Právo na lásku / DRAMIONE FF

9. Ministryně

Slunce si párkrát vyměnilo své místo na obloze s Měsícem a byl tu čtvrtek. Den jmenování nové ministryně.

Hermiona si dala záležet na tom, aby dnes vypadala co nejvíc seriózně. Vlasy si uhladila do nízkého drdolu, jemně se nalíčila a vytáhla ze skříně svůj béžový kostýmek, který se spíše hodil na dámu ve středních letech, ale dodával jí sebejistotu.

Naposled obešla svou kancelář, aby zkontrolovala, že v ní nenechala žádné soukromé věci, když jí pohled ulpěl na jediné věci, která po ní zůstala - lahev skotské, ze které si před pár dny Malfoy nalil, když za ní přišel s tou nečekanou nabídkou.

Cítila, že se jí do tváří vlilo horko a tělem jí projela vlna energie, jako by stál opět za ní, tak blízko, že mohla cítit teplo jeho těla, každý napjatý sval a jeho horký dech na jejím holém krku.

Ten večer, když se dostala z ministerstva domů, osprchovala se a lehla do postele, jí podobné myšlenky nedaly spát. Horko, které se jí rozlévalo tělem, když si představila, že by ji přišpendlil ke zdi a natlačil by na ni svůj pevný hrudník. Jeho ruka, pevně držící jeden její bok a prsty druhé ruky, které pomalými, nervy drásajícími kruhovými pohyby míří směrem vzhůru po vnitřní straně jejího stehna.

Zmučeně vydechla do ticha své ložnice a sama si zajela rukou do kalhotek s očima zavřenýma, představujíc si, že jsou to právě blonďákovy prsty, které si razily cestu k tomu nejcitlivějšímu místu.

Byla horká a vlhká, připravená pro toho, který byl jen obrazem v její mysli. Propla se v zádech a vzdychla v momentě, kdy její prsty vklouzly dovnitř. Stěny se jí kolem nich sevřely a tělem jí projel spalující plamen. Během pár minut lapala po dechu a šeptala jeho jméno.

Draco...

Když se jejím tělem rozlil hřejivý pocit uspokojení, vyvstanuly jí na mysl vzpomínky na její pokoj v Nebelvírské věži. Vzpomínky na časy, kdy na závěsy kolem své postele musela použít Silencio, aby Ginny nebo někdo jiný nepřišel na to, na koho že to vlastně po nocích myslí.

Jeho neustálé komentáře jejím směrem ji během dne zvedaly ze židle a rozpalovaly doběla, ale večer, když se zhaslo světlo, v ní dokázaly pouhé myšlenky na něj zažehnout úplně něco jiného.

Po Vánočním plese, se proklínala za to, jaké pocity v ní vzbuzoval její nepřítel a odmítala si cokoliv připustit. O rok později už vzdala veškerý vnitřní souboj a ventilovala svůj vztek a frustraci vůči němu při svých večerních rituálech za utlumenými závěsy.

Všechny tyhle myšlenky pak ale uzamkla hluboko ve své mysli, když začala válka. Nesměla se rozptylovat. Musela se soustředit na jejich úkol.

Až do teď. Blízkost jeho těla, horký dech na jejím krku, hluboký hlas a rty těsně u jejího ucha... všechno to, co roky dusila hluboko v sobě si prodralo cestu na povrch a ona to nedokázala zastavit.

Tu noc na něj myslela dvakrát.

A taky tu následjící, stejně jako tu další.

Zpět do reality její - brzy bývalé - kanceláře ji vrátilo zaklepání na dveře, které se následně otevřely a se zářivým úsměvem vešel Blaise, kterého následovali Theo, Daphne, Harry a Ginny.

"Tak je to tady! Jak se cítíte, paní ministryně?" mrknul po ní snědý kouzelník.

Hermiona se usmála a upřímně ji zahřálo u srdce, že ji její nejbližší přátelé přišli dodat kuráž. "Asi... Asi dobře. Jsem nervózní." přiznala.