívali přítomnost toho druhého. Ani jeden z nás nevěděl co dělat. Jediné co jsme mohli bylo doufat že náš plán vyjde.

Slyšela jsem tiché vzlyky. „Jayi" šeptla jsem a odtáhla se od něj. „Proč pláčeš?" Šeptla jsem a utřela mu slzy. „Nechci tě ztratit." Zavzlykal

„Neztratíš, nikdy se mě nezbavíš to ti přísahám. Na co chceš." „Jsem fakt troska, promiň. Zasloužíš si někoho lepšího" „Jayi, co to kecáš? Jsi ten nejlepší koho jsem kdy mohla mít. Ukázal jsi mi co je láska. Miluju tě. Takhle moc jsem nikoho nikdy nemilovala. Dal jsi mi lásku co nikdo jinej." Řekla jsem a celou dobu jsem mu koukala do očí. „Promiň" šeptl a začal brečet.

„Lásko no tak" povzdechla jsem si a přitiskla se na něj. „Moc tě miluju, zvládneme to. Slibuju" šeptla jsem a dala mu jemnou pusu na tvář. „Pojď si lehnout zlato" řekla jsem klidným hlasem. Justin se zvedl semnou v náručích a došel do ložnice. Položil mě na postel a lehl si vedle mě. Přitáhl si mě k sobě a já si pulkou těla lehla na něj.
„Slibuju že to zvládneme zlato" šeptla jsem. Pořád brečel. Ničilo mě vidět ho takhle.

Ten pocit bezmoci, že nevím jak mu pomoct, mě ničil.

„Přísahám, opravdu. Miluju tě. Strašně moc." Políbila jsem ho a hlavu položila na místo, kde má srdce. Dal mi pusu na hlavu a opřel si tu svojí o mojí.
(To popisovani me mega zabije 😭😭😭)

Hladila jsem ho po břiše, dokud jsem neuslyšela tiché oddychování. V tu chvíli mi po tváři stekla první slza. Mám strašný strach.

Bojím se že o Justina přijdu, nebo se to prostě něják celý pokazí. Teďka se skoro neuvidíme a jestli někdo dá oznámení na policii má Justin na krku obvinění. Já. Já jsem ho zatáhla do těchhle sraček.

Kdyby nebylo mě, nestalo by se to. Můžu za to já. Jako za všechno. Vždycky. Pomalu jsem se zvedla z Justina. Nebylo to dost pomalu. „Mhmm" zamručel a otevřel oči. Rychle jsem si otřela tváře. Nechtěla jsem ho zatěžovat tím, jak se cítím já.

Ahoj, ani nevím co vám psát aby jsem se neopakovala a nemuseli jste pořád číst stejný blbosti co sem píšu. 😂

Každopádně vám opět musím poděkovat za to kolik mám přečtení a vote a všeho prostě moc vám děkuju a fakt si toho neuvěřitelně vážím.

V téhle části je mi strašně líto jak Justina tak Chloe. Oba bych je uplně obejmula. Justin se dost psychicky zhroutil a Chloe taky. Je mi ji mega líto. Každopádně začala pořádná zápletka, tak doufám že to nějak nepokazím to psání a bude se vám to líbit. No nic ať tu nepíšu mega slohovky 😂.

Bye u další části doufám že se vám líbila. ❤️

26.2.2023

Teďka jsem si uvědomila že už je to rok a měsíc co píšu we can't to je strašný 😭😭😭. Děkuju vám všem.
Pardon že jsem se tak rozepsala.