Vzbudila se s příšernou bolestí hlavy.
Možná těch whiskey nakonec bylo víc, než bylo třeba. Ale byla vděčná za to, že zbytek večera proběhl v klidu, bez dramat, hádek a... taky bez Malfoye.
Po jejím úprku se někam ztratil a zbytek plesu už ho neviděla.
Vzpomněla si znovu na jeho měkké rty a tělem jí projela vlna vzrušení. Jak asi líbá?
Zatraceně, Hermiono! Vzpamatuj se!
Vynadala sama sobě. Nemůže si takové myšlenky dovolit. Co kdyby jí to jednou ujelo a řekla by to nahlas?
Je to ženatý muž! Ano, na tuhle skutečnost se musí soustředit. Je to ženatý muž, jehož žena je pravděpodobně vážně nemocná a on to před světem tají.
"U Merlina!" vykřikla a vyletěla z postele jako Kulový blesk. Co když Astorii otrávil a proto její stav drží v tajnosti?
Tohle byla hodně, hodně špatná myšlenka. Snažila s přesvědčit sama sebe, že tohle by neudělal. Pak si ale vzpomněla na jizvu po znamení zla na jeho předloktí a její mysl zachvátily pochyby.
Dá se napravit Smrtijed?
On ale nikdy nebyl opravdovým Smrtijedem. Nebo ano?
Omotala okolo sebe župan a vyšla z ložnice do obývacího pokoje. Pohled se jí zastavil na nástěnných hodinách. "Cože!?"
Běžela zkontrolovat hodinky, které nechala v noci v koupelně na zrcadle.
Vážně bylo skoro půl šesté večer. Prospala v podstatě celý den. Teda, přišla domů někdy ve tři ráno, takže bylo jasné, že bude spát dlouho, ale že to bude TAK dlouho, to opravdu nečekala.
Ale nejspíš to bylo přesně to, co potřebovala. Když pominula ten neskutečný zmatek v hlavě, který jí tam nechal jeden zatracenej blonďák, cítila se Hermiona dnes o dost lépe, než předešlé dny a týdny.
Když ji opustil adrenalin z prvotního šoku, zastavila se, párkrát se nadechla a sama sobě připomněla, že se vlastně vůbec nic neděje. Je sobota, nemá žádný program a tak je zbytečné se stresovat.
Pomalu přešla do kuchyně, vytáhla v lednice plátek krůtího masa a dala se do vaření. Spolu se salátem a opečeným toustem bude výborná snídaňo-obědo-večeře.
Nalila si sklenici pomerančového džusu, sedla si ke stolu spolu s hotovým jídlem a zadívala se z okna ven.
Listy stromů se začínaly zabarvovat do teplých tónů červené, oranžové a žluté. Opravdu tu byl podzim.
Už byla skoro po jídle, když se ozvalo zabušení na dveře.
Lekla se, nikoho nečekala a tohle znělo buď naštvaně, nebo naléhavě. Poděkovala Merlinovi, že nezůstala zbytek dne v županu a v hůlkou v ruce přešla ke dveřím. Během její cesty z jídelny ke vstupu se ozvalo zatlučení ještě jednou. Chytla za kliku a pomalu otevřela.
"No to je dost!" zavrčel ne zrovna příjemně blonďák a vpadl jí do bytu.
Hermiona zůstala stát jako opařená. "No jasně, pojď dál! Jako doma!" zavolala sarkasticky, zatímco se jí Malfoy rozhlížel po bytě.
Opřela se o roh stěny obývacího pokoje a sledovala ho, jak si se zaujetím prohlíží všechny knihy v její skromné knihovně. "Co bys rád, Malfoyi?"
Napnul se. Váhal? Stál otočený čelem ke knihovně, ruce ležérně v kapsách černých kalhot, bílou košili rozeplou na dva knoflíčky. Divoké blond vlasy působily upraveně a rozcuchaně zároveň. Neotočil se na ni, když promluvil. "Pansy si mě dneska pozvala k sobě." Odmlčel se. Tím k sobě myslel do jejího podniku, což Hermiona samozřejmě pochopila. Navíc věděla o jejím plánu s Mayou. "Po pár sklenkách jsem si uvědomil že to nechci. Že nestojím žádnou její společnici. Byla vymletá jak říční dno. Stál jsem o... inteligentnější společnost." v ten moment poprvé zvedl pohled od knihovny a jejich oči se setkaly.
ČTEŠ
Právo na lásku / DRAMIONE FF
Fanfiction"Tohle přece není normální Miono! Trávíš s nima tolik času! Jsou ze Zmijozelu, ZE ZMIJOZELU, chápeš to vůbec? Není to tak dlouho, co by tě všichni bez mrknutí oka předhodili Voldemortovi!" na krku měl naběhlou žílu a tváře rudé vzteky. "Rone, u Mer...
