Právo na lásku / DRAMIONE FF

21. Náhodná setkání

Neměla nejmenší tušení, kam jde, jen potřebovala rychle zmizet pryč. Hořela. Z očí jí valil proud slz, který nedokázala zastavit, hlava se jí motala a kolena se jí při chůzi podlamovala. Zahla do jedné z bočních uliček, aby se skryla před zraky kolemjdoucích.

Opřela se o zeď jednoho z domů, v uších jí hučelo a ona měla pocit, že ztrácí spojení s realitou. Svezla se na zem a tvář skryla do dlaní, když propukla naplno v pláč.

Malfoy přesně věděl, jaká slova vybrat, aby ji ranil. Pravdou je, že její svědomí jí několikrát podsunulo myšlenku toho, že by neměl trávit čas s ní, ale s Astorií, bez ohledu na to, jak klidně a šťastně tmavovláska v nemocničním pokoji vypadala, když Hermioně odhalila tajemství Malfoyových citů.

Ale ze své vlastní sobeckosti tu myšlenku držela zamčenou velmi, velmi hluboko a nechávala se opíjet pocitem štěstí. Až do teď.

Obvinění, která z Malfoyových úst vyšla, rozbila její srdce na milion kousků. Ztratila tím veškerou naději, že by ji někdy mohl milovat, že by s ní chtěl strávit byť jen jedinou minutu společného života. Protože byla důvodem, proč je jeho žena mrtvá, stejně jako jeho nenarozené dítě.

Utřela si tváře od slz a snažila se dát dohromady dost na to, aby zvládla logicky uvažovat.

Kam půjdu?

Uvědomila si, že opravdu nemá za kým jít. Za Theem, který by pochopil její psychické rozpoložení po hádce s Malfoyem, jít nemohla, pokud nechtěla vysvětlovat okolnosti blonďákova výbuchu. Další překážkou byla Daphne, z logických důvodů. Mimo možnosti byla i Pansy, jakožto Daphniina nejbližší přítelkyně.

Harry s Ginny by ji prokleli do pekla a zpátky už jen při vyslovení slov jako Malfoy a milenec. Navíc Ginny měla dost svých starostí s Jamesem a dalším maličkým na cestě.

Blaise... Možná kdyby šla za Blaisem. Ale i tuhle myšlenku nakonec zapudila, čokoládový Zmijozel neuměl držet jazyk za zuby.

Opravdu nebyl nikdo, kdo by pochopil jak její zlomené srdce, tak okolnosti, které k němu vedly.

Mio, Mio, kdybys jenom věděla, že Astoriin odchod už nebyl tajemstvím.

...

Hermiona se rozhodla jít domů. Opravdu domů - do svého bytu, který již nějakou dobou zel prázdnotou. Když vycházela schody nahoru, po těle cítila nepříjemný mráz, když se jí vybavily vzpomínky na události, když tu byla naposled. Pro jistotu omotala prsty pevně okolo hůlky, připravená na nezvané hosty. .

Když se však vstupní dveře s tichým zavrzáním otevřely, ucítila jen vůni máty a starých knih. V předsíni ležela suchá růže, ta která odstartovala její krátké, ač citově intenzivní soužití s Malfoyem.

Krátce si ji prohlédla, ale neodvážila se zvednout ji ze země. Místo toho mávla hůlkou a s tichým Incendio nechala růži vzplanout a proměnit se v prach.

Zabořila se do svého oblíbeného křesla a chytla do ruky knihu, kterou nechala rozečtenou na malém stolečku. Na větrné hůrce. Zasmála se nad tou ironií. Jako by ji Merlin varoval, ještě než sama něco tušila.

"Nezlomila jsem tvé srdce - zlomil sis ho sám a během toho jsi rozbil i to moje." stálo na zadním přebalu knihy. U Godrika, jak dokonale ta slova vystihovala její situaci. Jako by byl její příběh už dávno vepsaný ve hvězdách.

Jako když se historie opakuje. Jako když se protnou události alternativních vesmírů.

S tichým povzdechnutím otevřela knihu na poslední rozečtené straně a s nadějí, že najde alespoň malou útěchu, se začetla do řádků.