Právo na lásku / DRAMIONE FF

3. Nečekaný zachránce

Neměl přesnou představu o svém cíli. Prostě šel, kam ho nohy nesly. V ruce stále svíral už téměř prázdnou láhev od ohnivé whiskey. Byl rád, že ho alkohol hřál zevnitř, protože zářijové večery v Londýně už bývaly dost chladké.

Bloudil ulicemi, míjel tváře cizinců, kterým nevěnoval pozornost, stejně jako oni nevěnovali pozornost jemu. V mudlovské části města byl jen obyčejným člověkem, jen součást davu. A to mu přesně vyhovovalo. Nestál o ničí pozornost, chtěl být neviditelný.

Vyklopil do sebe zbytek z láhve a vyhodil ji do nejbližšího koše.

Pak ale přišlo uvědomění - nemá co pít. Rozhlédl se okolo a jeho pozornost upoutal neonový nápis, který označoval bar. "No co už..." pokrčil rameny a sám pro sebe se zamračil nad tím, že on - Malfoy - jde do mudlovského podniku.

Ale byla to nejlepší možnost, na Příčné by ho poznávalo až moc lidí. Bylo to hned z několika důvodů - někteří z nich byli jeho obchodní partneři nebo klienti - po válce začal obchodovat v realitách, hledal ty nejlepší pozemky a budovy pro prominentní klienty.

Další skupinu tvořili lidé, kteří mu nikdy neodpustili jeho roli ve válce. Ppsilněni alkoholem na kuráž mu často vyčítali všechny jeho činy. Pokřiky typu Jak se sebou můžeš žít, Smrtijede? nebo Měl bys zhnít v Azkabanu! ubíraly na četnosti, ale stále se pár takových našlo a on neměl nejmenší zájem to poslouchat. Jako by si to sám nevyčítal dost.

A v neposlední řadě tu byla skupinka fanoušků. Nestál o jejich chvalozpěvy, kterými ho zahrnovali... Většina z nich to nedělala kvůli sympatiím, ale kvůli penězům. Doufali, že vetřít se do Malfoyovy přízně je vynese do vyšší společnosti.

Dneska večer si nepřál nic víc, než být jen obyčejný host v baru. Urovnal si své drahé, černé, dokonale padnoucí sako a vešel dovnitř.

Uvnitř to vypadalo mnohém lépe, než čekal. Letmo si prostor prohlédl - celé to tu dýchalo stylem disco osmdesátých let - nalevo červené koženkové boxy, uprostřed dlouhý bar s širokým výběrem alkoholu a napravo další boxy a taneční parket s jukeboxem, ze kterého hrála tématicky laděná hudba, vše doplněno o neony všech barev a tvarů.

Jedno bylo jasné - v žádném takovém podniku nikdy nebyl.

Vzal volnou židli u baru a kývl na barmanku. Ta u něj byla coby dup. Kritickým okem si ji prohlédl. Mladá dívka s červenými, divoce zapletenými copy, staženými do vysokého culíku na něj mrkala zářivě zelenýma očima. Nos jí zdobily pihy, nejspíš pozůstatek z letního slunce. Opřela se o desku baru a naklonila se k němu, přičemž mu poskytla perfektní výhled na její výbavu. "Tak co to bude?"

Draco se neubránil pohledu na její prsa, která obepínal černý krajkový crop top, zakrývající jen to nejnutnější. "Ohnivou whiskey." odpověděl a zaměřil se na její tvář. Byla hezká, rozhodně to byla divoška už od pohledu. "A tvoje jméno." obdařil ji svým křivým úsměvem a nenápadným mrknutím.

Barmanka vypadala zaskočeně. "Takže Daniels fire?"

Blonďák se v duchu plácnul do čela. No jasně, mudlové přece ohnivou whiskey neznají... Přikývnul na souhlas. "Dvojitou."

Během minuty před ním přistála sklenice se zlatou tekutinou. "Můžeš mi říkat Cindy."

Uchopil sklenici do ruky a krátce si prohlédl obsah a pak pokynul směrem k rudovlásce. "Tak na tebe, Cindy." K jeho překvapení chutnala takhle mudlovská whiskey skoro stejně, jako jeho oblíbená ohnivá. Uznale nakrčil ret a naznačil, ať donese další.