Právo na lásku / DRAMIONE FF

25. Kdo ví a nepoví

Uběhlo několik týdnů od událostí v Godrikově dole, které vedly k usmíření party Zmijozelů a jedné Nebelvírky a vrácení se zpět do normálu. Všem spadl obrovský kámen ze srdce, protože Daphne byla opět tou usmívající se dívkou, kterou tolik milovali.

Čas od času se jí v očích zableskla bolest a smutek, zpět do stavu absolutní letargie už se ale nevrátila. Je to přirozené, že se nám zasteskne po těch, kteří nás opustili příliš brzy. Důležité je myslet na to, že ti které milujeme, nás nikdy neopustí úplně. Žijí dál v našich srdcích.

Daphne začala dokonce opět řešit svatební přípravy, do kterých naplno zapojila jak Pansy, tak Hermionu. Kudrnatá čarodějka se ponořila naplno do organizování - od stužek, přes květinovou výzdobu až po výběr hudby, což byla příjemná změna oproti stereotypní a nudné práce na ministerstvu.

Theo byl šťastný, že má zpět jak svou snoubenku, tak svou nejlepší kamarádku a s radostí je téměř denně sledoval, jak spolu s Pansy probírají nějaké neřešitelné svatební dilema.

Byl upřímně rád, že tyhle věci jdou kolem něj a že jeho jediným úkolem je pořídit si skvělý oblek a přežít rozlučku se svobodou.

Z toho druhého měl trošku obavy, protože Blaise byl, co se plánování rozlučky týkalo, ještě zapálenější, než dívčí trio ohledně svatby. Na kolenou ho prosil, aby se držel trošku při zemi a odpustil si aspoň některé šílenosti, protože by se potom ještě rád oženil.

A k tomu bude potřebovat, aby:

Zaprvé rozlučku přežil.

Zadruhé si ho pak ještě Daphne chtěla vzít.

Merlin stůl při mě. Pomyslel si při vzpomínce na dnešní oběd s čokoládovým Zmijozelem, který mu nadšeně oznámil, že draky se mu sice sehnat nepovedlo, ale pořád je možnost uspořádat závody na hypogrifech.

"Nemůžu se dočkat na Dracův výraz, až je uvidí." zaradoval se Blaise nad svým nápadem, který považoval za ďábelsky geniální.

Draco... Už to bylo víc než měsíc, kdy ho někdo z nich viděl naposled, jako by se po něm slehla zem. Theo si povzdechl, zatímco se opřel o zárubeň dveří vedoucích do obývacího pokoje a starostlivě se zadíval na svou kudrnatou svědkyni.

Jak se asi cítíš?

Vlastně by řekl, že Daphne a Hermiona se natolik sblížily právě díky zlomenému srdci, i když k němu každá měla jiný důvod. Díky Merlinovi za to.

I tak ale musel myslet na to, kde Malfoy je a jestli je v pořádku. Protože jestli ten blonďatý zmetek něco vážně neuměl, bylo dělat správná rozhodnutí a držet se dál od malérů.

Jestli se ti něco stalo, Draco...

"...a tady Draco."

Hlas Pansy, která vyslovila blonďákovo jméno ve stejný okamžik, kdy na něj myslel i on sám, ho dostal zpět do reality. "Co?" vrhnul po zmijozelské královně překvapený pohled a na vteřinu ho napadlo, jestli nevyslovil svoje myšlenky nahlas.

"Ahoj lásko!" vykřikla nadšeně Daphne, která si ho do teď nevšimla a která ve vteřině vyskočila na nohy a běžela k němu přivítat ho polibkem. "Řešíme zasedací pořádek." vysvětlila mu v momentě, kdy se jejich rty oddělily. "To bys nevěřil, jak složité to je!"

Pansy se smíchem přikývla. "Děláme, co můžeme, ale asi by bylo lepší zakázat hůlky, aby se vám tam někdo vzájemně neproklel." Dala důraz na slovo někdo a po očku mrkla na Miu.