Po Niově těle stékala horká voda. Stál ve sprše a opíral se rukama o stěnu, zatímco upíral pohled na kachličky před sebou, ale vůbec je nevnímal. Deštěm promoklé oblečení leželo pověšené na topení a boty od bláta, co už byly umyté, usychaly poblíž.
Nio pomalu zvedl ruku a zamyšleně přejel prsty po vlastních rtech. Stále měl v hlavě čerstvou vzpomínku na Alonsův polibek. Sklopil hlavu a mokré vlasy mu zakryly obličej. Pořád cítil, že se červená, a nedokázal se zbavit toho nadnášejícího pocitu. Bylo to vůbec opravdové? Nezdálo se mu to všechno?
Za chvíli už v pyžamu vcházel do temného pokoje. Byl stále v té náladě až do chvíle, co vylekaně poskočil, když si všiml, že už je Fiz v posteli. Nejspíš sem musel přijít v té době, co byl Nio venku. Nio si oddechl. Aspoň už je konečně zpátky.
Tichými kroky se vydal ke své posteli, aby ho nevzbudil, a pak se zamotal do peřiny, kterou pevně sevřel v dlaních. I když zavřel oči, stále se usmíval.
...
Zvonění Niova mobilu se rozeznělo pokojem. Trvalo však sotva tři sekundy a Nio ranní budíček rychlým pohybem vypnul. Pak si promnul oči a lehce se protáhl. Venku bylo ještě šero a záclony byly zatažené, takže byla v pokoji skoro tma. A Fiz na prostější posteli... Nio sebou polekaně trhl. Chvíli si myslel, že vidí nějaký přízrak, ale pak se ujistil, že je to skutečně Fiz. Seděl nehnutě na své posteli, ještě v pyžamu, a zíral před sebe. Jenže Fiz nikdy nevstával tak brzy.
Nio se pomalu zvedl z postele a nejistě se ušklíbl. „Tohle ti musím nechat, dobře jsi mě vyděsil.“
Fiz neodpovídal.
„Ehm.“ Nio se rozhlédl okolo. Asi to Fizovi tak vtipné nepřipadalo. Ale co, je teprve ráno. „No nic, tak já jdu do koupelny..." A tiše odešel.
Když se však vrátil zpátky, Fiz stále seděl na stejném místě, jako by se za celou dobu ani nepohl. Nio se však rozhodl, že si toho nebude všímat. Vydal se ke svému stolu, aby si do brašny dal sešity a učebnice na dnešek. „Ty jsi vlastně byl v té ředitelně!“ vzpomněl si najednou. „Jak to dopadlo?" Obrátil se na Fize.
Ale ten kluk nijak nereagoval. Nio si taky všiml toho, že měl trochu oteklé oko.
„Fizi?“ Pomalu se vydal blíže k němu. „Stalo se něco?“
Najednou začala hrát jiná melodie, zvuk Fizova budíku. A Fiz se konečně pohnul, aby ji vypnul. Potom se zvedl ze svého místa a vydal se do koupelny. Prošel kolem Nia, jako by ho vůbec neviděl.
Nio nedůvěřivě zavrtěl hlavou. „To snad není možný," mumlal si pro sebe. Doběhl k Fizovi a chytil ho za rameno. „Hej, tak mluv se mnou."
Kluk se zastavil. Otočil se na Nia. „Dobré ráno,“ řekl formálním tónem. A pak pokračoval ve své cestě do koupelny.
Nio zůstal stát na místě. Tohle... To přece nebyl Fiz. Není to třeba sen? Ale sny nikdy nevypadaly takhle reálně, navíc byly plné šíleností. Ale tohle tak trochu...
Pak Nia něco napadlo. Vyšel z pokoje a za chvíli se vracel i s Alonsem, kterého sem táhl za rukáv. Alonso měl ještě rozcuchané vlasy a sám vypadal, jako by napůl spal.
„Dívej se na něj!“ říkal Nio a ukazoval na Fize, který už se z koupelny vrátil do pokoje a skládal si do batohu sešity a učebnice, jednu po druhé, ve stejném tempu.
„A co má být?“ zamručel Alonso unaveně.
„On se tak nechová!“
„Co?“
ČTEŠ
Přátelé ticha a tmy
Mystère / ThrillerZáhady, děsivé stvůry a vzdělání na vysoké úrovni... to všechno se říká o Ahearnově Akademii. Nio tu však začne studovat kvůli klukovi, který mu zamotal hlavu. Ethan i přes své přátelské chování nedává najevo, že by měl zájem o kluky. Kromě touze po...
