Přátelé ticha a tmy

XXVI. Sport je taky pro šprty

Nio vyděšeně zvedl ruce a v prstech se mu ozvala slabá bolest, když se od nich míč odrazil. Letěl přes síť zase na druhou stranu.

Nio se podíval na Alonsa. Černovlásek mu ukazoval palec nahoru a nadšeně se usmíval. Nio si uvědomil, že ten úsměv byl nakažlivý. Najednou mu tělem proudila spousta energie. To bylo poprvé po dlouhé době, co ho nadchla taková hloupá věc, jako odraz míče.

Jenže hra pokračovala. Podruhé se mu to samozřejmě tak dobře nepovedlo. Ani napotřetí, ale nikdo za to na něj nenadával a naopak ho spíš povzbuzovali, ať to nevzdává, že se to časem naučí.

Nio si po čase uvědomil, že ho to vlastně začalo bavit. Bylo to zároveň rozptýlení od školy, něco svěžího.

Soustředěně sledoval blížící se míč. Mířil o kousek dále, proto se Nio rychle rozběhl tím směrem... jenže na stejné místo běžel i Alonso, který stejně jako on měl oči jen na míči. A než je někdo stihl varovat, vrazili do sebe rameny. Míč proletěl nad nimi a dopadl na zem.

„Bod pro nás!“ vykřikl nadšeně Ethan z druhé strany sítě a plácl si s Ember, která stála vedle něj. I její nálada se trochu zpravila. Konečně se tolik netrápila přemýšlením o Tristě.

Nio se omluvně podíval na Alonsa. „Měl jsem ti to nechat...“

Černovlásek však zavrtěl hlavou. „Měl jsem to nechat já tobě. Neuvědomil jsem si, že už ses do toho tak dostal," usmál se.

Nio se taky slabě pousmál.

Alonso se mezitím podíval k jednomu z členů druhého týmu, který se chytal míč opět rozehrát. V tom soustředění si prohrábl zpocené vlasy a při tom si oddechl. „Ještě máme šanci to vyhrát,“ zamumlal si pro sebe.

Nio ho stále pozoroval. Pár pramínků černých vlasů Alonsovi stále zavazelo v obličeji. Nio chtěl natáhnout ruku a odsunout mu je za ucho. Byla to hloupost, ale... Vlastně by toho chtěl více.

Z myšlenek ho však probralo, když ho Alonso poplácal po rameni. „Na mě nehleď, krasavče. Propásneš balón." Sám se rozběhl jinam, aby zaplnil volné místo na hřišti.

Nio se rychle vrátil do hry. Nadával si v myšlenkách, že zase myslel na něco, na co by neměl. Teď se k němu však blížil balón, co mu nahrál jeden ze spoluhráčů. Nio ho odrazil správným směrem a to mu dodalo trochu dobrého pocitu.

„To je nuda!" křičel po nich z dálky Dante. „Ani neumíte pořádně hrát!“

Ethan, který měl zrovna rozehrávat balón, se na něj zamračil. „Teda měl jsem tě radši, když jsi držel hubu.“

Dante takovou odpověď nečekal. Překvapeně zalapal po dechu. Pak začal lomcovat se sítí, která ho držela od hřiště. „Ty seš takovej debil, Ethane!“

Ethan se jenom povýšeně ušklíbl. „Jsem se tak hold narodil.“

Pár jeho spoluhráčů se zasmálo.

Ethan si užíval chvíle pozornosti a něco ho napadlo. Mávl na ostatní, ať počkají, než budou pokračovat ve hře. Hodil míč jednomu ze spoluhráčů a vydal se k Dantemu. „Takže my ti přijdeme nudní, říkáš?“

Dante ustoupil o krok dozadu. „J-jo. Protože sport je pro lidi, co mají malý mozky.“

Ethan se však povýšenecky pousmál. „Víš, pro koho ještě? Je hlavně pro lidi, co nejsou takoví lemry, jako jsi ty.“

Teď se však ušklíbl Dante. „Hah, tváříš se, jako bys byl namakanej borec, ale všichni víme, že si to tričko nesundáš jen kvůli tomu, že pod ním doopravdy nic nemáš!“

Všichni na něj chvíli divně hleděli. To byla divná věc, co řekl nahlas.

