Právo na lásku / DRAMIONE FF

16. Láska bolí

Hermionu probudil ruch pondělního Londýna, který se ozýval přes zavřené okno, kterým do místnosti pronikalo světlo.

Zavrtěla se v peřinách a přemlouvala sama sebe, aby už vstala z postele. Spalo se jí tak pohodlně, měla krásné sny..

Prudce otevřela oči, když si uvědomila přítomnost někoho dalšího a napadlo ji, že to dost možná nebyl jen sen. V záplavě peřin viděla vykukovat blond vlasy a srdce se jí na vteřinu zastavilo.

Nebyl to sen.

Na tváři se jí rozlil upřímný úsměv, když se opatrně naklonila, aby viděla na blonďáka, který spokojeně spal vedle ní. Byl uvolněný, jeho jindy tak tvrdé rysy působily jemným dojmem. Chvíli ho jen mlčky sledovala a obdivovala jeho krásu.

Vypadal, že ještě nějakou dobu stráví v říši snů a ona ho nechtěla budit. Určitě mu kvalitní spánek chyběl, tak mu ho dopřeje.

Opatrně vstala, zastavila se ve dveřích, aby mu věnovala ještě jeden pohled. Pobaveně se usmála, když viděla zpod přikrývek vyčuhující směsici končetin. Pak za sebou tiše zavřela dveře.

Bylo pondělí, to znamenalo pracovní povinnosti. Vždycky byla dochvilná, dnes ale nikam nespěchala. Pochopila, že její přítomnost na ministerstvu není nijak důležitá. Svým způsobem ji to frustrovalo. Asi by si měla najít ještě jednu práci, aby se cítila víc užitečná.

Rozhlédla se po obývacím pokoji, ze kterého ji včera večer Draco vášnivě odnesl. Na klavíru pořád stála nedopitá sklenička jeho whiskey.

Vybavily se jí vzpomínky na předešlou noc a po těle jí přejel příjemný mráz. Historky o tom, jak dobrý je Malfoy v posteli lhaly. Byl totiž mnohem lepší. Všechno to, co jí prováděl... U Merlina, takové spojení nikdy s nikým nezažila.

Zasněně se dívala z okna do ulic City, myšlenkami u blonďákova nahého, svalnatého těla, na sobě jen lehkou béžovou saténovou košilku, když se ozvalo cinknutí oznamující příjezd výtahu.

Nadskočila leknutím, rychle se natáhla aspoň po saku, které od včerejšího večera stále leželo na zemi, kam ho Draco hodil po tom, co jí ho obratně sundal a vyděšeně čekala, kdo je onen příchozí.

Sotva vteřinu poté, co na sebe hodila sako, z výtahu vykročil Theodor. "Hej kámo! Zajdeme na sn..." zmrzl v chůzi v momentě, kdy ji uviděl stát uprostřed místnosti v bytě jeho nejlepšího přítele.

"Hermiono!" zamrkal, jako by snad ani nevěřil vlastním očím. "Co tu... Cože? Co se tu děje?" uvědomil si, že má na sobě pramálo oblečení, takže tu očividně byla přes noc.

"Ahoj Theo... Asi si sedneme a dáme si čaj, co říkáš?"

Mladý muž se probral z prvotního šoku a změřil si kudrnatou dívku pohledem. "No... Asi budu potřebovat víc než čaj."

...

Hermiona seděla ve své kanceláři, probírala se nudnými stohy papírů a přemýšlela, co by mohla udělat, aby si práci trošku zpříjemnila.

Zabloudila pohledem do rohu místnosti, kde stál starý, ale velmi zachovalý gramofon. Vstala a ponořila se do výběru hudby. Vůně starých gramofonových desek byla stejně skoro omamná, jako vůně knih.

K jejímu překvapení byla drtivá většina autorů mudlovského původu, což jí udělalo obrovskou radost. Byla milovníkem klasiky 19. století. Opatrně vytáhla desku nesoucí jméno Ludwiga Van Beethovena, nastavila jehlu na začátek desky a spokojeně zasedla zpět k práci.