Právo na lásku / DRAMIONE FF

24. Dopis

Týden.

Tak dlouho už se Theodor snažil sehnat Malfoye, ale vypadalo to, jako by se propadl do samotného pekla, kam beztak patřil a měl v něm čestné místo po boku ďábla, ne-li přímo na jeho místě.

Nebyl nikde. Byt zel prázdnotou, v kanceláři o něm taky nic nevěděli, v kavárně se neukázal a dokonce - a to ho na tom zaráželo nejvíc - ani Pansy nevěděla, kam se blonďák poděl. Prvních pár dní vypadala, že ji to nijak nepřekvapuje, ale když před chvílí opouštěl její vykřičený dům, kde se za ní stavil probrat nové stopy, bylo na ní vidět, že už i ona si začala dělat starosti.

Theo toho měl všeho dost. Nejradši by se vytratil úplně stejně, jako to udělal Malfoy - ztratit se a nechat všechny problémy za sebou. I když alespoň s Daphne to vypadalo trošku lépe.

Brala lektvary na uklidnění a její záchvaty, při kterých byla naprosto mimo kontrolu a po kterých si nic nepamatovala, se začaly vytrácet. Za to byl Theo opravdu vděčný, když byla mimo kontrolu, křičela, že zabije Malfoye stejně tak, jako on zabil Astorii, že zařídí, aby trpěl. Kopala kolem sebe a škrábala. Měl o ni opravdu strach, nechtěl jí ublížit. S lektvary se to zlepšilo, ty jí ale otupovaly mysl. Jako by to ani nebyla jeho milovaná snoubenka. Ztratila zájem naprosto o vše a dlouhé hodiny trávila v křesle a zírala do prázdna.

Lékouzelník u svatého Munga, který se o psychické zdraví Daphne staral, se zmínil, že by možná mohlo pomoci, kdyby vzal dívku k sestřinu hrobu, aby měla možnost se rozloučit.

Tady nastal problém - nikdo netušil, kde byla Astorie pohřbená. Jelikož byla paní Malfoyovou, měla by mít čestné místo v Malfoyově rodinné hrobce, která však stála na pozemcích Malfoy Manoru.

Theo si byl víc než jistý tím, že Draco sem svou ženu nepochoval. Bylo to to poslední místo, kde by chtěla Astorie odpočívat navždy.

Další možností byla rodinná hrobka rodiny Greengrassové, kdyby ale byla tam, nemusel by pořádat tenhle Hon na Draca.

"Theo!"

Otočil se za známým hlasem a uviděl kudrnatou dívku, jak za ním běží po kamenité ulici.

"Theo, Harry ho viděl!" Hermiona zastavila vedle něj a snažila se chytit dech. "V Godrikově dole. Harry byl navštívit hrob rodičů a je tam. Hned vedle hrobu Snapea."

Ten hajzl. Ten sobeckej hajzl!

Theo na nic nečekal, poděkoval, omluvil se a přemístil se domů za Daphne. Přemýšlet nad tím, proč vybral zrovna Godrikův důl, mohl potom. Jestli je nějaká šance, že Daphne pomůže, když ji tam vezme, nehodlal čekat už ani minutu navíc.

Otevřel vchodové dveře a vešel dovnitř. "Lásko, jsi doma?" Jistě že ano, kde jinde by byla. Seděla na křesle a zírala na prázdnou stěnu tak, jako to dělala, když odcházel.

Zvedla k němu pohled a jemu se sevřel srdce, když na něj zamrkala svýma krásnýma modrýma očima, které jindy překypovaly láskou a radostí, ale dnes, stejně tak jako v posledních dnech, v nich nebylo vůbec nic, než slzy a smutek.

Přišel k ní, políbil ji na čelo a něžně pohladil po vlasech. "Uděláme si výlet Daphny." natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát. "Pojď, oblečeme ti kabát."

Theo měl strach, co by přemístění udělalo s myslí jeho životní lásky, proto zvolil bezpečnější, i když poněkud mudlovský, způsob dopravy - zavolal taxi. A tak o několik desítek minut později zastavili kousek od hřbitova v Godrikově dole.

Písková cesta, která vedla mezi hroby, byla pokrytá čerstvě spadeným listím, tím posledním, které ještě na stromech zbývalo, než převezme zima vládu nad světem.