Ethan si však bez váhání sundal tričko (beztak to občas dělal i na základce) a odhodil ho na zem. Jeden z kluků na hřišti obdivně hvízdl a ostatní se pobaveně zasmáli nebo uznale zatleskali. Pravda, na Ethana Dante prostě neměl.

Ethan sevřel v rukou kousek sítě, za kterou Dante stál. „Pořád máš chuť se se mnou rvát?“

Dante si držel svůj vzdorný pohled, ale nakonec sklíčeně zavrtěl hlavou. Ethan se uchechtl a vydal se zpátky za ostatními. Tohle Dantemu opravdu nevyšlo. Ale na druhou stranu... vlastně mu to vyšlo hodně dobře.

A Nio, který to celou dobu sledoval, vysloveně trpěl. Teď musí hrát proti Ethanovi, co se pohybuje po hřišti bez trička a jde mu vidět každý sval, kterým v těle pohne? Jak má asi Nio udržet pohled na míči! Hm?

I Alonso uznale hvízdl. „Ethan se vážně má s čím chlubit.“ Podíval se na svůj hrudník. „Teda, měl bych na sobě zamakat.“

„Co mám říkat já," povzdechl si Nio.

Míč opět cestoval mezi lidmi a výjimečně ani Dante nebrblal nic o tom, že je to nuda. Už musí dopadnout na zem, někdo ten míč prostě musí upustit, říkali si všichni.

Nio se unaveně otočil na Alonsa, který stál pár metrů od něj. „Nedáme si radši přestávku?“

Míč, který mělo Ethanovo družstvo prohrát, však na poslední chvíli někdo odrazil. Takže teď letěl přímo na Nia.

Alonso to viděl a rychle se k němu rozběhl. I Nio se ohlédl, ale jeho ruce tentokrát nezareagovaly včas a míč mu vrátil přímo do tváře. Nio se vyvrátil na zem. Ani si neuvědomil, že se to stalo. Jen si všiml, že se najednou dívá na nebe a nad ním se sklání Alonso.

„Žiješ?“

„Spadl jsem snad z nebe?" zamručel Nio.

Alonso se pousmál a natáhl k němu ruku.

Nio cítil bolest ve tváři, ale nebylo to nic vážného. Chvíli se na Alonsovu ruku zamyšleně díval, ale pak se rozhodl, že bude raději hrát tvrďáka. Rychle se postavil, jako by to nic nebylo. „To je v pohodě,“ mávl rukou, ale v tom se mu zamotala hlava a hrozilo, že se vyvrátí.

Alonso ho však pevně chytil. „Nevypadáš zrovna v pohodě,“ zabrblal nespokojeně.

Nia zaplavil pocit horka. Alonsovi nevadilo ho takhle držet před ostatními? Vlastně mu to nemělo proč vadit, protože jediný, kdo z toho dělal něco většího, byl Nio ve své hlavě. Ale i tak byl unavený a Alonsovu podporu nijak neodmítal. Stejně však nechtěl působit jako slaboch. „Fakt jsem v pohodě,“ řekl pro jistotu.

„Vážně? Teče ti krev z nosu.“

Nio si překvapeně sáhl pod nos.

Alonso se ušklíbl. „Ty jsi fakt mimo.“ Vytáhl z kapsy balíček kapesníků a podal ho Niovi. Pak se rozhlédl po ostatních. „Navrhuju pauzu.“

Ostatní souhlasně přikývli. Šli si pro vodu, nebo si na chvíli šli sednout. Ember však utíkala za Niem, který už si držel kapesníky u nosu. „Neměl bys s tím za někým zajít?“ ptala se starostlivě.

Nio zavrtěl hlavou. Ale to už mu Alonso pokládal ruku kolem ramen. „Já na něj dohlídnu. Kdyby na tom byl hůř, zavedu ho za někým z učitelů.“ Pak se podíval na Nia. „Tak pojď.“ Vydali se ven z hřiště a Alonso mu s úsměvem rozcuchal vlasy. „Ale vedl sis skvěle, víš to?“

Nio s rukou tváří sklopil hlavu.

„Ne, to nedělej," vyhrkl starostlivě Alonso, „to nemůžeš, když ti teče krev z nosu.“

„Já... já to nevěděl, už se mi to dlouho nestalo.“

Alonso nad tím s úsměvem zavrtěl hlavou. „Vy boháči...“