Právo na lásku / DRAMIONE FF

7. Překvapivá nabídka

Zbytek víkendu Hermiona strávila ve znamení návštěv - každý z jejích přátel chtěl vysvětlení k článku v Denním věštci. Vlastně ani nic jiného nečekala.

V pondělí ráno vynechala svou pravidelnou snídani u Dory v kavárně a vyrazila z domu přímo na ministerstvo. Stejně měla žaludek tak stažený, že by nespolkla jediné sousto, natož aby v sobě něco udržela.

Její první kroky směřovaly do její kanceláře - Kingsley tak brzy stejně do práce nechodil. Když procházela chodbou, už z dálky si všimla, že dveře její kanceláře jsou pootevřené.

Vytáhla hůlku, kterou pevně stiskla a opatrně nakoukla dovnitř. "Malfoyi!?" rozrazila dveře, když rozeznala postavu u okna.

"No to je dost, víš, jak dlouho už tady čekám?" vyjel po ní okamžitě, když se otočil od okna směrem k ní. "Celých deset minut! Máš tušení, kolik stojí můj čas?"

Hermiona stála ve dveřích jako přimrazená a snažila se najít ztracený hlas. "Co... jak...? Co tu chceš a kdo tě pustil dovnitř?" v jejích hnědých očích se mísily pocity zmatení a vzteku.

Malfoy udělal pár kroků od okna směrem k ní, obešel ji a zavřel dveře. Jeho kolínská ji vrátila zpět do večera před týdnem, kdy se k ní poprvé v životě choval jako milý člověk a žaludek se jí stáhl ještě víc.

Zůstal stát za ní, cítila jeho dech na krku, až jí z toho po páteři přejel mráz a postavily se jí snad všechny chlupy na těle. Cítila na sobě jeho pohled. Musel si reakce jejího těla všimnout. "Měla by sis líp zabezpečit kancelář, Grangerová. Dostat se sem byla hračka." zašeptal jí s naprostým klidem do ucha. Byl jako lovec, který dostal svou oběť do pasti a užíval si moment vítězství. Jako když si kocour hraje s myší. Někde hluboko v nitru se objevil hřejivý pocit, který jí směřoval mezi nohy. Snad to byla blízkost jeho horkého těla nebo jeho hluboký, nesmlouvavý hlas, co ji vzrušovalo.

Čarodějka se otočila a zahleděla se mu do tváře, kterou měl nečekaně blízko. Stačil by jeden nepatrný pohyb, aby o sebe otřeli boky, jen malý krůček, aby přitiskla prsa na jeho hrudník a ochutnala jeho rty... Nemohla mít takový myšlenky. Maličko se odtáhla a až při tomto blízkém pohledu si uvědomila, jak strašně Malfoy vypadá.

Teda, strašně na jeho poměry. Běžně upravené blond vlasy měl rozcuchané a trčely mu na všechny strany. Tvář měl strhanou, nezdravě šedou a pod očima mu visely tmavé kruhy. Vypadal, že nespal tak sto let.

Odkašlala si, aby prolomila to napjaté ticho, které mezi nimi vzniklo a zeptala se znovu. "Takže, co tady děláš?"

"Přišel jsem ti zachránit zadek - zase." rozhlédl se. "Máš skotskou?"

"Zatraceně, vždyť je sedm ráno!"

Blonďák protočil oči. "Co tím chceš říct? Že si nezasloužím panáka? Měla bys být trošku pohostinnější, mám pro tebe nabídku, která se neodmítá." hodil po ní arogantní pohled.

"Fajn, posluž si." mávla rukou k baru. Ona rozhodně nic pít nebude.

Draco přešel k polici, nalil si sklenku a pomalu upil. "Na tebe docela dobrý." uznale nakrčil ret.

"Tak už mi řekneš, proč ses vloupal ke mně do kanceláře?" čarodějka se pozadím opřela o svůj psací stůl a založila si ruce na prsou. "Jestli tě tu po tom článku někdo uvidí..."

Draco se opřel stejným stylem o komodu a v ruce si kroužil se sklenkou skotské. "Proto jsem tady. Mám pro tebe řešení téhle nepříjemné situace. Věř mi, že já taky nechci, aby si někdo myslel, že s tebou mám, Salazar mě ochraňuj, poměr. To bych radši skočil z Astronomické věže." řekl téměř nezúčastněně a hned po tom do ní zabodl své oči. Zkoumal ji. Zkoumal její reakci.

"Díky." zabrblala si Mia pod nos.

"Takže, oběma nám pomůže, když budeš vědět, že u Svatého Munga se bude stavět Malfoyovo křídlo, které samozřejmě zafinancuju. Ty, jakožto ministryně, budeš podepisovat darovací smlouvu, kterou už připravují mí právníci a ten večer, co nás vyfotili, jsi vyběhla, abys mi poděkovala za můj skromný dar."

"Ty budeš stavět nemocniční křídlo?" zůstala překvapeně zírat na blonďáka.

"Ty máš snad vedení přes Kruval, Grangerová. Teď jsem to přece řekl." povzdechl si otráveně a napil se. Prázdná sklenice hlasitě bouchla o dřevěnou komodu, když ji Draco položil trošku prudčeji, než bylo nutné. "Nic víc tě zajímat nemusí."

Hermiona se snažila racionálně vysvětlit jeho motivaci pomoci jí. "Nechápu, proč bys..."

Malfoy jí skočil do řeči, než stihla větu dokončit. "Řekl jsem, že víc tě zajímat nemusí, Grangerová." přistoupil blíž a nahnul se nad ni. Byl o dobrou hlavu vyšší než ona. "Nestrkej ten svůj smeták do věcí, po kterých ti nic není."

Jeho tvář byla tvrdá jako kámen a jeho bouřkové oči byly chladné jako led. Přesto Hermiona cítila zvláštní pocit v těle. Pocit, který už dlouho necítila. Energie, která mezi nimi proudila, byla téměř hmatatelná.

Drželi se vzájemně uzamčení v dlouhém pohledu, jako by to byla hra, kdo vydrží dýl. Když se od ní odvrátil, uvědomila si, že zapomněla dýchat.

Blonďák se narovnal a srovnal si svůj drahý, černý oblek. "Fajn, tak jsme domluvení." otočil se a vydal se ke dveřím.

"Proč mi pomáháš?" zeptala se, ještě než stihl natáhnout ruku ke dveřím. Zastavil se v pohybu, ale neotočil se.

"Řekněme, že jsem někomu dlužil laskavost, která je tímhle splacená. Nevíš, že moje důvody jsou vždycky sobecký, Grangerová?"

Odešel a nechal ji na pospas jejím myšlenkám.

Zvláštní atmosféra, která v místnosti panovala, se rozplynula spolu s jeho odchodem. Ticho, které ji najednou obklopovalo, však dlouho nevydrželo.

Během deseti minut se spustil poplach a celé patro bylo evakuováno.